Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Jíst zdravě, s chutí a rozumem

27. 6. 2013

Jíst musíme. Většinou jíme rádi a s chutí. Žijeme v dostatku, jídla je dost a výběr je obrovský. O tom, že si konečně začínáme všímat, co jíme a jak bychom jíst měli, svědčí stále větší popularita pořadů typu „Jste to, co jíte“, „Zhubni nebo přiber“ nebo rekordní sledovanost „Pekla na talíři“. Návodů a rad, jak se správně stravovat, najdete všude spoustu. Neexistuje však žádný univerzální recept, každý z nás je jedinečný, má své vlastní potřeby i chutě, svůj osobitý životní styl a rytmus. Většinou stačí jen poslouchat vlastní rozum, jíst a pít pravidelně a nepodléhat tlaku prodejců a všudypřítomné reklamy.

Na jedné straně na nás tlačí společnost, abychom byli krásní, štíhlí, mladí, zdraví a výkonní, zkrátka ideální. Využívajíc přitom naší touhy po dokonalosti nám všichni nabízejí zaručeně fungující vitamíny, energetické nápoje, výživové doplňky, omlazující krémy, zázračné tabletky a zeštíhlující diety. Na straně druhé nás výrobci zaplavují reklamou na tu kterou úžasnou kalorickou a zaručeně nezdravou pochoutku, bez které náš život zcela jistě nebude dokonalý.

Všude slyšíme a vidíme reklamy na přeslazené limonády, čokoládové tyčinky, přesolené brambůrky a tisíce jiných pochoutek. Nabízí nám je billboardy, tabule, obrázky a výkladní skříně všude, kam se hneme. Cpe je do nás násilím televize, kdykoliv se chceme kouknout na film nebo zprávy. Nutí nám je každá rozhlasová stanice. Každý časopis, čekárna u lékaře nebo přeplněná poštovní schránka. Paradoxně stejně často se setkáváme se zaručenými prostředky na hubnutí, omládnutí, zkrásnění nebo zdokonalení jakéhokoliv druhu.

My, kteří už nevěříme na pohádky a živou vodu, se snažíme odolávat. Tvrdošíjně odmítáme dětem kupovat na svačinu Kofolu, i když ji milují a není co řešit. Dokonce ani Brumíci a Bebe sušenky nemají šanci a my vytrvale stojíme před reklamou zhypnotizovanými dětmi s jogurtem, banánem a ovesnými vločkami. Ze všech sil se snažíme odolávat nátlaku reklam, obchodníků i výrobců a uchránit si zdravý rozum a nadhled.

I sami sobě musíme opakovat, že ráno se musíme najíst, protože hladovějící tělo výkony nepodává. Že mozek lépe nastartuje po bílém jogurtu a celozrnném krajíci než po sladkém kafíčku s koblihou. Že si máme na svačinku dát raději hrst oříšků namísto čokoládové tyčinky, jablko místo sušenek a zelený čaj místo Coca coly. Snažíme se vyhýbat rychlému občerstvení, podivným trvanlivým polotovarům a bílým rohlíkům za kačku. Hledáme v prodejnách potraviny bez éček, džusy bez přidaného cukru a minerálky bez umělých sladidel. Zeleninu a ovoce, které uzrálo na slunci, a chleba, který chutná i druhý den. Namísto uzenin kupujeme sýry, řízky nahrazujeme rybou a knedlíky luštěninami.

Je to těžký boj, ne všichni jsou totiž ochotni pochopit, že je lepší jeden celozrnný rohlík než tři z bílé mouky. Že nezáleží na velikosti porce, ale na obsahu skutečných živin. Že voda je k pití a ne pouze k mytí auta. Že kvalitní jídlo taky více stojí. Že neroste ani v lednici ani supermarketu, ale musí se uvařit. Bojovala jsem i sama se sebou, než jsem pochopila, že žádné jídlo není zakázané ani špatné. Jsou jen zakázaná množství! Učím se, jak některé nezdravé dobroty nahradit podobnými, ale tělu mnohem prospěšnějšími. Nevyhýbám se ničemu a ochutnávám neznámé.

S chutí si dám vepřo knedlo zelo, ale jen se dvěma knedlíky, a malou desítku, když mám chuť. Místo turka si objednám presso jen s jedním cukrem. Čaj sladím medem a mléčnou čokoládu jsem vyměnila za ořechy v hořké. Na mlsnou uzobávám sušené ovoce a na chuť si dávám sklenku vína. Namísto umělých multivitaminů si na zimu kupuji gel z aloe vera od firmy, která ji pěstuje i zpracovává. Snažím se s jídlem nespěchat, užívat si pestrých chutí i příjemné společnosti. Jíst v malých porcích, ale často. Hledám prodejny zdravých potravin, kde to voní a prodavači pro mě mají radu i úsměv.

Jsou to malé krůčky, ale důležité. Nečekám zázrak a vím, že změna způsobu stravování je běh na dlouhou trať, že změny nenastanou ani zítra ani za měsíc. Nevěřím na kouzelné diety, samospásné výživové doplňky nebo zázračné pilulky o nic víc než na živou vodu, zlatá jablka a holuby, co sami lítají do pusy. A protože příjem potravy musí odpovídat výdeji energie, beru do ruky jablko a jdu se projít. Dobrou chuť.


Iva Borak
Iva Borak

Iva Borak

Jsem žena. Jsem realista. Vyrostla jsem vedle svého postiženého bratra. Žiju se svými téměř dospělými dětmi a mnoho let také s periodickou depresívní poruchou. Miluji slunce, čokoládu a lidi se smyslem pro humor. Nesnáším bezmoc, bezohlednost a předsudky. Koukám kolem sebe a používám vlastní hlavu

Poslední články autora

Osladím si ráno 15016x, 23.2.2012
Čekání na slunce 62695x, 18.3.2012
Reforma nebo deforma ? 4394x, 7.5.2012
Měla jsem zlý sen 2346x, 29.5.2012
Dívka a muž na zemi 2328x, 29.5.2012
Hudba, festivaly a bariéry 2330x, 15.8.2012
Deprese je zákeřná nemoc 2840x, 29.8.2012
To musíš zvládnout 2080x, 8.9.2012
Úklid vlastní hlavy 2081x, 8.9.2012
Pomoc! Nechci sKartu! 5386x, 25.9.2012
Tančím nejlíp, jak dokážu 2169x, 13.10.2012
Rovnováha vlastního já 2047x, 28.11.2012
Chodníky a čistý stůl 1818x, 10.12.2012
Přání a předsevzetí 1777x, 8.1.2013
Vánoce v ponožkách 1763x, 8.1.2013
Jsem neviditelná 2461x, 12.2.2013
Dotýkejme se 2017x, 6.3.2013
Zdravěji a pomalu 1815x, 26.6.2013
Supermarket nebo obchůdky? 1317x, 17.12.2013
Na hubnutí se musí jinak 1289x, 30.1.2014
Diskriminace slušnosti 1109x, 10.6.2014
Byla to bojovnice 934x, 16.1.2016
Jsem divná 817x, 21.4.2016
Udělala jsem si radost 717x, 2.6.2016

Komentáře

  • Magda

    vloženo 28.6.2013 23:03:41

    Jak pravdivé, ale velmi obtížně splnitelné. Já sama se také snažím vyhýbat se těm nezdravým potravinám, nejíst často maso, sladké, ale jak píše Eva, mávnu rukou a dám si i to nezdravé. Fakt je ten, že nás dříve spousta věcí nenapadla a teprve dnes vidíme, co jsme dělali špatně. Zpětně se to již nedá napravit, ale musíme zkusit to napravit alespoň u našich dětí a vnoučat.

  • Eva

    vloženo 28.6.2013 19:34:22

    Bezvadná snaha o zdravou výživu, ale když je hlad, já prostě neodolám, nesleduju éčka, jím to, co mi chutná, dám si čokoládku, prostě v tomto směru už se mnou nikdo nic zřejmě neudělá. přeju všem, aby žili zdravě, a držím tobě i ostatním palce, aby to dokázali.

Přidat komentář...

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |