Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Tomáš Herzán

Narodil se v roce 1988.

Mezi jeho zájmy patří literatura, malování, film a taky ostatní oblasti kultury. Má rád přírodu a zelenou barvu. Za každé životní situace ho pobaví anglický sitcom. Ze zvířat má rád např. psy, kočky, morčata nebo vlky. Píše básně a povídky a snaží se s nimi prorazit. Žije v Praze.

Většina obrazů Tomáše Herzána je prodejných. Cena prodejných obrazů je 300 Kč až 5000 Kč, dle dohody s autorem. V případě zájmu o koupi některého obrazu kontaktujte redakci portálu Lidemezilidmi.cz info@lidemezilidmi.cz. Autor se omlouvá za špatné naskenování některých maleb.

Obraz vlastně popisuje vnitřní svět, vnitřní odrazy, které v sobě lidé vidí před usnutím. Stává se mi, že když chodím po nějakých místech, ve snu se mi o nich zdá, ale jsou už trochu odlišné. Takže v obraze vidíme očima cestovatele, který usíná, město, kterým prošel. Je tu Braniborská brána, staré domy, podchody, sady. Ale všechno je jiné, i ta Braniborská Brána je jiná, protože cestovatel je už napůl ve spánku. Domy, ulice a předměty splývají. Čili mu vzniká něco jako koláž z jeho zážitků. Na obraze je například nebe zobrazeno víckrát, a to i pod Braniborskou bránou. Domy úplně napravo nahoře jsou položeny mnohem výš, než domy, které jdou vidět průchodem brány.

Taky jsem do obrazu schoval několik složených obrazů a skrytých kreseb, kdy jeden předmět přechází v druhý. Na obrázku detailu můžeme vidět v podstatě jen klavír. Původně to ale byl voják ve vojenské čepici, (brigadýrce). Hlavu vojáka jsem ale jen tužkou naznačil, a potom jsem z čepice rozšířil tahy a udělal z ní klavírní křídlo.

Propiska Propiska neprodejné
37 37 neprodejné
29 29 neprodejné

Pohledy

Na okraji velikého světa

Na okraji velikého světa

Když jsem se vsetínského rodáka Jaroslava Diviše ptal, jak by rád nazval tento rozhovor, navrhl mi něco ve stylu varování, že svými obrázky zamořuje své okolí. Vznikly jich už tisíce, aniž by k nim byla přidána hodnota v podobě DPH. Své práce totiž Jaroslav Diviš rozesílá přinejmenším do celé Evropy v podstatě zdarma. Ne však na neznámé adresy. Má už svůj okruh obdivovatelů, i když žije velice samotářsky v podstatě jen v rodinném kruhu. Přestože trpí například úzkostmi nebo sociální fobií, neusiluje o společenské zařazení mezi invalidní důchodce. Natolik cítí svou vnitřní svobodu jako zavazující, že by jej procentuální vyjádření jeho údajné neschopnosti spíše pobavilo než znejistilo, nechce si však dělat ze společnosti šašky.

celý článek
Některé kresby mě skoro stály život

Některé kresby mě skoro stály život

Nikola Čulík (30 let) absolvoval Akademii výtvarných umění, věnuje se kresbě. V lednu a únoru letošního roku proběhla jeho výstava Život a dílo v Galerii hlavního města Prahy na Staroměstské radnici. Klíčovým projektem výstavy byl cyklus tužkových kreseb s názvem Román, kterej sem napsal. V současnosti vystavuje v Drážďanech. Nikola se léčí ze schizofrenie. V rozhovoru přibližuje, jak je to s radostí z tvoření při těžké psychické nemoci.
celý článek
„Kdo jsem?“ aneb Silvie hledá  svoji identitu

„Kdo jsem?“ aneb Silvie hledá svoji identitu

Silvii jsem poprvé spatřil 9. 12. 1998. Tak jako je tomu v mé praxi skoro pokaždé, zjevila se najednou v mé ordinaci se žádostí o pomoc. Výsledkem mé podpory mělo být zlepšení jejího kontaktu s ostatními lidmi. Domluvili jsme se, že ke mně bude docházet na pravidelná setkání. V průběhu následujících deseti let jsem zažíval Silvii v diametrálně odlišných emočních stavech – od naprosté euforie po hlubokou depresi a přesvědčení, že všichni lidi jsou proti ní.

celý článek
Jak funguje počasí podle   Zdeňka Koška

Jak funguje počasí podle Zdeňka Koška

„V letech 1990 – 1992 jsem se zásluhou osobních problémů dostal do schizoafektivní psychózy, jak můj stav nazvali lékaři. Žil jsem v bludech a fantaziích typu, že řídím celý svět i vesmír a odstraňuji či způsobuji globální problémy lidstva. Svým chováním a jednáním jsem ‚dělal‘ mraky, bouřky, tornáda, lijáky, sněhové bouře, cyklóny, anticyklóny, a to jak v místě bydliště, tak na celém světě.

celý článek
starší články

Co je Art Brut?

Název Art Brut se někdy překládá jako umění v syrovém stavu. Díla spadající do této „škatulky“ většinou tvoří lidé s duševním onemocněním, ale patří sem i tvorba dalších lidí, u nichž nějaký životní zlom (například úraz, nemoc, atd.) uvolní kreativitu a imaginaci. Autoři Art brut nebývají školení výtvarníci. Vyjadřují spontánně vlastní psychické stavy, tedy to, co prožívají a cítí, bez ohledu na umělecká pravidla a módní vzory.

V naší rubrice Art brut dáváme prostor lidem s jakýmikoli zdravotně-sociálními problémy, pro něž je tvorba cestou k očištění vlastní duše. V mnoha případech mají lidé zápasící třeba s tělesným postižením nebo dlouhodobou nemocí (nejen psychickou) daleko bohatší vnitřní materiál a intenzivnější potřebu jeho vyjádření, než lidé zdraví.

Vložte svá díla

Naši partneři:

Helpnet Green Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2016 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |