Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Zdravěji a pomalu

26. 6. 2013

Jíst zdravě neznamená pouze změnit jídelníček. Je to stejně bláhové jako čekat, že se ze starého pokašlávajícího sedanu stane výkonný předoucí sporťák, když do něj nalijete nejkvalitnější palivo. Musíte změnit také své návyky i své priority, a to nejde ze dne na den. „Nemožné neděláme a pro zázraky musíte jinam,“ komentoval nedávno jeden výživový poradce žádost své klientky o zhubnutí do plavek během čtrnácti dnů, „aby to nebylo moc namáhavé a bolestivé“.

Sama žádost oné dámy by u mě před dvaceti lety vyvolala skutečné rozhořčení, před deseti lety sarkastické úšklebek, dnes už jen chápavý úsměv. Fakt, že všechno, co chceme, nepadá z nebe a neteče z máminých prsou, se snažíme pochopit už od malinka. Šťastní jsou ti, kteří to stihnou za první dvě desetiletí nebo o chlup dříve. Nic není bez námahy a nic není bezbolestné. Všechno stojí úsilí, učení, práci a často i bolesti, ať už fyzické nebo psychické. A nejvíce úsilí stojí změnit sami sebe, své vnímání světa, chápání svého těla i svých návyků, ať už dobrých nebo špatných. Tahle dáma odešla nespokojená.

Ale já jsem byla zvědavá a tak jsem se vyptávala těch, kteří věděli, že je to bude stát sebekázeň a námahu. „Překvapivě nejbolestivější pro mě bylo, když jsem si po týdnu pečlivého zapisování každého sousta musela přiznat, že jím příliš hodně balastu bez živin a moje nadváha je vlastně způsobena podvýživou,“ přiznala žena hezkých ženských, avšak kyprých tvarů. V období baroka by jistě byla ideálem krásy, v dnešním době a kultu vyzáblých anoretických modelek však zbytečně trpí nízkým sebevědomím a vyčerpávajícím kolotočem „zázračných“ diet a hladovění. Stejně jako mě jí trvalo dlouho pochopit, že: Zaprvé se musí jíst často, poměrně hodně, ale nejdůležitější je jak, kdy, co a v jakém poměru. A zadruhé, že stravu, čili příjem energie musí vyvažovat pohyb, čili výdej energie. A je jedno, jestli se hýbete při štípání dřeva, jízdou na kole do práce, v posilovně nebo třeba při tanci.

„Musela jsem změnit celý svůj denní režim a hlavně to potom dodržovat a nevymlouvat se sama před sebou,“ smála se tato žena, která zpočátku nejen že nehubla, ale dokonce přibírala. A nebýt podpory poradce a rodiny, házela by znovu flintu do žita. Po mnoha týdnech, spoustě sebezapření a sebekázně, se cítí o mnoho lépe, je sama se sebou spokojená a rozhodně není hladová. Že při tom nezhubla prvotně požadovaných deset kilo, ale jen šest, vůbec nevadí, protože její úsilí manžel s úsměvem komentuje slovy: „Jako by se celá rozzářila.“

Nebojte se, nebudu Vám tady říkat, co máte a nemáte jíst nebo dělat, na to necítím dost povolaná. A koneckonců každý člověk má jiný metabolismus, potřebuje jinak vyváženou stravu a jinak rozvržený pohyb. Asi by bylo zbytečné se trápit v posilovně, když rádi jezdíte na kole. A soudě podle sebe, taky každý potřebuje jinou motivaci a jiné odměny. Ale i na ten nejstrmější kopec se lépe šplhá, když víte, jaká je cílová odměna. Už nemám střevní potíže, zbavila jsem se žaludečních nevolností a neznám pálení žáhy. Vlasy už mi nepadají po hrstech, nehty se tolik nelámou a pleť se přiměřeně vyčistila. Ani migrény nejsou tak časté. Nedokážu Vám říct, zda je to změnou jídelníčku, životního rytmu nebo jiným vnímáním světa a sama sebe. Asi od každého něco.

„Důležité je nespěchat. Nevážit se každý den, nečekat zázraky a vytrvat,“ potvrzuje mé domněnky výživový poradce. A tak si z každého jídla dělám malé potěšení tak, jako jsem kdysi dětem skládala jídlo na talíř do obrázků. Na svačinu si krájím ovoce na obložený talíř s kapkou medu, teplá jídla zdobím čerstvými bylinami, do většiny jídel přisypávám po troškách nejrůznější semínka, nešetřím barevnou oblohou všeho druhu a čistou vodu piji z vínové sklenice. Protože jíst se má všemi smysly.

Často a ráda jím v příjemné společnosti, kde si povídáme, smějeme se, ochutnáváme, vychutnáváme a dáváme tak svým vnitřnostem dost času klidně trávit a správně zažívat. I tady platí, že „všeliké kvaltování toliko pro hovádka dobré jest.“ Při jídle to platí dvakrát.


Iva Borak
Iva Borak

Iva Borak

Jsem žena. Jsem realista. Vyrostla jsem vedle svého postiženého bratra. Žiju se svými téměř dospělými dětmi a mnoho let také s periodickou depresívní poruchou. Miluji slunce, čokoládu a lidi se smyslem pro humor. Nesnáším bezmoc, bezohlednost a předsudky. Koukám kolem sebe a používám vlastní hlavu

Poslední články autora

Osladím si ráno 15643x, 23.2.2012
Čekání na slunce 78086x, 18.3.2012
Reforma nebo deforma ? 4691x, 7.5.2012
Měla jsem zlý sen 2649x, 29.5.2012
Dívka a muž na zemi 2589x, 29.5.2012
Hudba, festivaly a bariéry 2515x, 15.8.2012
Deprese je zákeřná nemoc 2888x, 29.8.2012
To musíš zvládnout 2126x, 8.9.2012
Úklid vlastní hlavy 2141x, 8.9.2012
Pomoc! Nechci sKartu! 5487x, 25.9.2012
Tančím nejlíp, jak dokážu 2222x, 13.10.2012
Rovnováha vlastního já 2108x, 28.11.2012
Chodníky a čistý stůl 1866x, 10.12.2012
Přání a předsevzetí 1815x, 8.1.2013
Vánoce v ponožkách 1816x, 8.1.2013
Jsem neviditelná 2527x, 12.2.2013
Dotýkejme se 2067x, 6.3.2013
Supermarket nebo obchůdky? 1355x, 17.12.2013
Na hubnutí se musí jinak 1343x, 30.1.2014
Diskriminace slušnosti 1142x, 10.6.2014
Byla to bojovnice 977x, 16.1.2016
Jsem divná 860x, 21.4.2016
Udělala jsem si radost 753x, 2.6.2016

Komentáře

  • iva borak

    vloženo 2.7.2013 09:03:26

    Souhlasím :)
    ..a věděli jste, že červené víno má více antioxidantů než většina džusů?
    http://www.stream.cz/peklonataliri/819228-peklo-na-taliri-zazracny-dzus-pod-lupou

  • Eva

    vloženo 30.6.2013 19:05:04

    Dlouho už jsem nečetla tolik dobrých rad. Ale něco mi tam schází. A to je sem tam deci dobrého vína, které udržuje tělo v pohodě, posiluje srdce i mozek. Tak do toho, zkusme k té zdravé výživě přidat i tento požehnaný mok a budeme všichni s pohodě.
    Jen to nepřehnat!!! Co vy na to?

Přidat komentář...

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |