Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Osladím si ráno

23. 2. 2012
Dnes mám svůj den. Ráno jsem se probudila s migrénou, nenašla jsem ve skříni své oblíbené tričko a když můj oblíbený hrnek s ranní kávou skončil na zemi, rozbrečela jsem se. Lítostí, smutkem a bezmocností. Proč já? Co jsem komu provedla? Proč se mi nic nedaří? Proč se proti mě celý svět spiknul? Takové a podobné otázky se mi líhnou v hlavě rychlostí blesku. Stop, říkám si, blikla má vnitřní kontrolka. Tohle už jsem přece zažila. Nadechni se a přemýšlej. Jak jsme se to učili?
S migrénou žiju už řadu let, nemá mě přece překvapit, že mi občas ztěžuje život. Že si dcera vypůjčila moje tričko mě taky obvykle nevyvádí z konceptu, je to přece můj milovaný puberťák. A kafe na zemi je prostě smůla, aspoň mám dobrý důvod koupit si další šílený hrnek. Koukám z okna a zhluboka dýchám. To nic, říkám si, to jen moje šílená hlava mi zase předhazuje depresívní pohled na svět. Představuju si, jak mé utrápené mozkové buňky natahují ručičky synapse a snaží se vyslat ty správné signály, ale nějak není dost pošťáčků neurotransmiterů, kteří by je dopravili. V duchu je postrkuju a povzbuzuju a usmívám na ně, je to přece moje tělo, má hlava a můj mozek.
Takže ještě jednou a pomalu. Spolu s antidepresivy si vezmu něco proti bolesti hlavy, nalévám si znovu kávu, oblékám si jiné z mé sbírky červených triček, posbírám střepy a vytřu. Osladím si kávu a vezmu zavděk posledním rohlíkem, co mi děti nechaly. Jde mi to těžko, není mi dobře, ale v duchu se usmívám. Dnes ráno jsem nad depresí vyhrála. Den právě začal.
Iva Borak

Iva Borak

Jsem žena. Jsem realista. Vyrostla jsem vedle svého postiženého bratra. Žiju se svými téměř dospělými dětmi a mnoho let také s periodickou depresívní poruchou. Miluji slunce, čokoládu a lidi se smyslem pro humor. Nesnáším bezmoc, bezohlednost a předsudky. Koukám kolem sebe a používám vlastní hlavu

Poslední články autora

Čekání na slunce 90089x, 18.3.2012
Reforma nebo deforma ? 5338x, 7.5.2012
Měla jsem zlý sen 3291x, 29.5.2012
Dívka a muž na zemi 3172x, 29.5.2012
Hudba, festivaly a bariéry 2821x, 15.8.2012
Deprese je zákeřná nemoc 2978x, 29.8.2012
To musíš zvládnout 2210x, 8.9.2012
Úklid vlastní hlavy 2230x, 8.9.2012
Pomoc! Nechci sKartu! 5615x, 25.9.2012
Tančím nejlíp, jak dokážu 2307x, 13.10.2012
Rovnováha vlastního já 2178x, 28.11.2012
Chodníky a čistý stůl 1944x, 10.12.2012
Přání a předsevzetí 1857x, 8.1.2013
Vánoce v ponožkách 1882x, 8.1.2013
Jsem neviditelná 2635x, 12.2.2013
Dotýkejme se 2134x, 6.3.2013
Zdravěji a pomalu 1958x, 26.6.2013
Supermarket nebo obchůdky? 1394x, 17.12.2013
Na hubnutí se musí jinak 1402x, 30.1.2014
Diskriminace slušnosti 1219x, 10.6.2014
Byla to bojovnice 1023x, 16.1.2016
Jsem divná 940x, 21.4.2016
Udělala jsem si radost 818x, 2.6.2016

Komentáře

  • cleaxenly

    vloženo 27.4.2012 00:37:16

    Today is good poorly, isn't it?

  • Otík

    vloženo 12.3.2012 19:53:07

    Obdivuji tě uz hodně dlouho, protože vim!! Jsi silná osobnost a veř, že budu u tebe pokud to jen bude možné a jestli Ti to trochu pomůže!! Nejsi sama máme Tě rádi!! :)

  • Ondra

    vloženo 5.3.2012 21:33:02

    Ano - znám to moc dobře... Také jsem na antidepresivem... Ale díky nim mohu relativně normálně fungovat - v rámci jakýchsi mantinelů... Ovšem pro neznalé se jevím jako zcela normální týpek - bez nějakých problémů... Ale ten vnitřní boj, který neustále vedu sám se sebou, abych vypadal normálně a také dělal, že se cítím normálně - to samozřejmě už nikdo nevidí - a o to je to horší... A tak vím, jakým bojem Iva prochází každý den - každou vteřinu - a obdivuji ji, že to zvládá - samozřejmě díky antidepresivům - tak skvěle :-)... Bohužel, nebo bohudík - to už nechám na vás - antidepresiva nejsou všelék - člověk se musí sám snažit a dát do toho opravdu kus energie i své vlastní motivace nevzdávat se a jít dál - je to těžké a velmi unavující - ale když je "motor" života život sám (ať už náš vlastní, nebo našich blízkých) - tak to jít zkrátka musí - a žádná jiná varianta nepřichází v úvahu... Ale přeci jen je v tom něco pozitivního - člověk si více váží života, protože ho nebere jako samozřejmost. Pro něj se totiž každý den stává smyslem bytí - životem.

  • Mia

    vloženo 5.3.2012 17:04:28

    ...taková rána znám velmi dobře...nejen rána. Musím si vždycky uvědomit, že i v mém blízkém okolí se dějí horší věci a že to prostě MUSÍM zvládnout. A tady se mi potvrzuje, že v tom nejsem sama. Tak přeju všem nám s těmito a podobnými stavy, abychom to zvládli překonat pokaždé :)

  • Máma

    vloženo 5.3.2012 11:03:17

    Zlatíčko moje, moc ti držím palce, chtěla bych, aby všechno zlé od tebe fofrem odešlo,. Vím, že to není tak lehké, že to, co bych ráda, jsou jen pouhá přáníčka, která jsou zase ukrytá v mé hlavě. Přáníčka, která bych ale nejraději vykřičela všem lidem kolem a hlavně bych si přála, aby mé sny a přání byly splněny. Bohužel, u tvého brášky se to nesplnilo a nesplní . Takže aspoň od tebe bych ráda odehnala špatnou náladu, chmury, smutek, depresi, a léky nahradila sluníčkem, úsměvem, pohodou a láskou. A nezapomeň, máme tě rádi, a jsme tu pro tebe. Máma

Přidat komentář...

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |