Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Poznámky o sebevraždě nikdy nepodceňujte!

26. 7. 2012

Myslíte na sebevraždu? Jednoduchá otázka, ze které mrazí. Pokud ano, pravděpodobně jste v depresi, sebevražedné nálady s ní velmi často souvisejí. Šedesát procent dospívajících připouští, že alespoň jednou takto mysleli na smrt. Během dalších let se procenta přibližují k hranici 90 až 100 procent. Něco jiného je však koketování s takovýmto nihilismem a něco jiného jsou reálně míněné tendence.

Pro vážně míněné sebevražedné myšlenky je typická „trojkombinace“ beznaděj, bezmoc a izolace. Takovéto pocity komplikují kontakt s druhými lidmi a znesnadňují možnost požádat o pomoc. Poznámky o sebevraždě nelze nikdy brát na lehkou váhu – člověk na tom může být hůř, než jak působí. Spousta lidí se za sebevražedné myšlenky stydí a nechává si je pro sebe. Trápí se uvnitř. Varovné světlo by se mělo rozsvítit v situaci, kdy už dochází k nápadným změnám v chování. Dotyčný může být velmi apatický, ale i nezvykle živý a činorodý (tzv. agitovaná deprese). Může se objevit i řada tělesných příznaků. Možná je ospalost i nespavost, nechutenství i nadměrný apetit. Velký pozor je potřeba dávat na to, když dotyčného přestanou bavit jeho záliby. Zhoršuje se nervozita, stoupá počet vykouřených cigaret, člověk někdy hazarduje např. při jízdě v autě. Objevují se pocity zbytečnosti či nadbytečnosti. Není pravda, že každý, kdo o sebevraždě mluví, se o ní ve skutečnosti nepokusí! Kdo o tom mluví, ten na to myslí, a kdo na to myslí, může to udělat. Je však velký rozdíl mezi vydíráním hysterky typu: „Když mi to a to nekoupíš, tak skočím z okna!“ a tím, když introvert odtuší něco na způsob: „Musím už končit, už budete mít ode mne pokoj“.

Nebezpečná věková období bývají mezi 15 – 25 rokem a pak po sedmdesátce. Riskantní jsou i vážné obavy o zdraví a větší riziko sebevraždy je u lidí osamělých. Ohroženi jsou i blízcí někoho, kdo spáchal dokonanou sebevraždu. Velmi nebezpečná je ztráta práce, životního partnera, ekonomické těžkosti. Snadno se řekne co nedělat. Nevolit nadměrnou bodrost či fráze o tom, že život je krásný, nevážíš si toho, co máš atd. Jisté je, že nikoho nelze nutit k léčbě, pokud prokazatelně neohrožuje sebe nebo své okolí. Pokud ano, v takovém případě se v praxi často objevuje nedobrovolná hospitalizace na psychiatrii, čehož se spousta lidí se sebevražednými myšlenkami obává. A právem.

S doporučeními co dělat je to obtížnější, přesto existují. Naslouchat, věnovat trpícímu čas, zbavit ho úzkosti před návštěvou lékaře. Rozhodně není nutné právě teď něco vysvětlovat, rozumově zpracovávat či si hrát na soudce. V akutní krizi postiženého neopouštíme, dokud se nedostane do rukou lékařů. Je třeba počítat s tím, že prokazatelné sebevražedné tendence vyžadují zásah psychiatra. Pokud chcete opravdu pomoci, postarejte se o to, aby konzultace s odborníkem proběhla co nejdříve. Dejte na doporučení známých, zdaleka ne každý psychiatr je schopen se sebevrahy citlivě pracovat. Psychické nemoci jako je již zmíněná deprese jsou dobře ovlivnitelné léky. Z hodiny na hodinu lze zajistit péči v tzv. krizových centrech, ta jsou však k dispozici jen ve velkých městech. Ne každé bolestné úvahy lze psychiatrizovat, konzultace s odborníkem však může odhalit depresi, či jiné psychické onemocnění, které často sebevražedné myšlenky doprovází. Všímavostí a citlivostí tak můžete někomu zachránit život.

Komentáře

  • Eliška

    vloženo 25.6.2015 09:46:52

    Taky už dál nemůžu, jsem tak opuštěná, už nemám sílu jít dál. Komentáře jako bude to lepší slýchávám dlouho, ale není to pravda. A ublížit taky nemůžu nikomu, když nikoho nemám. Zažila jsem jen špatný věci a nechci takhle dál pokračovat...jen každý den přežívat..psychiatrička mi taky vůbec nepomohla, tak proč bych se měla dál snažit. Do třetice všeho dobrého ........

  • Jaromír

    vloženo 12.6.2015 23:05:29

    Věřím, že jste svoje trápení všichni překonali a jste stále na světě.
    Přeji vám naději, že bude lépe. Že pokud jste dole, tak odtud je cesta nahoru. Věřím, že potkáte někoho, kdo vám pomůže nahoru, kdo vás pozvedne, kdo vám dá lásku a pozornost.
    Mějte naději. Bude o trochu líp

  • nešťastná

    vloženo 11.6.2015 10:19:49

    taky už nemůžu dál.Dělala jsem v minulosti mnoho chyb,ale vůbec jsem si nedovedla pomoct.Asi trpím nějakou poruchou osobnosti,pořád hledám na netu .Strašně jsem ublížila svým dětem ,když mě potřebovaly,teď už jsou dávno dospělí,mluví se mnou oba,ale já se jim nikdy ani neomluvila.Až teď po 20letech jsem naplno pochopila ,co jsem provedla a že už nemúžu dál.Svoje chování jsem viděla jakoby očima jiných a je mě z toho špatně a nevidím jiné východisko než smrt.Začala jsem brát antidepresiva,ale zatím nic nepomáhá.Vždycky jsem byla introvert a potřebovala jsem si dokazovat svoje já tím ,že jsem používala alkohol a chovala se velice nevhodně.Asi jako asociál,i když ten prý výčitky svědomí nemá.Já ano a veliké a asi neřešitelné.Jsem znova vdaná,ale můj manžel o mé minulosti ví jenom z doslechu,já sama bych to nikdy nahlas neřekla.A tak je to takový začarovaný kruh.Stydím se o tom mluvit a tak bych nešla ani k psychologovi.Trvá to už moc dlouho,teď jsem navíc bez práce a tak jsem zavřená mezi řtyřmi stěnami a trpím.Nevidím z toho žádné východisko.

  • Dorotka

    vloženo 12.4.2015 13:41:53

    je mi strasne zle...uz dal nemuzu.jsem tu jak zavrena v kleci.je mi smutno,nemam tu nikoho....jsem opustena...

  • Sagron

    vloženo 3.4.2015 21:18:30

    Podobne. Posrany zivot, neuveritelny pocit osamelosti a bezndej. Clovek denne bojuje s myslienkou na samovrazdu ale cim dalej je tych sil menej. Tiez uz mam premysleny sposob a miesto no zatial si vzdy najdem dovod prezit dalsi den. No bojim sa ze pride den ked uz bojovat nedokazem a skoncim totu tragediu co sa vola zivot. mnohi ma odusia ze to ze som utiekol, mnohi za to ze som ublizil najblizsim. Ale kto tento stav beznadeje, smutku a osamelosti nezazil nevie co clovek prekonava a aku namahu mu dava prezit kazdy dalsi den. Som unaveny a chcem mat konecne klud. Je mi jedno kam pojdem, hlavne aby som mal pokoj a nemusel dalej bojovat.

  • p.

    vloženo 31.3.2015 22:20:19

    Je mi z toho smutno jak to čtu. Tolik zoufalých lidi. ..beznaděj, ztráta smyslu. ..je mi to lito. I tak nějak za sebe. Je mi 28, jsem pár týdnů po hospitalizaci v pl, ktera nepomohla, léky taky nezabírají, deprese jsou větší a větší a nemohu už ani spat. Chodim každý týden na terapii, ale nepomaha, nejsem schopna fungovat. Každý den je utrpení. Marne se snažím uniknout do spánku. Ze zoufalství jsem už navštívila i lecitele, blbost nade vse. ..mam pritele, ale vyhýbám se mu co mohu, kontakt s lidmi je pro mne obtizny, dříve jsem bývala společenska, ted jsem raději sama, přitom izolace mne ničí. Kvůli kognitivním problémům jsem musela nechat školy, práci nemam ani bych nezvladala. Jediny co vím, že už takto nemůžu, dala jsem si datum, jestli se to do te doby nezlepší, tak nemám na vybranou, o pomoc jsem pozadala, ale evidentne mi není pomoci, sama si pomoci neumím. ..jedine co doufám je, že tam nahoře to po mem činu nebude ještě horší. Petra

  • p.

    vloženo 31.3.2015 22:18:12

    Je mi z toho smutno jak to čtu. Tolik zoufalých lidi. ..beznaděj, ztráta smyslu. ..je mi to lito. I tak nějak za sebe. Je mi 28, jsem pár týdnů po hospitalizaci v pl, ktera nepomohla, léky taky nezabírají, deprese jsou větší a větší a nemohu už ani spat. Chodim každý týden na terapii, ale nepomaha, nejsem schopna fungovat. Každý den je utrpení. Marne se snažím uniknout do spánku. Ze zoufalství jsem už navštívila i lecitele, blbost nade vse. ..mam pritele, ale vyhýbám se mu co mohu, kontakt s lidmi je pro mne obtizny, dříve jsem bývala společenska, ted jsem raději sama, přitom izolace mne ničí. Kvůli kognitivním problémům jsem musela nechat školy, práci nemam ani bych nezvladala. Jediny co vím, že už takto nemůžu, dala jsem si datum, jestli se to do te doby nezlepší, tak nemám na vybranou, o pomoc jsem pozadala, ale evidentne mi není pomoci, sama si pomoci neumím. ..jedine co doufám je, že tam nahoře to po mem činu nebude ještě horší. Petra

  • jeho markétka

    vloženo 22.12.2014 17:09:21

    před třemi dny se mi oběsil milenec. ani nevíte jakou cítím bolest. o to je to horší když vím, že se mnou 5 minut před tím mluvit a pak poslal sms a skončil to. to není láska. ublížil mi a to říkal že mi nikdy neublíží. nebylo přeci ode mne špatné, že jsem chtěla aby zůstal s dětmi a manželkou? kdybych to věděla že takto to skončí, tak na jeho rodinu kašlu a budu s ním. ale co už ted. pouze: NIKDY TO NEDĚLEJTE. NIČÍTE TÍM ŽIVOTY TĚCH KTEŘÍ VÁS MILUJÍ. !!!!

  • smutná.žena

    vloženo 17.12.2014 17:51:03

    Bolí mě existovat, bolí mě dýchat, ublížila jsem manželovi a nejsem schopná niíjak zařídit, aby pochopil, jak nekonečně ho miluji, je smutný a odmítá mě a jestli se nestane zázrak a on mi neotevře své srdce, rozskočí se mi hlava a pukne srdce - to je vlastně to, co jediné by bylo pro mě řešením - aby to smkončilo, abych nebyla, protože život bez jeho lásky a důvěry pro mě nemá žádný smysl. A i když jsem mu ublížila , není na světě nic, čeho bych litovala víc. On to nechápe, nechápe, jak strašné je moje utrpení z jeho smutku a mého poklesku, nechápe, že není už větší trest pro mě, než muka, která prožívám. Nemohu si vzít život, protože máme dvě úžasné děti, ktzeré si nezaslouží žádné trápení, nikdy bych jim to neudělala a ani manželovi, nezasloužil by si mít kvůli mně jakékoli výčitky svědomí. A neoudělala bychj to ani kvůli své víže v Boha. Ale život v tomhle stavu je pro mě nesnesitelný. Vím, že na tohle není rada, jen jsem to potřebovala říct, jen takto anonymně, protože kdybych to takhle naplno řekla doma, mohlo by to vypadat jako citové vydírání a to bych nikdy neudělala, takto někoho přitlačit ke zdi. jsem smutná až na dno duše, modlím se za zázrak a za otevření srdce mého muže, kterého tolik miluji.

  • Natálie

    vloženo 5.5.2014 20:37:41

    nechci už tady žít

Přidat komentář...

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |