Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Víte, že kočka umí dávat masáž srdce?

30. 11. 2016 Kateřina Málková

Recept je následující: vezmete kočku, přiložíte ji na hruď a necháte ji deset minut příst. Její vrnění pak působí jako jemná masáž bolavého srdce. Když provádíte tuto terapii, cítíte, jak všechna bolest postupně odchází do kočky. Je to podobné jako s živočišným uhlím, které natáhne všechny nečistoty z žaludku. Má kočka je také černá, tak je živočišnému uhlí obzvlášť podobná. Po její masáži se teď cítím jako by mi právě vyvrtali zubní kaz, taková úleva!

celý článek

Péřový polštář moderní civilizace

30. 11. 2016 Kateřina Málková

Pojďme se pro jednou místo nadávání na hluk ve městech, strasti veřejné dopravy, turisty a jinou lidskou havěť, smog a stres rozplývat nad moderní civilizací. Tak kupříkladu sedět doma, jaká je to krása! Venku zuří zima, pouštím topení na pětku, ani nemusím vstát z křesla. Zatím je mi ještě fakt velká zima, tak si pouštím i elektrickou dečku a rozkládám se na ni. Do toho piju kafe, které jsem si uvařila ve varné konvici, kafe, které někdo natrhal, opražil a bůhví co s ním udělal, aby bylo rozpustné, nacpal do sklenice, odeslal do obchodu a nechal mě si ho koupit za peníze, které mi dal stát v rámci invalidního důchodu. Pak tady mám počítač, úžasné stvoření. Nejdřív na něm napíšu tenhle vševědoucí text a pak, úderem blesku, se mi stáhne film, na který budu v klídku a pohodičce čučet. Když si při tom všem budu potřebovat odskočit, nemusím hnát do lesa, jak to bývávalo, ale vše potřebné mám po ruce. A sprcha, bože sprcha! V podstatě, kdyby se člověk zásobil, nemusí opustit byt několik měsíců. Navíc si lze nechat doručovat potravu, takže možná i déle.

celý článek

Kočičí život mi způsobuje pocity viny

3. 11. 2016 Kateřina Málková

Ke kočce jsem přišla jako slepá k houslím. Sousedka v bytovce, kde bydlím, nechala svou kočku zabřeznout a ta jí porodila pět koťátek jednou v noci na polštář. Když nám také nabídla jedno z koťat, má spolubydlící žadonila, abychom si ho vzali. To se setkalo s mým životním nastavením na všechno říci ano, vycházejícím z filmu Yes Man. Navíc jsem se zrovna vrátila z meditačního víkendu a měla nadpřirozené schopnosti. „Ty mi pomůžou tu kočku zvládnout,“ říkala jsem si. A tak jsme si vzali černé želvovinové kotě, poslední které zbylo z celé soupravy. Nebylo moc hezké, vypadalo jako Černý Petr z jedněch dětských karet. Dala jsem mu jméno Čarokrásná, podle kočky z filmu Spalovač mrtvol. Jméno měla tedy sice ode mě, ale oficiálně patřila mé spolubydlící. Když se po roce odstěhovala, připustili jsme, že kočky se vážou spíše na místo než na lidi a tak jsme si ji s Ondrou nechali. Kočka si na Ondru navíc velmi zvykla. Když se i ten po roce odstěhoval, odmítl si ji vzít s sebou, prý ji v novém bytě nemůže mít. Tím pádem kočka zbyla na mě. Je to ironie osudu, když vezmeme v potaz, že jsem kočku chtěla nejméně ze všech a vůbec nemám vztah ke zvířatům. Nedokážu si s kočkou povídat, připadá mi nepřirozené, že neodpovídá a znervózňuje mě to. Nebaví mě si s kočkou hrát. Nemám pochopení pro její svět a tudíž nepřicházím s žádnými nápady, čím jí pobavit. Na rozdíl od většiny lidí mě ani nebaví si ji hladit.

celý článek

O nutnosti nicnedělání

3. 11. 2016 Kateřina Málková

Přes den někdy odpočívám tak, že si lehnu buď do postele nebo na gauč, zavřu oči a přemýšlím. Velmi mě vytáčí, když se mě rodinní příslušníci opakovaně táží, jestli jdu spát. Tak teď ležím a přemýšlím nad tím, co mě na tom tak vytáčí. Nejsilněji obsažen je v tom odpor vůči prázdnotě, která se ode mě očekává, a co hůř, jejíž obětí je takzvaný normální svět, který předpokládá, že ustanu-li v činnosti, okamžitě mi vypne mozek a usnu. Je mi nanic z představy, že spousta lidí takto prožije celý svůj život. Činnost – spánek, činnost – spánek. Žádný čas na duši. Ale není to tak úplně jejich vina. Západní civilizace je takto postavená. Stále zdůrazňuji, že by nás měli odmalička vést k meditaci, jako se to děje v Tibetu. Zejména proto, že dostáváme přísun stále většího množství informací, které je též potřeba zpracovávat, nebo se nám ucpe mozek, podobně jako se můžou ucpat střeva. Mozek pak nebude schopný žádnou další informaci strávit a tím pádem si nebudeme nic pamatovat. Měli by nás vést k tomu, že informace je také třeba vylučovat, nemyslím nutně něco psát – tam je vylučovací paralela celkem ostudná - ale věnovat jim trochu pozornosti (přežvýkat) a pustit je neškodné do nevědomí. Pokud polykáme informace celé, můžeme si nevědomí zanést různými zrůdami, které nás pak z něj budou pravidelně chodit strašit.

celý článek

Za okny zuří Halloween

3. 11. 2016 Kateřina Málková

Sedím ve svém křesle a poslouchám z kuchyně se linout Markův a Lídin hovor nad slavnostní večeří. Dnes je asi Halloween, protože Marek říká: „Potkal jsem asi deset klaunů a nechtěli mě za tebou pustit.“ Představuji si jak se jejich rudé nosy kupí před naším domem a zlověstně září ve tmě ve světle uplynulých událostí. Závidím Markovi tu hrůzu. Ještě jsem nezažila plně rozvitý Halloween a moc bych ráda.

celý článek

Játra - steatóza a cirhóza

1. 11. 2016 Luboš Hora

K napsání tohoto článku mě vedly hned dvě okolnosti. V roce 1988 jsem přechodil jaterní hepatitidu (žloutenku), byl hospitalizován na infekčním oddělení kladenské nemocnice, dostával infuze a po propuštění musel dodržovat přísnou dietu. Rychle jsem se zcela vyléčil a za měsíc už mohl všechno jíst i pít. Takové štěstí neměl můj stejně starý kamarád, který zhruba před dvěma lety zemřel na jaterní cirhózu. Bylo mu pouhých 50 let. Jak vlastně cirhóza vzniká? Jejím předchůdcem je takzvaná steatóza, čili ztučnění jater. Jedná se o situaci, kdy jaterní buňky se nahrazují tukem. Steatóza je ještě poměrně neškodnou jaterní chorobou, a co je nejdůležitější, játra se při ní při správné životosprávě dokáží poměrně za krátkou dobu uzdravit a vrátit do původního stavu.

celý článek

Jak se zbavit (depresivní) ženy

25. 10. 2016 Iva Borak

Máte pocit, že žít s ženou trpící depresí je peklo? Vadí vám, že je přecitlivělá, smutná, unavená, bez nálady, bez energie, často bez zjevné příčiny pláče a sex ji moc nebaví? V jejím světě je to sice obvyklé a ona je ráda, že zvládá každodenní povinnosti bez ztráty kytičky, ale vám to leze na nervy a nechápete, proč vaše návrhy opakovaně odmítá. Tady máte návod, jak se takové ženy spolehlivě zbavit.

celý článek

Seriál o úzkosti I.

9. 10. 2016 Kateřina Málková

Seriál o úzkosti, díl první, Stopař

Dnes jsem se dostala do kulišácké situace. Sestra, která nás s druhou sestrou vezla z výletu domů, po cestě nabrala stopaře. To mi připadalo jako dobrý nápad do okamžiku, než nás s ním vyložila v Praze a ukázalo se, že s námi má stejnou cestu až na Můstek. Tato situace mě postavila před komplexní psychologický problém. Neměla jsem zrovna nejlepší náladu, protože jsem dvě stě kilometrů pracovala na pokud možno veselé konverzaci se sestrami (za přihlížení stopaře) a moc mi to, dle mého názoru, nešlo. Nicméně to mohlo působit autenticky a vypovídat o mě, že jsem upovídaná, veselá mladá žena. To mě samozřejmě postavilo před nutnost zůstat konzistentní a vykazovat stejnou povahu i poté, co jsme se s Martinou rozloučily a já, Lída a stopař pokračovali v osamění na metro. Myslím, že to byl pro stopaře šok a nemohl rozumět tomu kontrastu, protože pak už jsem řekla jenom pár suchých slov.

celý článek

Padesát odstínů šedi

14. 9. 2016 Kateřina Málková

Chodím po světě a okatě manipuluji Padesáti odstíny šedi, knihou, o které se veřejně ví, že je plná sadomasochistického sexu. Těžko mi asi někdo uvěří, že provokuji pouze nevědomě. Když jsem si ji minulý týden půjčila v knihovně, šla jsem s ní pak nakupovat do sousedního Tesca. Bůhví jak se pak ocitla na kontrolní váze samoobslužné pokladny, takže mi neseděla váha nákupu. To nutně přivolalo sličného mladého asistenta, který ji něžně uchopil a zvedl a dal všechno do pořádku. Mé takřka blonďaté vystoupení ho celkem rozesmálo. Dnes jsem si zase Padesát odstínů šedi položila na sedačku proti sobě v metru. Pak si na ni jakýsi pán kolem padesátky sedl. Když ji vytáhl zpod svého zadku a zjistil s čím má tu čest, také ho to velmi pobavilo.

celý článek

STUDIE ÚZKOSTI – KRESBA TUŽKOU

13. 9. 2016 Kateřina Málková

Přišel čas psát o úzkosti, která už okousala všechnu realitu na kost a nezbylo o čem mluvit. Nacházíme se na druhé straně reality, takzvaném rubu. Od říše za zrcadlem se liší tím, že v ní není život ale smrt. Denně tam umírají miliony pocitů a spoutaná inspirace Prométheovsky trpí. Každý zažehnutý život umírá, jako umírají hvězdy. Hledím do prázdného vesmíru v zoufalé touze po plnosti, světle a tvoření. S úzkostí sdílím její hlad po všem dobrém, ale sklízí ona. Je rychlejší než světlo a stejně nemožná. Jako když se v odrazu okna autobusu sbíhá cesta dopředu a cesta zpět, sbíhá se strach ze strachu a stahuje mě do hlubin neexistence. Mezi mnou a realitou je obrovská hroší kůže. Úzkost mi přivírá oči, takže vidím svět jen z půlky. Celý život bádám nad jediným prožitkem úzkosti, opakujícím se a věčným. Železná logika strachu ze strachu je pevnější než fyzikální skutečnost.

celý článek
starší články

Blogujte na lidémezilidmi.cz!

Je to jednoduché, přihlašte se jako uživatel našeho portálu a v uživatelském menu si zvolte Založit blog.

Pak už pouze posílejte své příspěvky, které vám do jednoho dne autorizujeme

Prezentujte své práce

Naši partneři:

Helpnet Green Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2016 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |