Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Pomoc! Partner je v depresi!

30. 4. 2012

Deprese není pouhá špatná nálada. Ani občasný smutek, který tu a tam přepadá každého z nás. Skutečná deprese je nemoc a to nemoc velmi závažná. Ti, kdo jí trpí, zažívají krutou psychickou bolest. Náročné je to hlavně pro ně, ale nesmíme zapomínat ani na jejich blízké, pro které bývá často velký problém se s touto vleklou nemocí u svého příbuzného vyrovnat a nedělat chyby.

Podle odborníků existují stovky mylných představ o depresi. Např. názor, že postihuje lidi se slabou osobností a že ji lze překonat silou vůle. Můžete mít vůli, se kterou byste mohli řezat diamanty, ale nejde to. Většina lidí dokáže pochopit nemoc fyzickou, protože nějakou fyzickou bolest už zažil každý z nás. Musím říct z vlastní zkušenosti, že deprese může být tak hrozná, že se s fyzickou bolestí nedá srovnat. Také si myslím, že bohužel nikdo kdo to neprožil, to ani při nejlepší snaze pochopit nemůže. Depresivní stavy podrobují pacientovy blízké kruté zkoušce. Pacient těžce prožívá svou nemoc a lidé v jeho okolí reagují různě. Prožívají různě silné emoce a není to jen empatie. Objevuje se také odmítání či odvržení dotyčného, obviňování, popření skutečnosti, zlost nebo přehnané ochraňování. Takové reakce jsou normální a pochopitelné, protože každodenní život s člověkem trpícím depresemi je skutečně velmi obtížný, nicméně nemocnému takové chování spíš ubližuje. V partnerském vztahu se pocit zamilovanosti může postupně vytrácet. Partner už nedokáže najít na tom druhém kouzlo, které ho očarovalo. Vidí tělesné změny, tloustnutí, rozpad charizmatu, podrážděnost, změnu životního stylu a to vše narušuje vztah a ničí vzájemné city. Někteří blízcí prožívají protichůdné pocity, které se vyvíjejí s průběhem nemoci partnera a střídáním naděje a beznaděje. Partner nemocného miluje, vzápětí ho však nenávidí, až se dostane do stavu, kdy ho miluje a nenávidí zároveň. Obviňuje partnera ze „špatného“ chování a nedokáže oddělit nemoc od jeho osobnosti.

Jaký přístup tedy nemocnému pomáhá? Především k ničemu jsou rady typu: „Zítra to bude lepší“, „Musíš se vzchopit a hned ti bude líp“, „Nemáš k depresi žádný důvod“, „Vůbec se nesnažíš, musíš se vzchopit“, „Ty si v té depresi libuješ!“ – výsledkem bude akorát pocit viny, který takovými doporučeními v pacientovi vyvoláme. Laskavost ještě nikomu neublížila a už vůbec ne tomu, kdo trpí. Blízcí nemocného by měli působit rozvážně, uklidňujícím a laskavým dojmem, povzbuzovat. Nedávejte najevo netrpělivost, snažte se o empatii a pochopení. Zdůrazňujte, že léčba zabere, i když to může trvat několik týdnů i měsíců. Nezapomínejte, že vaše podpora je pro pacienta obrovsky důležitá. Když rodina žije v klidu, je průběh nemoci lepší. Myslete však také na sebe, ne jen na pacienta. Uvědomte si, že za jeho depresi nejste zodpovědní a že jde o nemoc, která se dá léčit. Jednejte podle svého zdravého rozumu. Snažte se nepodléhat momentálním pocitům. Fyzická přitažlivost pacienta a jeho obdiv k němu jsou sice narušeny, není to však stav nevratný. Nezapomínejte, že vaším utrpením se pacientovo utrpení nezmenší, právě naopak. Neupouštějte od svých ostatních vztahů a koníčků. Sebeobětování není řešení. I když boj s depresí je běh na dlouhou trať – život jde dál...

Komentáře

  • ada

    vloženo 9.4.2015 16:50:34

    bojuji sdepresi uzrok actrictvre postupne jsem prisla opratele rodina semi rozpada vpraci nedokazu zapadnut pomuze nekdo ada

  • bojovnice Xela

    vloženo 22.11.2014 23:20:30

    Velice dobře znám depresi. Trpím jí už od svého dětství. Naučila jsem se zvládat tyto stavy rozumem- vím co na mě pomáhá. Bohužel, že je to hodně vážné jsem se dozvěděla až tento týden. Už chápu proč se ke mně všichni chovali, jako bych byla blázen. Žila jsem celý život zavržená od rodiny i od kamarádů. Byla jsem sama se svou depresí a svými problémy. Od malička jsem si dala zásady, které neopouštím. Díky tomu mám skvělého partnera, který mě podporoval, i když nevěděl, že jsem tak moc nemocná. Teď když jsem to zjistila a beru léky, tak jsem si uvědomila, že jsem fakt velká bojovnice Xela. Dnes jsem začala psát o tom knihu, jak na depresi. Chci najít spoustu věcí k ní a spolu s mými bohatými zkušenostmi ji vydat. Já jsem totiž vyhrála a jsem na to právem hrdá.

  • Terka S.

    vloženo 28.12.2013 23:27:53

    taky tím trpím už pár let.. nezvládám školu kvůli tomu, trpím od mala sebepoškozováním.. je to šílené, nezvládám se a lituji svého partnera který se mnou trpí .. :(

  • Marcela

    vloženo 20.10.2013 22:48:28

    Můj muž trpí také depresemi a velikými rozladami, jsme spolu 5-tý rok, bohužel koncepční léčbu odmítá, během našeho vztahu sem tam bral léky, ale sám rozhoduje kdy se bude léčit a kdy už to nepotřebuje bez ohledu na své nejbližší okolí. V podstatě je to k nežití, pěkných chvilek minimálně, během dne se mu několikrát změní nálada, nikdy nevím co ho srazí nebo naopak pozdvihne. K tomu všemu je velmi konfliktní, kritický, snažila jsem se s ním promluvit o tom, co cítím já, jeho děti...zbytečné, mám si nechat své psychologické kecy. Takže nevím, jak dlouho to vydržím.

  • Mirek Hudák vloženo 12 .10. 2013 16 24

    vloženo 12.10.2013 16:52:27

    Nevim jak začit , žil jsem s partnerkou s depresama , pořad se stěžovala že je ji špatně a že boli hlava a ja jsem nevěděl co to je až po 6let našeho společneho vztahu , mě nechale muselo to byt moc špatně a ja jsem nemohl a nevěděl jsem proč? daval jsem si za vinu že to byla ma chyba ale ta chyba byla ve mně ale stohoto důvodu že jsem otej nemoci nevěděl vůbec nic , až ted to zistuji po našem rozchodu co se to vlastne stalo , apřišel jsem na to že byla chyba ve mně , kdybych věděl něco o tejto nemoci vic,co vim ted,tak jsem mohl naš hezkej vztah zachranit a ji taky a celou jeji rodinu , ale je to pozdě ,a pro to chci pořadat partnery(ky) ktery jsou na tom špatně nech jsou ke svěm blizkym a partnerovi (ce)ohleduplny ,mě se to nepodařilo a stratil jsem To co mi byla nade vše cene ,oporou a nadevšem blizkou osobou a milujici partnerkou v mem životě,moc toho lituji že jsem o te nemoci nevěděl nic ,a lituji a budu litovat že jsem ji uplně stratil a mohl jsem něco udělat abych ji nestratil a ji zachranil a celou naši rodinu co toho mec litujem všichni .

  • Lenka

    vloženo 7.8.2013 15:01:55

    Deprese je něco šíleného,kdo to nezažil nepochopí.To nejhorší stádium člověka požere tak,že se vůbec neovládá.Je dobře,když ale není sám a má u sebe někoho kdo mu pomůže.V dnešní hektické době si většinou lidé myslí,že to nic není,ale podle mě je to horší než zlomená noha.

  • Hanka

    vloženo 23.3.2013 13:41:00

    Děkuji za velmi pěkný článek. Sama jsem v situaci, kdy můj partner trpí depresí. Je to velmi těžké období. Bohužel partner léčbu odmítá, a o to je to těžší. Každý den je jako noční můra.

  • Martin Martínek

    vloženo 7.6.2012 21:38:52

    Velice se mi líbilo, jak líčíš depresi a pohled blízkých osob na ni. Třeba Marek Vašut v jednom pořadu líčí, že člověku se zlomenou nohou nikdo neřekne to rozchodíš, ale depresemi zmítanému člověku radí skoro každý, jdi se projít ven, je krásně, bude ti líp, a přitom nedokáže pochopit, že dotyčný by nejraději zaspal všechny slunečné dny a nebo vůbec nevstal z postele. Já sám trpím spíše mánií a do deprese se dostávám až po propuštění z léčebny, ale moc dobře si pamatuji, na své depresivní stavy kdy bych nevstal ani kvůli finále Mistrovství světa ve fotbale i kdyby jsme hráli my Česká republika s Brazílií.

Přidat komentář...

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |