Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Vánoce v ponožkách

8. 1. 2013

Vánoce jsou svátky klidu. Tedy měly by být. Když jsem se tak potloukala na předvánočním tržišti, koukala na bruslící děti a uštvané výrazy matek, bylo mi tak trošku smutno. Marně jsem hledala v očích kolemjdoucích ty ohníčky radosti. Kam se ztratilo to kouzlo vánoc z dětství, kdy jsme dychtivě a zvědavě očekávali Ježíška a štědrovečerní večeři nedočkavě hltali? Kam se ztratily dny naplněné očekáváním a nadějí? Kde jsou ty úžasné vůně koření, cukroví a jehličí? Ztratili jsme je na cestě k dospělosti nebo je v nás zabil komerční boj o zákazníka?

Pro mnohé se vánoční svátky staly jen honem za dokonalostí ­­- mít nejhezčí stromeček, nejdražší dárky, vyzdobený dům, vzorně uklizeno, hodně napečeno. Nejspíš mají potřebu vystavit všem na obdiv svůj dokonalý svět. Nesnáším koupěchtivé davy strkající se u pokladen supermarketů. Nelíbí se mi haldy módních a elektronických hraček, které v dětech ubíjí tvořivost a fantazii. Neměla jsem ráda Dědu Mráze a nemám ráda ani Santa Klause. Miluji však vůně a světýlka Vánoc, kouzlo těšení a ten tichý pocit sounáležitosti. Dětem jsem vyprávěla příběh o narození Ježíška, o darech Tří králů a světle betlémském. Psali a malovali jsme společně dopisy Ježíškovi. Advent jsme trávili tvořením ozdob na stromeček a věnců se svíčkami. Vlastnoručně jsme vyráběli dárky a pekli cukroví nejpodivnějších tvarů. Nevadilo, že to nebylo dokonalé, bylo to naše.

I když jsou děti už velké, píšou dopis Ježíškovi, nosí mi domů voňavé borové větve a zelené jmelí. Dávají si se mnou horký punč a vyrábíme společně dárky. Dcera upekla cukroví, maminka vánočku a já dort. Syn vyrobil salát a strejda dodal rybu. Se čtvrtou adventní svíčkou jsme uklidili tak, jak to děláme celý rok. Zpívali jsme si u toho všechno od Kainara, přes Beatles a Queeny až po koledy. Radovali jsme se u stromečku z ponožek a vyprávěli si, jaké to bylo, když děti ještě věřily na Ježíška. „Já to světýlko, když přiletěl Ježíšek, opravdu viděla,“ smála se dcera. „Ale my jen zvonili,“ usmívala jsem se navlečená do teplých pruhovaných. Ponožky se u nás totiž staly symbolem Vánoc, tepla, domova, radostných barev a praktického využití. Máme hodně ponožek. Měli jsme krásné vánoce.

Iva Borak

Iva Borak

Jsem žena. Jsem realista. Vyrostla jsem vedle svého postiženého bratra. Žiju se svými téměř dospělými dětmi a mnoho let také s periodickou depresívní poruchou. Miluji slunce, čokoládu a lidi se smyslem pro humor. Nesnáším bezmoc, bezohlednost a předsudky. Koukám kolem sebe a používám vlastní hlavu

Poslední články autora

Osladím si ráno 14545x, 23.2.2012
Čekání na slunce 44378x, 18.3.2012
Reforma nebo deforma ? 4237x, 7.5.2012
Měla jsem zlý sen 2191x, 29.5.2012
Dívka a muž na zemi 2175x, 29.5.2012
Hudba, festivaly a bariéry 2227x, 15.8.2012
Deprese je zákeřná nemoc 2752x, 29.8.2012
To musíš zvládnout 1972x, 8.9.2012
Úklid vlastní hlavy 1996x, 8.9.2012
Pomoc! Nechci sKartu! 5026x, 25.9.2012
Tančím nejlíp, jak dokážu 2075x, 13.10.2012
Rovnováha vlastního já 1935x, 28.11.2012
Chodníky a čistý stůl 1722x, 10.12.2012
Přání a předsevzetí 1709x, 8.1.2013
Jsem neviditelná 2351x, 12.2.2013
Dotýkejme se 1911x, 6.3.2013
Zdravěji a pomalu 1716x, 26.6.2013
Supermarket nebo obchůdky? 1256x, 17.12.2013
Na hubnutí se musí jinak 1225x, 30.1.2014
Diskriminace slušnosti 1014x, 10.6.2014
Byla to bojovnice 860x, 16.1.2016
Jsem divná 755x, 21.4.2016
Udělala jsem si radost 638x, 2.6.2016

Komentáře

  • Eva

    vloženo 8.1.2013 18:22:31

    Jsem docela ráda, že tě rodiče naučili milovat vánoce, vstřebávat vánoční atmosféru a těšit se z vánoční pohody. A že svým dětem předáváš tuto nádheru i v době počítačů, tabletů a televizních seriálů , je paráda. jen tak dál. Hezký nejen nový rok.

Přidat komentář...

Naši partneři:

Helpnet Green Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |