Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Zajímavý rozhovor s umělkyní MÚZA: „Shořelo mi spoustu mých prací“

Vystudovala jsi fakultu výtvarných umění v Brně. Jaké máš vzpomínky na školu?

Zakončila jsem úspěšně magisterské studium na fakultě výtvarných umění v Brně v roce 2005. Moje diplomka video-performence vlastních autoportrétů s názvem "Ksichty" byla zahrnuta mezi vybranými, vystavenými pracemi v galerii FAVU.Šlo o konečný školní výstup. Zahrnuta jsem byla také mezi ostatními vybranými kolegy v katalogu diplomantů pro rok 2005 i přesto, že jsem za provokativní podání mých obhajob dostala známku 4. Protože jsem už během studia postupně onemocněla těžkým psychickým onemocněním. Ani nevím přesně kdy, poněvadž ataka přicházela velmi pomalu a díky svému bohémskému, pravda říct, i sebedestrukčnímu období na škole jsem příznaky vůbec nerozpoznávala. Nejprve na Ostravské katedře výtvarné tvorby jsem spadla totálně do absolutní sebedestrukce hlavně tvrdým alkoholem. Nyní jsem ráda za to, že jsem toto období přežila!(Ostravští umělci chlastají jako prasata a kdo je největší piják, ten je k  ing.) Tehdy jsem složila v depresi říkačku:

Název:Proboha živého

A:"Zabte ho!"

B:"Koho?"

A:"Syna božího!"

Kdežto v Brně začalo moje studium nevinným dováděním se spolužáky po hospodách. Připadala jsem si v té době jako bychom společně v opojení hráli nějaké divadlo v putykách, kromně kolektivích kocovin jsme se dobře bavili. Každý půl rok byl zakončen klauzurami, což pro nás znamenalo vymyslet nějaký "geniální" nápad a během čtrnácti dnů ho vytvořit, šlo o to kdo najvíce pobaví svým"Uměním"kolegy během obhajob. Zdrojem mé inspirace byla vždy nějaká nešťastná láska.Našla jsem si vždy nějakého zlýho proutníka, jež přitahoval samozřejmě i zátupy jiných žen, jež tito vesměs bohémové automaticky fascinovali.Šílená láska končila kvalitními uměleckými produkty, bohužel ale také sebevražednými sklony.

Zajímavý rozhovor s umělkyní MÚZA: „Shořelo mi spoustu mých prací“

Jaký obor jsi na škole studovala a u koho?

Jo, to musím začít zase studiem v Ostravě, kdy jsem v ateliéru sochařství začala u Doc.MgA. Máriuse Kotrby.Šlo o současného uznávaného umělce - sochaře a rožnovského patriota. Samozřejmě, že jsem se ještě v Rožnově pod Radhoštěm (mém rodišti) do něj na střední škole bouchla.Chodila jsem nejprve do jeho večerní kresby na ZUŠce. Výborně a jednoduše uměl podat základy kresby lidského těla a různé fígle později i při modelování. Po kresbě jsme chodili do hospody a dozvídali se perličky z jeho bohémského studia  na AVU v Praze. V takové díře jako je Rožnov byl Kotrba velikánem. Mário se o mně vyjadřoval jako o múze. Bohužel před časem zemřel, aniž bychom si vzájemně odpustili kopance, jež jsme si v našem čistě platonickém vztahu uštědřili. Vlastně mně po roce a půl ze svého ateliéru vyhodil. Vždy jsem měla problém z autoritama, díky mému vztahu ke svému autoritativnímu tátovi. Podařilo se mi přejít do Brna na FAVU. Připadá mi, jako bych Kotrbu k tomu vlastně zneužila po té, co mně předal základy sochařství.Poté jsem okouzlila svou letní návštěvou (ukázkou svých prací) v Praze také současného uznávaného umělce a sochaře Prof. MgA. Michaela Gabriela. Proč, no - chtěla jsem u něj studovat dál na figurativním sochařství na FAVU. Měl dobro v očích jogín,téměř abstinent,pracovitý živitel rodiny.Své studenty bral jako taťka, ale měl rád pracanty. Podařilo se mi tedy přebruslit ke Gabrielovi. Brno je pozitivnější město než černá Ostrava. U Gabriela jsem vydržela dva roky. Na jednom z mých tolik oblíbených a častých školních večírcích, tentokrát na soše, šlo o vánoční večírek, mi Gagriel svěřil tajemství a to, že mu rozezlený Kotrba volal, aby mně zkrátka nepřijímal do ateliéru, protože se mnou budou prý velké problémy.Což se z pohledu Gabrielova potvrdilo. A poněvadž jsem často o přestávkách mezi modelováním navštěvovala ostatní kolegy v ateliérech, zejména konkurenční ateliér intermédií s naprosto zvrhle uvolněnou morálkou, doporučil mi opět Gabriel, abych tam přestoupila. Jsem ráda, že se mi na soše splnil sen: modelovat v životní velikosti akt-figuru. Nastalo období naprostého zbožňování vedoucího ateliéru intermédií Doc.Prom.Ped. Václava Stratila - performera. Jeho klady byly: dokázal z mých nápadů vytáhnout  to nejzajimavější! Bohužel to je (dle jeho přiznání) alkoholik, snad vyléčený, jež si v současnosti dá někdy jointa. Jeho perverzní názory ovlivňovaly jeho studenty, podporoval nás počínaje marihuanovými dýchánky v jeho klubu, konče silnějšími drogami.Dokázal být někdy v drogovém opojení na mně dost hnusnej. Přitáhla jsem si tehdy k sobě přírodní marihuanové mladé lidi.Takže sáhnutí z přestupové marihuany k lysohlávkám bylo úplně jasnou cestou do stavu paranoidní schizofrenie! Droga mi dala sílu nadpozemskou (stala se ze mne královna života a na vlakáči v centru Brna jsem do hlaholu vánočních koled cigaretou dirigovala celičký svět) a pak hororoidní stavy za živa, maso na ulici - mrcha. Jo, a ten pán, chodící reklama na drogy, omlouvám se, ale musím to takhle od huby vysvětlit, intelektuální vzezření skz-naskrz. Kdo? No, moje nové osudové zamilování, čistě platonické. Halucinace navozené ještě stále pracujícími lysohlávkami v mém těle vykouzlily ze staršího muže potetovaného zamilovaného mladíka. Tarotové karty, jimiž jsem si jako správná čarodějnice vykládala budoucnost mi tohoto pankáče ukázaly jako konečný a definitivní vztah v mém životě. Právník, skladatel, malíř a pedagog Vladimír Franz, pěkně jsme se se svou emociální inteligencí do sebe při přednáškách pustili, vskutku hezký!!! Věnovala jsem mu intimní básničku:

Vladimíru Francovi:

Hraju si
Denně si s
NEBESY!
Miluji Vás jako bouři
chtěla bych odjet s Vámi k moři.
Má nálada milovati se je vítečná,
ale dnes budu k Vám netečná.

Byla z toho sebevražda z nešťastné lásky, jíž jsem chtěla potrestat svého pedagoga po skončení jeho poslední přednášky, že jsem se nakonec nestala jednou z jeho žen v jeho životě, ale Bůh tomu nechtěl a léky, jež jsem spolykala, mne nechaly jen spát - asi 2 či 3 dny. Už u mne propukala ataka psychického onemocnění a bohužel tento intelektuál ve všech mých následných atakách vystupoval jako černý démon, jež na mne v bludech mluvil a ničil mne. Nyní jsem stabilizovaná a snažím se sebe samu mít ráda! Vše, co mne skličuje, řeším se svou vynikající psycholožkou. Nakonec jsem tomu ráda, soužití s panem Francem by pro mně nebylo štěstítvorné!

Pamatuji si, jak si jednou na škole černě tužkou pokreslila úplně celou místnost. Co tě k tomu vedlo?

Šlo o mou bakalářskou práci - koncept. Ateliérovým zadáním bylo ztvárnit nové ateliérové prostory intermédií.Vybrala jsem si menší místnost a vykreslila jsem ji automatickou i abstrakní kresbou, tužkou i se stropem. Reagovala jsem tak na krizovou situaci, do níž jsem se v životě dostala a to, že mi vyhořel podnájemný pavlačový byt na Mendláku, kde mi shořelo spoustu mých prací. Prezentace vykreslené místnosti byla doplněna četbou automatického textu nesouvislých slov na téma:"sen" za souběžné video-projekce požárního záznamu hořícího bytu.

Co tvoříš v současnosti?

Jak se níže zmiňuji, nyní modeluji ženské torzo - rodící matku. Předcházející sochou( tvořící sérii) byla socha mužského a ženského torza - soulož. Dále skicuji na našepsované překližkové desky přírodním úhlem obrazy, protože skici mají větší šťávu, díky rychlosti průběhu kresby. Přímo ze sádry také modeluji větší sousoší-milence. Stále si skicuji nápady, a když nemám nový nápad, vrátím se k tomu nejzajímavějšímu a ztvárním ho - buďto sochou nebo obrazem.

Z jakého matariálu tvoříš nejraději?

Z modelářské hlíny nebo kresby přírodním uhlem.

Setkáváš se ještě někdy s lidmi ze školy - chodíš na vernisáže?

Na tuto otázku jsem už odpověděla v ostatních odpovědích

Chystáš nějakou výstavu?

Jo, na podzim v Rožnovském pankovém klubu s až ironicky trefným názvem: Vrah. Jsem ráda, že výstava proběhne bez vernisáže, jíž jsem se chtěla vyhnout. Na internetových stránkách: www.vrah.cz bude zveřejněno, od kdy vystavuji, a mou výstavu můžete shlédnout jen během pankových koncertů.

Plánuješ rodinu nebo raději ne?

Tak, beru silné léky a jejich kombinace.Také mám nemoc starých lidí, že se mi slepují krevní destičky, že jich mám hodně.Takže na ředění krve Anopirin a Sorbifer.Na psychickou nemoc Seroqvel a toho hodně, pak Rivotril na uklidnění, antidepresivum Tritiko-taky dost a Zyprexu.Teď, kdybych chtěla dítě, jako že je mi přece jenom 34 let, nemohu některé léky v těhotenství brát,takže mi jasně hrozí ataka a kdo se pak postará o dítě? Nechci už nikdy v životě navštívit Kroměříž - nikdy. Porod je stres a opět může vyvolat ataku. Musela bych mít natolik obětavého partnera, že by se z větší míry postaral o dítě na mateřské, jinak to nepůjde a já v noci spím jak dřevo po těch lécích, nemůžu se starat o novorozeně.Taky prostě nemůžu bohužel podat takový výkon jako zdravá matka.

Našla jsem si po usilovném hledání partnera, jemuž má diagnóza nevadí.Nejsme spolu ještě natolik dlouho,abychom se dali do pořizování potomka. Dále má nemoc je v rodině dědičná, co by se stalo až by bylo dítěti třeba jen 13let a protože v dnešní době je marihuana natolik běžná mezi puberťáky, třeba se stane a nemoc podědí a v atace se mi zabije, toto je otázka, jestli bych toto riziko přežila já.

Napsala bys něco o Tvém pobytu v psychiatrické léčebně v Kroměříži? Jak jsi tam byla dlouho a proč? Měla jsi halucinace či paranoidní myšlenky?

Ne, nic z jednoho prostého důvodu, vzpomínky na STŘEDOVĚKÉ prostředí uzavřeného pavilonu atd.v Kroměříži mě deprimují!!! Pokud by se našel někdo, kdo může zasáhnout do těchto Bohem zapomenutých míst, pak se mu ráda svěřím, pokud někdo má tu moc lidem tam pomoci. Jeden příběhmza všechny:protože hned po mém umístění na jmenované oddělení jsem na výzvu další pacientky, abych si šla ustlat postel odpověděla, že to má na starosti sestřička,což slyšeli i právě sloužící doktoři, jež mi za toto mé drzé chování hned večer nasadili Leponex! Probudila jsem se na jipce, celý svět se se mnou točil v závratích, byla jsem naprosto omámená, ani nevím, jak dlouho jsem spala.Vysvětlím, čeho se na mně naprosto neprofesionálního lékaři dopustili:když jsem se po letech seznámila se známým a uznávaným pražským psychiatrem panem Jarolímkem, svěřil se mi, že k Leponexu psychiatr sáhne až tehdy, pokud vyzkouší postupně různé jiné nejprve slapší psychofarmaka!Já jsem přišla naprosto čistá a Leponex mně dle pana Jarolímka mohl zabít. Proto vyzývám kompetentní lidi, jimž není jedno to, co se děje za zavřenými dveřmi uzavřeného oddělení,což nikdo nemá vlastně šanci zkontrolovat, aby mne oslovili, poskytnu výpověď i přes riziko, že bych se někdy opět mohla tamnějšímu personálu do rukou dostat opětovně!

Chodíš mezi lidi či spíše pracuješ v ateliéru nebo doma?

V Rožnově p/R. mám pár přátel. Mou největší kamarádkou tady je bývalá kolegyně Kateřina z ateliéru sochařství.Umělkyně a matka dvou malých dětí.Lidi mimo Rožnov kontaktuji smskami a emaily.  Tvůrčí ateliér dlouhodobě mám u sebe doma v bytě, nazývám ho ateliérem:"Pokoutnění". Proč toto označení? Poněvadž mottem mé diplomky byl studentský hec: „Každý má tu svou pravdu!“ Já osobně se přikláním k tzv."POKOUTNĚNÍ", ve zkratce jde o to vyhnout se jakémukoliv prosazování se, uznání, vystavování i sdružování v uměleckých skupinách. Jen si tak, každý sám ve svém ateliéru pokoutnit.  Teď v létě tvořím větší sochu venku na zahradě. Jsem tvůrčí pro vlastní potřebu vyjádřit se, jde o takovou sebeterapii uměním.Postupem, když tvořím, tak se uvolňuji a zbavuji "deprese".Dalo by se říci, že se zabývám sebearteterapií. Problém, který řeším ve svém životě, navrhnu na skice a pak třeba vyberu a vysochám. Například teď modeluji ležící rodící matku na zahradě, je to ženské rodící torzo v životní velikosti, průběh tvorby mi pomáhá řešit, nad čím uvažuji.U tohohle tématu si myslím, že může zaujmout skutečně každého! (Každý z nás se přece v bolestech matky narodil.) Mou pozitivní inspirací jeopětovaný stav, zamilovanosti nebo jaro či léto i to babí.Jde o duševní tvorbu.Kreslím, maluji, modeluji, ale svým tempem, v kratší chvilce soustředění ze sebe dostanu více, proto si často dávám přestávky a poslech  hudby při práci také inspiruje. S čistou hlavou se produkuje pomaloučku, kdežto dříve pod vlivem ovínění či marihuany to šlo samo.

Používáš při své umělecké práci hodně barev nebo vytváříš spíše "nebarevná" díla?

Dříve jsem malovala barevně, nyní spíše-černo-bíle.

Jezdíš někdy na výstavy do Prahy nebo do Brna?

Zejména, když jsem začala studovat umění, tak jsem všude, kde jsem byla, šmejdila po galeriích.Viděla jsem na vlastní oči ve Florenciiskvostnou sochu-Davida od Michelangela. V Barceloně pak Gaudího amorfní přírodní tvary architektonické: park Guell, chrám Sagrada Familia.V Paříži pak galerii impresionistického sochaře Auguste Rodina, jeho vilu i zahradu plnou mramorových a bronzových soch. Opakovaně jsem navštívila galerii Louvre.Poté galerii malířů dvacátého století, zde jsem obdivovala hlavně Vincenta van Gogha. A samozřejmě Veletržní palác v Praze atd.

Už dlouhodobě jsem současné umění zavrhla ,myslím, že ve valné většině vyzařuje depresivní energii.Bohužel slavní umělci často tvoří pod vlivem silných drog,jejich umění musí šokovat, eticky se mi tento stav nezamlouvá. Přiznám se, že když se tak dvakrát za rok dostanu do Prahy, navštívím raději ZOO (i když mně zavřená zvířata, jež v klecích opakují automaticky ty samé pohyby, vadí).Nebo navštívím bývalé kolegy-umělce a pokecáme si jen tak, na nábřeží před lodní hospůdkou, koukáme na plynoucí Vltavu a korzujíci lidi.Jinak v turistickém centru Prahy je mi špatně z hromady tváří lidí. V Brně jsem navštívila výstavu Rafanů, spolu s kolegyní jsme se shodly, že nás ve skutečnosti v Domě umění nic nezaujalo, až na název umělecké skupiny a název samotné výstavy: Dech.

Navštěvuješ v Rožnově pod Radhoštěm občanské sdružení Iskérka. Co za aktivity tam provozuješ? Dočetla jsem se, že je tam tiskařská dílna. Navštěvuješ ji?

Ranou Iskérku jsem měla hodně ráda,pracovala tam jako ředitelka Blanka Mikulajková, která mi obětavě pomohla ve vyřizování úředních věcí. Dříve jsem navštěvovala i hojně tiskařskou dílnu, ale nyní vím,že grafika není moje parketa.Dále jsem navštěvovala výtvarnou dílnu, jíž vedl mladý architekt. Je zde kurz kondičního cvičení.

Napsala bys nám něco o Tvém onemocnění? Jakou máš diagnózu?

Na tuto otázku jsem již odpověděla, ale chci ji doplnit. Když jsem byla ještě zdravá, podstoupila jsem v 15ti letech kurz „Zlaté mysli“, zde jsme se barvami duhy dostávali do svého podvědomí.A později dvakrát holotropní dýchání.Asi více než před rokem jsem zažila roční zkušenost v Terapeutické komunitě Mýto u Rokycan, kde mi konečně psychiatrička nastavila léky, jež mi doposud vyhovují.Už se celá fyzicky netřesu,jako tomu bylo 24hodin denně, po celá léta, prakticky od roku 2006, což byla velice smutná zkušenost.A konečně se ke mně tam chovali jako ke člověku, ne jako v klasických psychiatrických léčebnách, proto se mi podařilo začlenit do kolektivu a řešit v něm konflikty.

Ve kterém roce u tebe nemoc propukla?

Na tuto otázku jsem již odpověděla a odoplním jen, že má hospitalizace byla v roce 2006.

Máš nějaké domácí zvíře?

Mám stále fenečku – holčičku, křížence jezevčíka a českého oříška, psí holku Halku.Bude mít10let. Když mi loni vážně onemocněla, málem se mi rozjela ataka, ale teď už je v pořádku, díky Bohu! Pořídila jsem si ji, aby mně v Brně pomohla dostat se z destruktivního způsobu života, což se bezelstně milující, čtyřnohé bytosti povedlo. Už jako dítě jsem pejsky milovala. Halka je mou největší láskou v životě a vskutku pozitivní!

Kdysi jsem jí složila básničku:

Mé fenečce
Houpy hou-
houpity hou-
vlny kolébají s jachtou mou-
vlny na moři jsou a kolébají s jachtou mou-
houpity houuu.
Miluji Tě-
miluji Tě-
miluji Tě-
je mi krásně s Tebou-
je mi krásně s Tebou-
je mi krásně s Tebou-
Halkou mou-
Halkou mou-
zlatou láskou mou-
tak laskavě zamilovanou-jen a jen mou.

(jak)

Lidé mezi lidmi

Vznikl v roce 2012

Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.
Internetový portál Lidé mezi lidmi je věnován lidem, kteří mají dlouhodobé zdravotní a sociální problémy. Upozorňujeme na situaci lidí se zdravotním postižením, dlouhodobě nemocných, seniorů, ale také rodin pečujících třeba o dítě s autismem. Chceme ukázat, že tito lidé mají co nabídnout a mají právo na plnohodnotný život. Tvůrci portálu, jehož vznik podpořil Evropský sociální fond, jsou osoby se zdravotním postižením.

Art Brut pohledy

Výtvarným projevům lidí s psychickým onemocněním věnují pozornost různí specialisté – teoretici umění, galeristé, psychiatři a psychologové, publicisté i další (školení) umělci. Také mnozí autoři děl zařazovaných k art brut o své tvorbě přemýšlejí a skrze ni hledají cestu k sobě i k okolnímu světu. V podrubrice Pohledy najdete rozhovory s autory publikovaných obrazů a kreseb i zamyšlení nad art brut od dalších lidí, kteří k tomuto druhu umění mají co říct.

Doporučit dál:

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |