Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

I pouhé fandění může hodně ovlivnit psychiku

28. 3. 2017

Právě jsem se vrátil ze semifinálového hokejového utkání druhé nejvyšší hokejové soutěže tzv. WSM ligy a prostě nemohu tuto svou úvahu nenapsat. Jsem ještě plný emocí z hokeje, ale sám si myslím v tomto případě tím lépe. Moje Kladno - město ve kterém jsem se narodil a prožil celých 53 let svého života, se dostalo z téměř bezvýchodné situace. Dnes v nervy drásajícím utkání porazilo Duklu Jihlava a vyrovnalo stav série zápasů na 3:3, třebaže již prohrávalo 1:3. Hraje se na čtyři vítězná utkání. Je jen škoda, že ten příští, tedy rozhodující a definitivní se bude hrát na jihlavském ledě.

Ale i když v něm Kladno prohraje a nepostoupí tak do baráže o nejvyšší hokejovou soutěž Extraligu, jedno je jisté: nikdo již nemůže říci, že Kladno prodalo svou kůži lacino.

A o to ve sportu přece jde! Ale co ve sportu? O to jde přece v celém lidském životě. Můžu v životě prohrát, můžu třeba pořád prohrávat, ale musím se rvát a dělat vše pro to abych neprohrál. I jít až za hranice svých sil. I třeba vypustit duši. Pak je mé svědomí čisté. To je moje životní přesvědčení. Pro někoho snad fanatické a jistě ovlivněné mojí těžkou poruchou osobnosti. Ale já už prostě nemohu být jiný. Nemohu a vlastně ani nechci. Bez tohoto přesvědčení já prostě nemohu žít. Snad stokrát jsem v životě prohrál, ale při každé prohře jsem už dopředu věděl, že to stejně po stoprvé zkusím znovu. Půjdu třeba proti všem, třeba do zcela beznadějného i předem jasně ztraceného boje, ale bojovat budu. Nelze jinak. Moje hokejové Kladno mě v tomto přesvědčení ještě více utvrdilo po tom dnešním vítězném zápase. Nedalo se a dostalo se z téměř bezvýchodné situace.

Jiní by snad řekli: „Vždyť je to jen sport“. Snad. Ale, ne v mých očích. Já pro to svoje Kladno žiju a dýchám. Raději bych byl žebrákem a bezdomovcem u nás doma na Kladně, než miliardářem někde daleko za mořem. To mi bylo jasné již dávno před dnešním zápasem. A ten mi to jen potvrdil. Ať bude moje životní situace sebehorší, nesmím se dát.

Text: Luboš Hora
Luboš Hora

Luboš Hora

Poslední články autora

Má zranění ze sportu 825x, 21.7.2016
Moje typy psychoterapie 1077x, 21.7.2016
Seriál o fobiích I 695x, 7.3.2017
Nejsem somaticky nemocný 634x, 9.3.2017
Seriál o fobiích III. 591x, 21.3.2017
V Peer Klubu je mi dobře 547x, 19.4.2017
Jarní příroda je Chrám 496x, 19.4.2017
Tolstoj nebo Gorkij? 548x, 19.4.2017
Kouření z jiného pohledu 484x, 11.7.2017
Musím vydržet 471x, 11.7.2017
Nedostatek pohybu je hrob 330x, 27.7.2017
Mám strach o maminku 366x, 27.7.2017
Můj názor na bezdomovce 384x, 2.8.2017
Z deprese do deprese 381x, 2.8.2017
Zubní protézy 695x, 2.8.2017
Znovu naražená žebra 748x, 5.9.2017
Můj názor na alkoholiky 986x, 1.11.2017
Nevzdávej se 303x, 1.11.2017
Gaučáci 238x, 8.12.2017
Silvestr v Sadské 204x, 4.1.2018
Horečka a její příčiny 242x, 14.2.2018
Nestydatě drahé knihy 120x, 14.2.2018
Nadměrná chuť k jídlu 128x, 14.2.2018
Dezorientace a zmatenost 254x, 5.3.2018
Bolesti v zátylku 268x, 5.3.2018
Bolesti v zádech 111x, 5.3.2018
Bolesti v ramenou 73x, 5.3.2018
Bolesti v krku 96x, 5.3.2018
Josef Bedrna 112x, 5.3.2018
Jsem věřící, ale... 159x, 2.4.2018
Kulhání 100x, 2.4.2018
Mdloby, nebo bezvědomí 76x, 2.4.2018
Nemám rád úředníky 94x, 2.4.2018
Ponížení a uražení 89x, 2.4.2018
Jsem epileptik nebo ne? 87x, 27.5.2018
Na zahradu jsem teď sám 30x, 27.5.2018
ŽÍZEN, SILNÁ 33x, 27.5.2018
Zácpa 27x, 27.5.2018
Výchovný význam her 19x, 19.6.2018
Jsem věřící marxista 25x, 19.6.2018

    Přidat komentář...

    Naši partneři:

    HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

    Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |