Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

To musíš zvládnout

8. 9. 2012

Když máte zdravotní problém, potřebujete podporu. Obvykle ji čekáte od těch nejbližších, od rodiny a nejlepších kamarádů. A obvykle se vám jí taky dostane. Ale musíte chytit tu správnou nemoc.

Když jsem dostala chřipku, měla horečku a nemohla vstát z postele, maminka mi skočila do lékárny a krom paralenu donesla i nějaké ovoce. Starostlivě se vyptávala, jestli ještě něco potřebuju a nevadilo jí, že jsem odpovídala jednoslovně a nejraději bych už spala. Dcera mi uvařila čaj s citronem a víceméně pravidelně mi chodila vyměňovat studený hadr na čelo. Neotravovala s otázkami, co si myslím o společenském uspořádání starověkého Řecka a jestli tam má dopsat ještě tu pasáž o Caligulovi. Syn výjimečně bez připomínek uklidil nádobí a vynesl koš, muziku si pouštěl do sluchátek a občas tajně nakouknul zpoza dveří, jestli ještě dýchám. Manžel nakoupil a uvařil. Kamarádka zavolala aspoň jednou denně, aby vám sdělila naprosto neodkladné novinky a zeptala se na to, který odstín z nové kolekce rtěnek si má pořídit. Všichni byli pozorní a brali ohled na to, že je mi opravdu zle. Chápali to, protože to taky zažili.

Když babička dostala cukrovku, maminka pekla buchty se sladidlem a ke kávě nosila cukřenku i sladidlo. Připravila na talířky tolik svačinek, aby babička jedla každé dvě hodiny, a nenápadně kontrolovala, jestli si babička píchla inzulín. Děti věděly, že když se babičce udělá špatně, mají jí dát kousek čokolády a zavolat dospěláka. Nedivily se injekcím a zvědavě se vyptávaly, jestli to bolí a proč se to musí. Všichni byli ohleduplní, vzali to jako nemoc a nosili babičce sladkosti bez cukru. Chápali to, je to nemoc na celý život.

Když jsem onemocněla depresí, bylo mi zle a nemohla jsem vstát z postele, všichni se vyptávali, co ti vlastně je? Nevypadáš nemocná. To si nemůžeš zajít do obchodu a uvařit? Opravdu tě nic nebolí? Tak proč se tady celý den válíš? Musíš přece něco dělat. Musíš to přece zvládnout.

Ta věta je prokletá. Posté znova se vyptávám svého lékaře a ujišťuji se, že to skutečně nejsem já ta líná a neschopná. I pro mě je těžké přijmout fakt, že tohle sama nezvládnu, že to je nemoc, jako každá jiná. Je těžké přistoupit na to, že nejsem tak výkonná a schopná, jak bych sama chtěla. Je těžké pochopit, že to vůlí nedokážu ovlivnit. A je pro mě téměř nemožné něco takového vysvětlit někomu jinému. Nechápou. Nikdy to nezažili. Nic o depresi nevědí, má pro ně přídech blázince a neschopnosti. Když se ti něco nechce, prohlásíš, že máš depku. Jsi prostě líná. To přece musíš zvládnout. Proč bereš ty prášky pro blázny? A já se propadám do tichého zoufalství, jak jim mám proboha vysvětlit, že je to nemoc nikoliv lenost?

Nemocní mají dost informací od svého lékaře nebo od ostatních stejně postižených, ale informovanost veřejnosti včetně našich nejbližších je katastrofální. Přitom právě dobré zázemí vlastní rodiny a nejbližších spolu s antidepresivy jsou nejdůležitější pro zvládnutí a vyléčení deprese. Trvalo mi velmi dlouho a stálo mě to mnoho úsilí, než pochopili a naučili se, že i na tuhle podivnou nemoc mají brát ohledy. Po pár měsících a letech i děti pochopily, že můj mozek je jako přetížené písíčko. Procesor ztratil výkon, ramka se smrskla na polovinu a harddisk už nemá volnou kapacitu. Přestali na mě mluvit všichni najednou, nečekají, že bude všechno okamžitě a střelhbitě, a naučili se zkontrolovat, že ty důležité věci si zapisuju. Když jsem unavená, vyrobí podle svých možností večeři i pro mě. I já se musela naučit, že drobné činnosti mám přerozdělit, dávat si jen zvládnutelné úkoly, nezapomínat na činnosti, které mě těší, a nebavit se s lidma, co mě vytáčejí. Třeba výrokem: „To přece musíš zvládnout“. Dnes už vím, že nemusím. A vaše rodina ví, jak vám může pomoci?

http://www.deprese.com/images/pdf/Informace_pro_pacienty_a_jejich_blizke.pdf

Iva Borak

Iva Borak

Jsem žena. Jsem realista. Vyrostla jsem vedle svého postiženého bratra. Žiju se svými téměř dospělými dětmi a mnoho let také s periodickou depresívní poruchou. Miluji slunce, čokoládu a lidi se smyslem pro humor. Nesnáším bezmoc, bezohlednost a předsudky. Koukám kolem sebe a používám vlastní hlavu

Poslední články autora

Osladím si ráno 17291x, 23.2.2012
Čekání na slunce 96723x, 18.3.2012
Reforma nebo deforma ? 5577x, 7.5.2012
Měla jsem zlý sen 3533x, 29.5.2012
Dívka a muž na zemi 3388x, 29.5.2012
Hudba, festivaly a bariéry 2946x, 15.8.2012
Deprese je zákeřná nemoc 3024x, 29.8.2012
Úklid vlastní hlavy 2257x, 8.9.2012
Pomoc! Nechci sKartu! 5634x, 25.9.2012
Tančím nejlíp, jak dokážu 2329x, 13.10.2012
Rovnováha vlastního já 2207x, 28.11.2012
Chodníky a čistý stůl 1964x, 10.12.2012
Přání a předsevzetí 1870x, 8.1.2013
Vánoce v ponožkách 1901x, 8.1.2013
Jsem neviditelná 2664x, 12.2.2013
Dotýkejme se 2156x, 6.3.2013
Zdravěji a pomalu 1983x, 26.6.2013
Supermarket nebo obchůdky? 1414x, 17.12.2013
Na hubnutí se musí jinak 1427x, 30.1.2014
Diskriminace slušnosti 1238x, 10.6.2014
Byla to bojovnice 1038x, 16.1.2016
Jsem divná 970x, 21.4.2016
Udělala jsem si radost 837x, 2.6.2016

Komentáře

  • Blanka -Rousice

    vloženo 22.10.2012 13:24:10

    Deprese a jiné druhy duševního nemocnění není vidět. Není tak na ráně, jako třeba cukrovka, žaludeční vředy, či zlomená ruka. Je to nemoc uvnitř nás samých. Nemoc duše.
    Když duše bolí, nejde to jít a říct, jsem také nemocen. Je to prosté. Nikdo nechápe, jak múže někoho bolet duše. "Prosím tě, co ti je, no tak, vzchop se a neválej se celý den doma. Dělej něco, zapoj svoji vůli, to přece musíš zvládnout".
    Ono to nejde. Když bolí duše, její výkřiky jsou němé a ti, co by je měli slyšet, tak je neslyší. A tak křičí naše nitro a trápí se bolestí, pro kterou není mnohdy lék, ani pochopení okolí.
    Nemoc, která neí vidět a o to hůř se zvládá. Nemoc, která často srazí člověka na dno duševních a fyzických sil a někdo ti nakonec řekne, "proboha, a co vám vlastně je, vždyť tak dobře vypadáte"........?

  • Eva

    vloženo 13.9.2012 23:03:14

    Snažím se pochopit.

  • Mia

    vloženo 12.9.2012 23:33:34

    ano... kdo nezažil, nepochopí...

Přidat komentář...

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |