Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Pohybem k dobré náladě aneb nesportuji

3. 9. 2012

Je známo, že pohyb je všeobecně prospěšný. Fyzická aktivita prospívá nejen tělu. Pohyb svědčí svalům, spaluje tuky, udržuje plíce, posiluje srdce a vyplavené hormony zlepšují náladu. Pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu bude první položka, kterou vám lékař předepíše v lázních, přijedete-li tam s depresí nebo jiným duševním onemocněním. Pohyb potřebuji nejen proto, že jsem převážnou část života strávila v sedavém zaměstnání. Tedy s výjimkou mateřské, kdy se každá matka stává přebornicí v rodičovském dvacetiboji, ve vzpírání stále větší zátěže, podle toho, jak rychle malí milovaní rostou, a pud sebezáchovy ji nutí být ve všech disciplínách o tři vteřiny rychlejší než její potomci.

Nesportuji. Na kolektivní sporty jsem byla příliš samostatná už na střední škole a dodnes přesně nechápu smysl urputného běhání za kulatým nesmyslem s pocitem, my vám to nandáme. Při individuálních sportech zas není nic, co by mě hnalo kupředu, chybí mi ta zarputilá nutnost neustále dokola sobě nebo ostatním dokazovat, co všechno zvládnu. U výkonnostních sportů mé tělo protestuje tak, že obtěžuji lékaře na pohotovosti. Neznamená to, že příležitostně neběhám a nepadám, že se občas neztrapňuji v parku na půjčených bruslích, že se neplácám nekonečně dlouho v bazénu, abych uplavala alespoň půl kilometru, nebo že se neplížím na kopec za vidinou báječného výhledu.

Nesportuji. Chodím. Vyrostla jsem v době, kdy sport, hudbu i náš volný čas řídil velký bratr, kdy nebylo úniku před organizovanou uvědomělou zábavou. Naším tichým protestem byl spacák, celta, kanady a kytara. Chodili jsme po horách i nížinách, vyhýbali se turistickým trasám a tábořili přesně tam, kde jsme došli. Žádný hajný nás nikdy nevyhnal a stopy po nás by našel jen Vinnetou. Chodili jsme později také s dětmi, chodili jsme dobývat hrady, zdolávat rozhledny a objevovat středověká města. Chodili jsme a vyprávěli si, děti přitom nějak zapomněly, že je bolí nožičky. Chodili jsme, kreslili a psali si o tom.

Chodím dodnes. Chodím každý den, přehlížím hromadnou dopravu až do chvíle, kdy zpoždění hrozí průšvihem nebo je počasí, že by psa ven nevyhnal. Nevšímám si jezdících schodů, když jsou tam obyčejné, a snažím se ignorovat výtah. Tahle disciplína mi moc nejde, zvláště když domů vláčím krmení pro smečku puberťáků. Ale chodím ráda. Chodím se kochat přírodou, sluncem, historickými památkami nebo jen tak. Chodím, koukám a občas fotím.

Tak přirozený pohyb jako chůze je výborné antidepresivum, je k dispozici stále a nic mě nestojí. Mohu zastavit, když tělo protestuje, mohu jít svým tempem, bez tlaku na výkon a bez stresu ze selhání v týmu. Nesportuji. Nepotřebuji vyhrávat. Chodím pro radost.

Iva Borak

Iva Borak

Jsem žena. Jsem realista. Vyrostla jsem vedle svého postiženého bratra. Žiju se svými téměř dospělými dětmi a mnoho let také s periodickou depresívní poruchou. Miluji slunce, čokoládu a lidi se smyslem pro humor. Nesnáším bezmoc, bezohlednost a předsudky. Koukám kolem sebe a používám vlastní hlavu

Poslední články autora

Osladím si ráno 15016x, 23.2.2012
Čekání na slunce 62695x, 18.3.2012
Reforma nebo deforma ? 4394x, 7.5.2012
Měla jsem zlý sen 2346x, 29.5.2012
Dívka a muž na zemi 2328x, 29.5.2012
Hudba, festivaly a bariéry 2330x, 15.8.2012
Deprese je zákeřná nemoc 2840x, 29.8.2012
To musíš zvládnout 2080x, 8.9.2012
Úklid vlastní hlavy 2081x, 8.9.2012
Pomoc! Nechci sKartu! 5386x, 25.9.2012
Tančím nejlíp, jak dokážu 2169x, 13.10.2012
Rovnováha vlastního já 2047x, 28.11.2012
Chodníky a čistý stůl 1818x, 10.12.2012
Přání a předsevzetí 1778x, 8.1.2013
Vánoce v ponožkách 1763x, 8.1.2013
Jsem neviditelná 2461x, 12.2.2013
Dotýkejme se 2017x, 6.3.2013
Zdravěji a pomalu 1815x, 26.6.2013
Supermarket nebo obchůdky? 1317x, 17.12.2013
Na hubnutí se musí jinak 1289x, 30.1.2014
Diskriminace slušnosti 1109x, 10.6.2014
Byla to bojovnice 934x, 16.1.2016
Jsem divná 817x, 21.4.2016
Udělala jsem si radost 717x, 2.6.2016

Komentáře

  • Eva

    vloženo 7.1.2013 14:38:07

    Choď dokuď ti to chodí, koukej, dokud ti to kouká a poslouchej dokud slyšíš. I to může být jinak.

  • Mia

    vloženo 3.9.2012 22:50:42

    :) ano, chůze je nejpřirozenější a nejprospěšnější pohyb, jak jsem se mnohokrát dočetla....jen člověk nesmí podlehnout našeptávání Lenosti ;)

Přidat komentář...

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |