Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Poznámky o sebevraždě nikdy nepodceňujte!

26. 7. 2012

Myslíte na sebevraždu? Jednoduchá otázka, ze které mrazí. Pokud ano, pravděpodobně jste v depresi, sebevražedné nálady s ní velmi často souvisejí. Šedesát procent dospívajících připouští, že alespoň jednou takto mysleli na smrt. Během dalších let se procenta přibližují k hranici 90 až 100 procent. Něco jiného je však koketování s takovýmto nihilismem a něco jiného jsou reálně míněné tendence.

Pro vážně míněné sebevražedné myšlenky je typická „trojkombinace“ beznaděj, bezmoc a izolace. Takovéto pocity komplikují kontakt s druhými lidmi a znesnadňují možnost požádat o pomoc. Poznámky o sebevraždě nelze nikdy brát na lehkou váhu – člověk na tom může být hůř, než jak působí. Spousta lidí se za sebevražedné myšlenky stydí a nechává si je pro sebe. Trápí se uvnitř. Varovné světlo by se mělo rozsvítit v situaci, kdy už dochází k nápadným změnám v chování. Dotyčný může být velmi apatický, ale i nezvykle živý a činorodý (tzv. agitovaná deprese). Může se objevit i řada tělesných příznaků. Možná je ospalost i nespavost, nechutenství i nadměrný apetit. Velký pozor je potřeba dávat na to, když dotyčného přestanou bavit jeho záliby. Zhoršuje se nervozita, stoupá počet vykouřených cigaret, člověk někdy hazarduje např. při jízdě v autě. Objevují se pocity zbytečnosti či nadbytečnosti. Není pravda, že každý, kdo o sebevraždě mluví, se o ní ve skutečnosti nepokusí! Kdo o tom mluví, ten na to myslí, a kdo na to myslí, může to udělat. Je však velký rozdíl mezi vydíráním hysterky typu: „Když mi to a to nekoupíš, tak skočím z okna!“ a tím, když introvert odtuší něco na způsob: „Musím už končit, už budete mít ode mne pokoj“.

Nebezpečná věková období bývají mezi 15 – 25 rokem a pak po sedmdesátce. Riskantní jsou i vážné obavy o zdraví a větší riziko sebevraždy je u lidí osamělých. Ohroženi jsou i blízcí někoho, kdo spáchal dokonanou sebevraždu. Velmi nebezpečná je ztráta práce, životního partnera, ekonomické těžkosti. Snadno se řekne co nedělat. Nevolit nadměrnou bodrost či fráze o tom, že život je krásný, nevážíš si toho, co máš atd. Jisté je, že nikoho nelze nutit k léčbě, pokud prokazatelně neohrožuje sebe nebo své okolí. Pokud ano, v takovém případě se v praxi často objevuje nedobrovolná hospitalizace na psychiatrii, čehož se spousta lidí se sebevražednými myšlenkami obává. A právem.

S doporučeními co dělat je to obtížnější, přesto existují. Naslouchat, věnovat trpícímu čas, zbavit ho úzkosti před návštěvou lékaře. Rozhodně není nutné právě teď něco vysvětlovat, rozumově zpracovávat či si hrát na soudce. V akutní krizi postiženého neopouštíme, dokud se nedostane do rukou lékařů. Je třeba počítat s tím, že prokazatelné sebevražedné tendence vyžadují zásah psychiatra. Pokud chcete opravdu pomoci, postarejte se o to, aby konzultace s odborníkem proběhla co nejdříve. Dejte na doporučení známých, zdaleka ne každý psychiatr je schopen se sebevrahy citlivě pracovat. Psychické nemoci jako je již zmíněná deprese jsou dobře ovlivnitelné léky. Z hodiny na hodinu lze zajistit péči v tzv. krizových centrech, ta jsou však k dispozici jen ve velkých městech. Ne každé bolestné úvahy lze psychiatrizovat, konzultace s odborníkem však může odhalit depresi, či jiné psychické onemocnění, které často sebevražedné myšlenky doprovází. Všímavostí a citlivostí tak můžete někomu zachránit život.

Komentáře

  • Manie

    vloženo 4.1.2018 07:39:31

    payday personal loan
    online loans
    loans online no credit check
    payday personal loan

  • JameTaup

    vloženo 6.11.2017 04:30:02

    Acquistare Kamagra Quebec Typical Adult Prescription For Amoxicillin Cialis 10 Mg Propiedades viagra cialis Viagra Pills Buy Kamagra Pharma Il Viagra Cuore

  • radši žádné

    vloženo 30.4.2017 19:07:02

    Mám takové divné pocity, přemýšlím jaké to je umřít. často si předtavuju příběhy když třeba jedu v autě že se kamarad nabourá a umřem a jako bych to chtěl nebo mám nuž vruce rikam si jak lehke je to prilozit k zilam a jen trhnout..nedávno sme byli s kamaradami na střeše a ja se bal podivat dolu protože sem myslel na to že bych skočil, ale vždycky si nakonec povím že bych to nedokazal, hlavně kvůli mamce a rodině, protože bych je už neviděl. občas je to horší až ujeté třeba jdu pomoct doma zatlokat kuly do zahrady a mam sekeru a projede mi hlavou co by se stalo kdybch tim sekl ani to nechci psát třeba dědu a tak tu sekeru nesu za zady protože sem se bal te myslenky ze to udelam jako bych se bal ze me ruce neposlechnou. Z toho jsem uplně znechucený, že mě to vubec napadlo taková věc. nenavidim ty myšlenky, ten pocit - přitom jediné na čem mi zaleží je pravě rodina. nedokazal bych to ale mam ty myšlenky a to se pak citim jak nějaka bytost ne člověk.

  • Lucie

    vloženo 14.4.2017 01:47:41

    Mam caste deprese. Unavu ze zivota. Je mi 35 let. Mam plny invalidni duchod a jsem masivne tlusta jak to prase. Dnes v 1.00 hodin jsem se nedovolala na zadnou linku duvery aby mne dostali z te smicky. Jsem sama bez kamaradu. Knezi se mi neozyvaji kdyz jim napisu uz je asi seru. Ani knez uz nepomuze. Myslim stale jak se zabit jen tady otravuju jak hnusna moucha. Nevim co delat. Mam zoufaly strach. Leky antydepresyva nezabiraji a to hodnekrat byly zmeneny a je to na hovno jen po lecich tloustnu. Nedokazu chodit ven na prochazku mam agorafobii. Tak cekam na pani smrt. Nedokazu nic jen lezet jak prase v chlive. Nechodim ven jsem izolovana od venkovniho prostoru uz rok a muj stav se zhorsuje. Casto se motam po byte jaky mam krasne horrorove stavy. Nikomu to nezajima co a jak trpim. Hlavne ze oni se maji dobre a na nemocnou uz serou. Prekazim tady. V knezech jsem mela duveru. Snad si na mne vzpomenou.....

  • Lenka

    vloženo 15.2.2017 15:28:01

    Ahojky,
    přidávám se do spolku, panické ataky, deprese, úzkosti - příšerky, se kterýma každé ráno vstávám a večer uléhám, často usilují o svoji pozornost i v noci. Je to bídný život s těmato "příbuznýma", kromě nich žádné kámošky nemám, jsem hrozně osamělá a neskutečně unavená. Nechodím do práce i když je mi doporučován alespoň krátký úvazek, ale nedokážu si ani představit, že bych měla být v uzavřeném prostoru byť jen s jediným člověkem, jít v poledne do restaurace na oběd...natož to zrealizovat,pro většinu lidí úplně normální život, pro mě utrpení a děs. Takže jsem v začarovaném kruhu osamocení, strachu být mezi lidmi a pocitu nenaplněného života. Navíc to všechno držím v sobě, protože se nemám komu svěřit (kromě svého psychiatra)a i kdyby bylo komu, tak o těchto věcech se mluví hodně blbě a ne každý má pochopení k trablům tohoto druhu. Léky nijak zvlášť nezabírají a vystřídala jsem jich už pár, knížky na tyto témata pomáhají jen na chvíli, přijde sebemenší stres a ty tři tetky se okamžitě připomenou, že jsou mi pořád nablízku.
    Posílám pozdravy všem, třeba aspoň vědomí, že je nás víc, nám pomůže zvládat život lehčeji.

  • Petra

    vloženo 19.11.2016 19:42:34

    Pracuji jako sociální pracovnice. Při této práci se mi bohužel stává, že někteří uživatelé naší sociální služby se na mě obracejí i s prosbou o pomoc při úzkostných až krizových stavech. Přiznám se, že ne vždy je jednoduché jim pomoci. Tento rok jsem absolvovala kurz krizové intervence pro sociální pracovníky www.mousou.cz Ujistila jsem se v tom, co je krizová intervence a co terapeutická pomoc... I přesto, že krizová intervence čerpá z psychoterapie, je to již samostatná metoda sociální práce. Pokud tedy pracujete s lidmi nacházejícími se v krizové situaci, doporučuji si projít kurzem krizové intervence pod některou z organizací, zabývající se vzděláváním sociálních pracovníků.

  • Totalne v cudu

    vloženo 29.8.2016 02:36:06

    Zdravim a pridavam se. Jsem 33.leta, dve male deti. Bohuzel se se mnou zivot nemazli. Z mamy strany jsem podedila deprese, roztrousenou sklerozu, epilepsii, stitnou zlazu, problem se zlucnikem a astma. Navic jsem od malicka nesikovna, takzvane leva. A introvert k tomu. Skvela kombinace. Moje lekarka mi rekla, ze s tutema nemocema by se kazdy druhy sesypal a jak to pry delam, ze jsem v pohode. V pohode? A kde? Navic tlusta, po vsech lecich, kortikoidech a pod jsem jak becka. Moje mama ma deprese take. Deda se zastrelil a ona si ted uminila, ze bude jako on, a take spacha sebevrazdu. Jsem nyni po atace, mama nejprv chtela, at se nastehujeme blizko nich, ze mi chce pomahat a kdesi cosi. A dnes mi vse vycetla. At se odstehujeme zas daleko, a ze kvuli me spacha sebevrazdu. Ze ji serou moje nemoce, muj muz ze je neschopny, a ze jsem se ji povesila na krk... Ma v praci kolegyni, jejiz dceru neustale srovnava se mnou. Jeji dcera je stihla, pracovita, sikovna, ZDRAVA, ANO ZDRAVA. A nedepta maminku svyma nemocema. Zhroutila jsem se a uvazuju, zda to neukoncit. Chtela bych mame napsat dopis. Proc si clovek, ktery ma v rodine tolik nemoci a odmita je prijmout u sceho ditete porizoval deti? Zneprijemnila zivot sobe a sve dceri? Uz zvazuji, jak to udelat, leku mam vic nez dost, aby to vyslo. Manzel si najde pro deti zdravou mamu, a ja? Chci nejlevnejsi rakev a zakopat na hrbitove nekde v koute, jen kriz ze dvou klacku, beze jmena, a nechat zarust mechem. Zadne rozlouceni, nic. Do rukou misto ruzence bilou ruzi. A nechci, aby na muj hrob nekdo chodil. Chci byt zapomenuta. Mama mne dnes presvedcila o tom, ze kripl jako jsem ja si nezaslouzi ani tu nejmensi vzpominku. Je tu jedna jedina vec - bojim se, ze se v rakvi proberu a udusim. A pak deti, jak ponesou smrt mamy? Miluji je celou svou dusi. Zvladnou to? Snad casem ano. Proklinam mou matku, ze mne kdy zplodila. Jsem jen na obtiz, vsem. Smrti se ulevi vsem, zejmena me matce, jejiz rodine vdecim za vsechny neduhy. Nemohla bych toto nikdy udelat sve dceri. Nenavidet ji za to, ze je nemocna. Kort kdyz by puvodcem byla rodina z me strany. Rict prijd, pomohu ti a pak otocit vse proti ni a v momente, kdy se dozvi, ze krom nekolika diagnoz trpi navic dalsi, ji vycist, ze je nemocna??? A at tahne odkud prisla??? Manzel vzal kvuli jeji prosbe dalsi hypoteku a ona udela tohle??? A jeste mi rekne, ze se zabije, nebot jsem ji k tomu donutila? Pujdu ja, aby milostpani mohla v klidu zit. Ma jeste druhou, zdravou dceru. Prosim vsechny matky, NIKDY se nedopustte takoveho prikori na svem diteti, pokud onemocni.

  • Zdenek

    vloženo 22.5.2016 20:47:22

    Prožívám to stejné o čem se zde píše!!První manželství utrpení,žena se projevila,až po svatbě! Vše jsem musel dělat já!Nákupy vaření,úklid od ni jen znělo pokud se Ti to nelíbí tak si to udělej sám,nejsem ficka!Když do toho přišla malá,bylo ještě hůř s tím že jsem k ní vstával v noci a ráno do práce ve 4h!Když bylo male 2roky a já přišel dříve domů tak malá zavřená v koupelně plakala a ona ze sousedem v posteli!!!Složil jsem se,3mesice v na psychiatrii!Jen kvůli male jsem to přežíval 14let!!!!Když na mě brala,nůž,rozpálenou žehličkou mě bez varování zezadu spálila kůži na zádech a vylití horkého čaje do obličeje s tím že chtěla,kafe jsem rezignoval a odešel ze svého bytu z dvěma igelitkama,ke kamarádovi!!!Po dvou letech jsem poznal,novou přítelkyní,začali jsme bez ničeho,v pujcenem byte,starý stůl,židle,nádobí vše vyřazené z moji prace,byly jsme státní,mela zločinů 4roky o kterou jsem se staral!Vše bylo dobře 14let,když jsem nosil peníze,koupil byt,auto,nové zařízení,do bytu,dovolené,pozemek na stavbu domečku.Pracoval jsem jak otrok,az me zdraví vyškolil o,a já onemocnel.Dvě operace páteře,tři infarkty,v páteří 8sroubu,hrozné bolesti,pak opiáty,antidepresiva,morfin!!!A skončila láska za kterou by jsem dal před tím ruku do ohne!!Výčitky ze jsem na invalidním důchodu,ze me živí,at jdu mákat!!Já ve stavu,kdy jsem se učil znovu chodit,byl jsem tři měsíce,ležák,Navíc v te době bylo její dceři už ke dvaceti,a ta me zacla posílat na brigaty,když jsem ji řekl ze by mohla přispívat z její výplaty do domácnosti!Od ženy žádné zastání,je to tzv,mamanek!Já za celou dobu jsem naší nesměl k nám domu privect moji dceru z prvního manželství,ted už ani moje dvě vnučky!Na podzim jsem se dozvěděl od její advokátka ze se se mnou rozvádí,od ni jsem se nedozvěděl,nic!Nepijí,nekourim,nakupují,varim ji navíc i dia krabičky do prace,nikam nechodim!Nevím co chce,stále se vyhýbá odpovědi,nechce nic řešit,Její holiče je už 25stale doma,ta ji obskakuje,při nějaké při podmínce ze by také mohla něco udělat,je žena agresivní,a mlada ještě víc!!!!Navíc si psa kterého me ve slabé chvilce koupily aby jsem chodil ven a rozhybal se,prepsaly doklady od něj na sebe!!!Při otázce a navíc jsem mel v sobě opiáty a bylo me zle,ležel jsem přikrytý na me žena skočila a mlatila me tak deset minut do obličeje pestma!já najednou byl jak ve špatném snu nemohl jsem se bránit ruce pod perinou,a bila a bila!!Pak šla pro nůž ze me zabije,tak jsem si jen přál at je to rychle,stejně už vše skončilo!!!nůž ji vypadl z ruky a opět bití az ze me tekla krev tak vzaly psa a šly v noci ven!!Doplatil jsem se k umyvadlu umýt se,pak přišly,rozsvítila,že slovy Žiješ,Žiješ vzala si pětinu a šla spát do obývají!!!Je toho ještě mnohem víc,už to zde nechci psát je to jen o násilí,psych,tyrani,jsem na dne už nemohu,7let už spolu ne žijeme jako manželé,nespí se mnou,najednou se me štítu,hezké slovo,neznám pusu nic!!!!Už pro me nemá cenu život,bude me pomalu60!jsem v invalidním důchodu,už nemám na to aby jsem se znova potřetí stavěl na nohy,vše co jsem mel jsem vrazil do bytu,který nechala napsat na sebe,nemám nic,jen bolest na tele a na duši,chci umřít!!!!

  • Zdenek

    vloženo 22.5.2016 20:46:23

    Prožívám to stejné o čem se zde píše!!První manželství utrpení,žena se projevila,až po svatbě! Vše jsem musel dělat já!Nákupy vaření,úklid od ni jen znělo pokud se Ti to nelíbí tak si to udělej sám,nejsem ficka!Když do toho přišla malá,bylo ještě hůř s tím že jsem k ní vstával v noci a ráno do práce ve 4h!Když bylo male 2roky a já přišel dříve domů tak malá zavřená v koupelně plakala a ona ze sousedem v posteli!!!Složil jsem se,3mesice v na psychiatrii!Jen kvůli male jsem to přežíval 14let!!!!Když na mě brala,nůž,rozpálenou žehličkou mě bez varování zezadu spálila kůži na zádech a vylití horkého čaje do obličeje s tím že chtěla,kafe jsem rezignoval a odešel ze svého bytu z dvěma igelitkama,ke kamarádovi!!!Po dvou letech jsem poznal,novou přítelkyní,začali jsme bez ničeho,v pujcenem byte,starý stůl,židle,nádobí vše vyřazené z moji prace,byly jsme státní,mela zločinů 4roky o kterou jsem se staral!Vše bylo dobře 14let,když jsem nosil peníze,koupil byt,auto,nové zařízení,do bytu,dovolené,pozemek na stavbu domečku.Pracoval jsem jak otrok,az me zdraví vyškolil o,a já onemocnel.Dvě operace páteře,tři infarkty,v páteří 8sroubu,hrozné bolesti,pak opiáty,antidepresiva,morfin!!!A skončila láska za kterou by jsem dal před tím ruku do ohne!!Výčitky ze jsem na invalidním důchodu,ze me živí,at jdu mákat!!Já ve stavu,kdy jsem se učil znovu chodit,byl jsem tři měsíce,ležák,Navíc v te době bylo její dceři už ke dvaceti,a ta me zacla posílat na brigaty,když jsem ji řekl ze by mohla přispívat z její výplaty do domácnosti!Od ženy žádné zastání,je to tzv,mamanek!Já za celou dobu jsem naší nesměl k nám domu privect moji dceru z prvního manželství,ted už ani moje dvě vnučky!Na podzim jsem se dozvěděl od její advokátka ze se se mnou rozvádí,od ni jsem se nedozvěděl,nic!Nepijí,nekourim,nakupují,varim ji navíc i dia krabičky do prace,nikam nechodim!Nevím co chce,stále se vyhýbá odpovědi,nechce nic řešit,Její holiče je už 25stale doma,ta ji obskakuje,při nějaké při podmínce ze by také mohla něco udělat,je žena agresivní,a mlada ještě víc!!!!Navíc si psa kterého me ve slabé chvilce koupily aby jsem chodil ven a rozhybal se,prepsaly doklady od něj na sebe!!!Při otázce a navíc jsem mel v sobě opiáty a bylo me zle,ležel jsem přikrytý na me žena skočila a mlatila me tak deset minut do obličeje pestma!já najednou byl jak ve špatném snu nemohl jsem se bránit ruce pod perinou,a bila a bila!!Pak šla pro nůž ze me zabije,tak jsem si jen přál at je to rychle,stejně už vše skončilo!!!nůž ji vypadl z ruky a opět bití az ze me tekla krev tak vzaly psa a šly v noci ven!!Doplatil jsem se k umyvadlu umýt se,pak přišly,rozsvítila,že slovy Žiješ,Žiješ vzala si pětinu a šla spát do obývají!!!Je toho ještě mnohem víc,už to zde nechci psát je to jen o násilí,psych,tyrani,jsem na dne už nemohu,7let už spolu ne žijeme jako manželé,nespí se mnou,najednou se me štítu,hezké slovo,neznám pusu nic!!!!Už pro me nemá cenu život,bude me pomalu60!jsem v invalidním důchodu,už nemám na to aby jsem se znova potřetí stavěl na nohy,vše co jsem mel jsem vrazil do bytu,který nechala napsat na sebe,nemám nic,jen bolest na tele a na duši,chci umřít!!!!

  • petra

    vloženo 8.5.2016 21:38:18

    Zdravím po roce, stále tu ještě jsem, sice mám za sebou nedávnou hospitalizaci, kdy jsem prodělala elektrošoky, ale snažím se bojovat, práci už mám a hodně mi pomáhá moje skvěla psychiatricka, dokonce uvažuji, že v říjnu nastoupim do školy, není to ale vůbec lehký, deprese se vracejí a nad sebevraždou stále koketuji, kdyby bylo nejhůř, zatím me tu drží rodina, přátele a pomoc odborníků. Držím všem palce. Je to opravdu tezka nemoc a bohužel často i fatální. ...

Přidat komentář...

Naši partneři:

Helpnet Green Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |