Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Úklid vlastní hlavy

8. 9. 2012

Denně si do svých domovů nosíme spoustu špíny. Nečistoty a bakterie na rukou, do kterých bereme stovky věcí denně. Prach na obličeji, který je jako jediný vystaven větru, dešti, mrazu i slunci bez přestávky. Dotýkáme se spousty věcí a sebe navzájem. Na botách si občas přineseme nejen prach a bláto. Od malička nás učili starat se o čistotu vlastního těla. Myjeme si ruce před jídlem, po příchodu ze zahrádky, po toaletě i po práci. Čistíme si zuby ráno i večer, po jídle nebo po cigaretě. Sprchujeme se nejméně jednou denně, holíme se, umýváme si vlasy, používáme deodoranty, krémy a barvičky. Děláme zkrátka všechno možné, abychom udrželi svá těla čistá, voňavá a přitažlivá. Kolik času ale věnujeme očistě své mysli?

Všimli jste si někdy, kolik špíny si nosíme ve své hlavě? Stejně jako viry a bakterie zamořují a ničí naše tělo, nepříjemné zážitky zamořují naši mysl, znehodnocují naše myšlenky a ničí naši radost. Jsou to maličkosti, stejně drobné a bezvýznamné jako smítka prachu ve vzduchu. A stejně jako prach se usazují, hromadí a všechno zničí, když je necháme. Mění se na afektované zamoření, stresový smog a neprůhlednou bílou tmu vzteku.

Ráno děti nechtěly vstávat a přišla jsem pozdě do práce. Kolega můj pozdní příchod jízlivě okomentoval. V autobuse se mi do žeber trefilo dítě v náručí své uštvané matky. V tom chvatu jsem zakopla a způsobila si nevzhledný šrám na nových lodičkách. Naštvaná prodavačka mi vydala o pár drobných méně a ani se neomluvila, když jsem ji upozornila. Při příchodu domů ve dveřích zakopnu o neurčitý počet bot uprostřed miniaturní předsíně. Chci si uvařit čaj, ale konvice není vidět za hromadou špinavého nádobí. V zoufalství hledám čokoládu a snažím se zhluboka dýchat.

Mám vztek, jsem zklamaná, naštvaná a nespokojená. Frustrace přerostla mou hlavu a ta hrozí, že se rozskočí na tisíc kousků. Přinesla jsem si v hlavě hromadu špíny. Je čas vyčistit si duši. Usazuju se do svého koutku, zavírám oči a pomalu procházím celým dnem znovu. Děti nechtěly vstávat. Mně se taky nechtělo, možná jsem na ně jen přenesla svou nespokojenost. Nevadí, odpouštím ošklivému ránu. Kolega komentuje všechno dění v kanceláři se svým osobitým černým humorem. Asi dělal to, co vždycky, jen já to špatně slyšela. Odpouštím mu nedostatek empatie. Chápu matku i dítě, kterému se nelíbí ranní spěch. Odpouštím jim. Smutně vzpomínám na své nové lodičky, líbí se mi, je mi jich líto, ale je to jen věc a věci jsou nahraditelné. Dobře, že ten šrám neutrpěla má noha. Odpouštím si vlastní nešikovnost. Prodavačka byla jen nepozorná, třeba jí ráno nechtěly vstávat děti. Odpouštím jí roztržitost. Hromada bot je v předsíni stále, deleguji úklid na své puberťáky. Stejný postup použiju i pro úklid kuchyně. Odpouštím v duchu puberťákům, materiální věci jsou pro ně momentálně stejně vzdálené jako mlhovina v souhvězdí Orionu. Věřím, že z toho vyrostou.

„Mamíííí, chceš taky čááááj,“ ozvalo se z kuchyně. „Ovocný s medem,“ hulákám stejně jako oni přes celý byt. Všechno asi není špatně, dává mi najevo universum. Připomíná mi, že mám zdravé chytré děti, střechu nad hlavou, rodinu a přátele, a slunce zase zítra vyjde. Čaj voní po malinách a med má barvu večerního slunce. V hlavě mám téměř uklizeno, vyháním poslední smítka dnešního dne a uvědomuju si nánosy dlouhých let v různých zákoutích své hlavy. Taky přijdou na řadu.

Věnujeme spoustu času denně svému tělu, snažíme se být čistí, přitažliví a dokonalí. Ale neodrazujeme okolí svou nespokojeností, netrpělivostí a přehnanými požadavky? Nepáchneme závistí, záští nebo nenávistí? Nenosíme na tváři nános nedůvěry a pohrdání? Možná, že kdybychom tolik času jako svému tělu, věnovali také očistě vlastní mysli, bylo by na světě víc spokojenosti, pochopení, smíchu, lásky a radosti. Možná.

Iva Borak

Iva Borak

Jsem žena. Jsem realista. Vyrostla jsem vedle svého postiženého bratra. Žiju se svými téměř dospělými dětmi a mnoho let také s periodickou depresívní poruchou. Miluji slunce, čokoládu a lidi se smyslem pro humor. Nesnáším bezmoc, bezohlednost a předsudky. Koukám kolem sebe a používám vlastní hlavu

Poslední články autora

Osladím si ráno 15931x, 23.2.2012
Čekání na slunce 80089x, 18.3.2012
Reforma nebo deforma ? 4834x, 7.5.2012
Měla jsem zlý sen 2799x, 29.5.2012
Dívka a muž na zemi 2723x, 29.5.2012
Hudba, festivaly a bariéry 2590x, 15.8.2012
Deprese je zákeřná nemoc 2905x, 29.8.2012
To musíš zvládnout 2139x, 8.9.2012
Pomoc! Nechci sKartu! 5533x, 25.9.2012
Tančím nejlíp, jak dokážu 2240x, 13.10.2012
Rovnováha vlastního já 2127x, 28.11.2012
Chodníky a čistý stůl 1883x, 10.12.2012
Přání a předsevzetí 1824x, 8.1.2013
Vánoce v ponožkách 1832x, 8.1.2013
Jsem neviditelná 2553x, 12.2.2013
Dotýkejme se 2084x, 6.3.2013
Zdravěji a pomalu 1893x, 26.6.2013
Supermarket nebo obchůdky? 1364x, 17.12.2013
Na hubnutí se musí jinak 1357x, 30.1.2014
Diskriminace slušnosti 1166x, 10.6.2014
Byla to bojovnice 986x, 16.1.2016
Jsem divná 871x, 21.4.2016
Udělala jsem si radost 762x, 2.6.2016

Komentáře

  • Iva

    vloženo 1.2.2014 20:45:16

    Krásný článek

  • Eva

    vloženo 20.11.2012 10:25:52

    Ano, nejdůležitější pořádek je pořádek ve vlastní hlavě, nešetřme časem právě na tento úklid. vyplatí se to.

  • Mia

    vloženo 10.11.2012 22:27:52

    Stále se sem vracím, miluju tenhle článek, a potřebuju ho číst opakovaně, abych si uklidila ve vlastní hlavě... :)

  • Jirka

    vloženo 12.9.2012 23:23:36

    Díky. Moc hezky napsané.
    Nedoceňujeme důležitost každodenní očisty myšlenek. Třeba to jen neumíme, nemáme zažité metody, jak s nepříjemnými událostmi správně zacházet. Když po takovém dni jen unaveně sednu k televizi nebo k počítači a pak jdu spát, neuklizené "situace" někde v hlavě zůstávají. Nakonec po několika letech není překvapením, že ta hromada odpadků v hlavě začne tlačit ...

  • Mia

    vloženo 12.9.2012 21:41:40

    Je to přesně shrnuté, co se děje v mysli asi většiny lidí, alespoň u mě to sedí. Každý by si měl udělat takovou chvilku na očistu duše a svět by byl určitě mnohem krásnější díky příjemnějším lidem... Já se tedy o to budu snažit :)

Přidat komentář...

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |