Civilizace sebou přináší pokrok, pohodlí a dostatek. Jídla je dost, tepla a bezpečí taky. Zvykli jsme si, že nemusíme šetřit, že si můžeme dopřát, a tak si dopřáváme. Více jídla, více pohodlí, více luxusu. Téměř všude se vozíme auty, práci za nás dělají stroje a jídlo dostáváme až na stůl. Všechno funguje na zmáčknutí knoflíku. Na polévku nemusíte honit slepici po dvoře, stačí zalít prášek vodou. Vodu nemusíme nosit od studně, teče z kohoutku. Oheň nemusíme rozdělávat a udržovat. Dřevo kácet, řezat a štípat. Stačí otočit knoflíkem. Žijeme v době dostatku. Máme všeho dost, jen pohybu a zdravého rozumu málo.

Znáte to. Každý den není veselo. Někdy se to tak sejde a na člověka padne chandra, ani někdy neví jak. Cítí se sklesle, jako kdyby mu někdo hodil na záda pytel brambor, který je nad jeho síly. Taky to tak na mne občas přijde. Jako třeba dneska.

Občas se na stránkách časopisů řeší především ženské téma – kariéra nebo rodina. Ne každá žena je ochotná slevit ze svých nároků a vydat se na někdy strastiplnou cestu za rodičovskými povinnostmi, kdy se často sníží životní úroveň rodiny z důvodů nižších příjmů, anebo život nepokračuje podle představ proto, že se třeba narodí postižené dítě. Možná by Evropa a Severní Amerika postupně vymřela (nebýt imigrantů), protože čím dál více žen chce budovat kariéru, cestovat a hledat své uplatnění v oboru, který ji baví a zajímá. Anebo prostě nenajde včas takového partnera, se kterým by dítě chtěla počít. Každá žena (alespoň v civilizovaném světě) má právo se rozhodnout. Pro některé ženy by dítě bylo brzdou v životním rozletu. Jiné ženy by si ale bez dětí a rodiny neuměly život představit.

Příroda nám předvádí ironickou humoresku na téma „jaro“, která by jistě pobavila i Vladislava Vančuru. Je jaro. Tedy podle lidského kalendáře by mělo být. Opakuje se každý rok, tak proč by ten letošní měl být výjimkou. Pouze a jen člověk si již v dávném pravěku všiml a zapamatoval, že příroda se opakuje. Střídá pravidelně chladná a teplá období, suché a deštivé časy, slunečné a zamračené dny.

Klasický tabák, nebo jeho elektronická náhražka s rozpuštěným nikotinem? To je dilema, které v poslední době řeší čím dál víc kuřáků. Není divu. Lidé se zapálenou klasickou cigaretou jsou čím dál tím víc považováni a asociály, kteří svým kouřem obtěžují a ohrožují okolí. Kouřit už se nesmí ve spoustě restaurací, veřejných prostorách a akcích, pracovištích i autobusových zastávkách. Kuřáci jsou tak systematicky šikanováni a odsouváni na okraj společenského dění. Aby bylo jasno. Jsem dost silná kuřačka. Nejsem na to zrovna hrdá, ale cigareta ke mně tak nějak patří už mnoho let. Proto ani mě nemohl nezasáhnout trend elektronické cigarety.

Skupina lidí. A téma? Náš sen o cestování. Přání. Aby bylo reálné, ale o kterém víme, že se asi nikdy nesplní. Přemýšlíme. Kdybychom byli namalováni v komiksu, měli bychom každý u hlavy bublinu, ve které by se začínal zhmotňovat náš sen. Naše přání. Nesplnitelných přesto však reálných přání. A jsou skutečně nesplnitelná?

Kdybych vám řekla, že člověk, který má mrtvé nohy, může hrát pohybové divadlo, určitě byste se usmáli a pomyslili si, že tak trochu s vámi šprýmuji. A kdybych vám řekla, že to divadlo vychází z pojetí nového cirkusu a snaží se překračovat hranice mezi akrobacií, moderním tancem, loutkovým divadlem, koncertem a sportem, tak to už byste si klepali na čelo s přesvědčením, že mi přeskočilo. A přesto je to pravda. Viděla jsem to na vlastní oči. V Cirku La Putyka to totiž riskli a výsledkem je představení, které bere dech a nutí k zamyšlení. Představení se jmenuje Risk.

Upřímně přiznávám, že devátý ročník konference INSPO (Internet a informační systémy pro osoby se specifickými potřebami) měl fakt úroveň. Každý rok se celá konference stává profesionálnější a odbornější. Letošní se konala v Kongresovém centru Praha, v sobotu 16. března 2013.

Doteky uklidňují. V těsném objetí se novorozenec cítí v bezpečí, přisátím k prsu matky se nasytí, hlazením jej uklidníte a uspíte. Dotekem batole objevuje svět. Dotekem dává matka dítěti pocit jistoty a zázemí. Dotek říká víc, než bychom dokázali vyjádřit slovy. Dotekům rozumí i ti, kteří slovům porozumět nedokážou. Dotek léčí. Na blahodárném efektu fyzického kontaktu je založena canisterapie, hipoterapie i bazální stimulace. Masáže léčí unavené a ztuhlé svaly stejně dobře jako poraněnou duši.