Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Kreativita a duševní nemoc? Spíš průšvih, než výhra!

19. 3. 2012

Zatím nevíme jistě, v čem vlastně spočívá kreativita, ani ji neumíme spolehlivě měřit. Jisté je jen to, že u některých lidí se nadprůměrná kreativita vyskytuje. Převážně jde o příslušníky tzv. kreativních profesí: malíře, spisovatele, básníky, hudební skladatele apod. Je však pravdivá obecně rozšířená představa, že ke kreativnímu jedinci jaksi automaticky patří rozháraný osobní život, pocity osamocení a nepochopení? A jak je to s kombinací kreativity a duševní nemoci? Představu, že ke kreativitě duševní nevyrovnanost patří podporují životní osudy umělců jako byli Vincent Van Gogh, Franz Kafka, Ernest Hemingway, Virginia Woolfová, Robert Schumann a mnozí další o jejichž kreativním talentu nemůže být pochyb. Co když je to ale tak, že životopisce více zajímají rozhárané životy umělců a o těch, kteří žijí psychicky vyrovnaným životem prostě nepíší, protože to není tak zajímavé?

Svého času se objevily hypotézy, zda psychická nemoc může podnítit uměleckou tvorbu, obohatit jí, vnést do ní rysy originality. Například u bipolární afektivní poruchy se předpokládalo, že nadaní lidé se vlivem deprese stávají citlivější a naopak v době mánie jsou produktivnější. Jinými slovy, v době deprese nastřádají emociální zážitky, byť nepříjemné, které jsou schopni v době mánie předat do své tvorby. Psychologické výzkumy však prokázaly, že tato úvaha je naivní a příliš romantizující. Výzkum v podstatě dokázal opak. Dopady bipolární afektivní poruchy na kreativitu jsou spíše nepříznivé. Řada umělců zemřela předčasně a zbytečně, protože spáchali sebevraždu. Většina z nich žila i několik let v dobrovolné, ale i nedobrovolné sociální izolaci. Dnes si neumíme představit, že bychom lidi s bipolární poruchou neléčili. Důvodem je nesmírné utrpení v době deprese a nebezpečné a nezodpovědné chování v době mánie. Na druhé straně je kreativita, která je jistě průběhem nemoci ovlivněna je v moderní společnosti vysoce ceněným zbožím. Vše co by ji mohlo měnit, jako užívání psychofarmak, pobyt v nemocnici, určitá disciplinovanost, vyhýbání se psychoaktivním látkám, je předmětem vleklých diskuzí. Kreativita se totiž uplatňuje i v jiných oblastech než v umění – ve vědě a výzkumu, v návrzích technických řešení, plánování volného času, výchově dětí aj.

A co říkají psychologické výzkumy na všeobecně rozšířenou představu, že umělci jsou blázni? I když psychobigrafické výzkumy nejčastěji dokládají vyšší výskyt psychických potíží u konkrétních zkoumaných umělců, výsledky mohou být zavádějící. Co když nevšední a tragické postavy více motivují badatele k vytvoření biografie a umělci, kteří vedli „nezajímavý“ život by pak mohli být systematicky opomíjeni? Nicméně z některých studií plyne, že výtvarníci podobně jako básníci a spisovatelé byli častěji postiženi psychopatologií. Ve skupině výtvarných umělců se zdá být vyšší výskyt nadužívání alkoholu, depresí, úzkostí a potíží s přizpůsobením. Je zajímavé, že architekti, kteří jsou běžně zařazováni mezi kreativní, vizuálně umělecká povolání, se od ostatních kreativních profesí odlišují nízkým výskytem psychopatologie a vysokou emocionální stabilitou. Nemůžeme však na základě psychologických výzkumů učinit závěr, že „typický“ umělec má problémy s psychikou.

Osobně si myslím, že deprese má na kreativitu zhoubný vliv, protože má zhoubný vliv na celé prožívání, emocialitu a osobnost člověka. Představa, že až mi bude lépe, prožité utrpení umělecky zpracuji je skutečně naivní. Co by mě však zajímalo, by byl výzkum, jak psychofarmakologická léčba ovlivňuje kreativitu. Jestli z nápaditého, tvořivého člověka nedělá průměrnou lidskou bytost a neobírá dotyčného o osobnostní originalitu. Myslím si totiž, že trochu ano a já nechci být „klidná“,, když mi psychofarmaka zároveň berou schopnost tvořivého nadšení. Na druhou stranu bez léčby mají vážné duševní poruchy jako jsou psychózy na člověka jednoznačně destruktivní vliv.

Eva Vorálková

Komentáře

  • slunečnice

    vloženo 9.10.2016 22:18:24

    Já jsem nikdy kreativní nebyla.Jako dítě malovat jsem neuměla vůbec,modelovat z plastelíny také ne,jen jsem chvilku hrála na klavír.V dospělosti už vůbec nic...samé starosti,práce,běžné povinnosti. Pak jsem jednoho dne vážně onemocněla a zůstala bez práce doma a s depresemi. Maminka měla narozeniny,tak mě napadlo,že jí upeču dort.Dala jsem si záležet a on se povedl!Pak další synovci,další kamarádce a už to jelo.Sama dodnes netuším,kde se to ve mě vzalo.Nyní už mám slušnou klientelu známých,kterým se moje dorty líbí,ale hlavně chutnají. Ivana

  • Marek

    vloženo 17.5.2014 06:39:34

    Hrával jsem na kytaru, skládal, psal. S příchodem depresí toto všechno na dlouhá léta skončilo. Začal jsem se věnovat fotografování. Potom jsem začal užívat AD. Fotky to o dost vylepšilo, vrátila se mi chuť psát a po dlouhých letech jsem vzal do rukou kytaru a jsem nadšen, co mi z ní leze za zvuky! Přiznávám, že k AD si sem tam dám trochu trávy a nežinýruju se vypít 2-3 pivka denně. Prostě ŽIJU a neřeším voloviny!

  • Blanka - Rousice

    vloženo 19.3.2012 18:05:07

    Kreativita se u mne projevovala již v dětství. Byla to spíše taková tvorba, vyplývající z přirozeného dětského pohledu na svět. Ráda jsem kreslila obrázky do sešitů, psala jsem slohové práce a recitovala básničky. Bavilo mně to a tuto zálibu jsem si přenesla i do dospělosti. Ačkoliv byla řada let, po které moje záliby a umělecké sklony neměly místo v mém životě.
    To se změnilo až po léčbě závislosti a diagnóze duševní nemoci. Jako jeden z podpůrných psychoterapeutických programů jsem navštěvovala skupinovou arteterapii. O to, jestli umím malovat zdaleka nešlo. Důležitý byl posun ve vnímání sebe sama, vztahů s lidmi a vyjádření se prostřednictvím kresby. Arteterapie mne posunula hodně daleko. Díky ní jsem se naučila vnímat své pocity, lépe zvládat svůj psychický stav a to, že jsem se zdokonaloval v kresbě i malbě, to byla už jen taková třešnička na dortu. Duševní nemoc mi mnohé vzala a na druhé straně mě dokázala plně propojit s mojí tvorbou. Mohu říct, že, čím mi bylo hůře, tím lepší obrázky jsem kreslila. Vtělila jsem do nich všechnu svoji bolest, smutek a beznaděj, která mne v danou chvíli stravovala. Proces tvorby byla tak pro mne velmi bolestivý a jak jsem dílo dokončovala, odplavovala se bolest někam do ztracena. Na konci bylo dílo, které mělo uměleckou i výpovědní hodnotu a výsledkem bylo moje očištění a znovuzrození. Při každé své tvorbě, ať už kreslení, nebo poezii, jsem musela projít umíráním, abych se mohla zrodit do nového jitra. Blanka

Přidat komentář...

Naši partneři:

Helpnet Green Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |