Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Žijeme v dostatku, ale je to dobře?

9. 5. 2013

Civilizace sebou přináší pokrok, pohodlí a dostatek. Jídla je dost, tepla a bezpečí taky. Zvykli jsme si, že nemusíme šetřit, že si můžeme dopřát, a tak si dopřáváme. Více jídla, více pohodlí, více luxusu. Téměř všude se vozíme auty, práci za nás dělají stroje a jídlo dostáváme až na stůl. Všechno funguje na zmáčknutí knoflíku. Na polévku nemusíte honit slepici po dvoře, stačí zalít prášek vodou. Vodu nemusíme nosit od studně, teče z kohoutku. Oheň nemusíme rozdělávat a udržovat. Dřevo kácet, řezat a štípat. Stačí otočit knoflíkem. Žijeme v době dostatku. Máme všeho dost, jen pohybu a zdravého rozumu málo.

Tolik jsme si zvykli na pohodlí civilizovaného života, že jsme zapomněli dokonce i to, jak používat vlastní tělo. Dostali jsme při narození krásné fungující tělo s mozkem, který většinu činností řídí sám bez naší pomoci, požaduje jen palivo a pravidelnou údržbu. A jako každý správný hospodář bychom se o něj měli starat, jak nejlépe dokážeme. Mělo by nám totiž vydržet celý život.

Ale my své tělo neposloucháme. Namísto přiměřeného množství bílkovin, polysacharidů, tuků, vlákniny, vody, minerálů a vitamínů ho zavalujeme horami zbytečně prázdné energie z cukrů, nestravitelných tuků, množstvím chemických látek a toxinů z polotovarů a rychlostravy. Namísto pravidelného pohybu na čerstvém vzduchu trávíme čas vysedáváním u piva, seriálů nebo internetu. V lepším případě své tělo týráme jednostranným zatížením v klimatizovaných tělocvičnách. Přidáváme k tomu stres z práce a strach ze ztráty zaměstnání. Alkohol, abychom se stresu zbavili. Léky, abychom se zbavili kocoviny. Cigaretku, abychom se nastartovali. A sedativa, abychom zase usnuli.

A pak se divíme, že se tělo bouří. Chvíli ještě jede ze setrvačnosti a čeká na nápravu. Když se jí nedočká, začnou blikat varovné kontrolky. Únava, bolesti a nemoci. Bolest je signálem, že něco není v pořádku, nemoc je voláním o pomoc a únava výstrahou před selháním.

A my opět neposloucháme! Namísto toho, abychom tělu dali více spánku, živin, slunce, vody a odpočinku, aby mělo čas a sílu zbavit se nemoci, nacpeme ho chemickými léky a jedeme dál. Nehledáme příčinu bolestí, jen ji rychle vypneme další dávkou chemikálií. Ale vypínáme si tím jen tu kontrolku, abychom neslyšeli varovné signály! Porucha je tam stále. Obvykle do té doby, než se něco v našem utýraném těle zasekne natolik, že vypoví službu.

Najednou to dál nejde a my se překvapeně ptáme, co se to děje? Kde se stala chyba? Opravdu si tohle zasloužíme? Ano. Chováme se jako hlupáci. Prevenci přehlížíme, údržbu zanedbáváme, blikajících kontrolek si nevšímáme a jedeme na plné obrátky tam, kde je škytající motor, nekvalitní palivo, rozpadající se karoserie a rozhašená elektronika řídící jednotky.

Je to stejné jako s novým autem. Dostanete krásný fungující stroj, motor promazaný, nádrž plná, karoserie naleštěná, podvozek čistý, spojka hladce běhající. My auto ženeme do vysokých otáček se studeným motorem, nedoléváme olej, přehlížíme blikající kontrolky, nečistíme okna ani podvozek, řadíme násilím skrz zuby, benzín pančujeme vodou, střechou zatéká a světla si vzala vzor z bludiček. Tohle auto nám dlouho sloužit nebude. S naším tělem je to stejné, jen opravy trvají déle a náhradní díly nejsou k sehnání.

Ať se na to koukám z kterékoli strany, pořád mi vychází, že za civilizační nemoci si můžeme sami. Jsou důsledkem městského moderního životního stylu. V honbě za lepším, rychlejším, výkonnějším, bohatším, pohodlnějším a dokonalejším životem jsme zapomněli poslouchat zdravý rozum. Přitom mnohdy by stačilo jen málo:

  • Jíst zdravě a vyváženě, vařit z čerstvých potravin, vynechat polotovary a rychlá občerstvení.
  • Omezit nebo vynechat alkohol, cigarety, kávu a sůl.
  • Přidat přirozeného pohybu na čerstvém vzduchu, více chodit pěšky nebo třeba tančit, plavat, běhat atd.
  • Nezanedbávat lékařskou prevenci, udržovat čisté své tělo i mysl.
  • Najít si čas na odpočinek, koníčky a relaxaci, dělat věci, které nás těší.
  • Učit se, mluvit s živými lidmi a poznávat nové věci, i mozek potřebuje potravu.
  • Post scriptum: Pozorný čtenář si jistě povšiml, že i já se počítám mezi ty hlupáky, kteří spěchali životem, neposlouchali své tělo a zanedbávali sebe sama. Dnes už vím. Život je lepší s úsměvem, klidem a lidmi, než v luxusu, stresu a odloučení. Zdravěji a pomaleji. O tom příště.

    Jak se nestat PACIENTEM! - MUDr. Jan Hnízdil http://www.youtube.com/watch?v=0Gy4frLKdwc
    http://www.lidemezilidmi.cz/blog/myslite-ze-se-vas-to-netyka
    http://www.lidemezilidmi.cz/blog/pohybem-k-dobre-nalade-aneb-nesportuji
    http://www.lidemezilidmi.cz/blog/uklid-vlastni-hlavy
    http://www.lidemezilidmi.cz/blog/tancim-nejlip-jak-dokazu

    Iva Borak

    Iva Borak

    Jsem žena. Jsem realista. Vyrostla jsem vedle svého postiženého bratra. Žiju se svými téměř dospělými dětmi a mnoho let také s periodickou depresívní poruchou. Miluji slunce, čokoládu a lidi se smyslem pro humor. Nesnáším bezmoc, bezohlednost a předsudky. Koukám kolem sebe a používám vlastní hlavu

    Poslední články autora

    Osladím si ráno 16002x, 23.2.2012
    Čekání na slunce 80832x, 18.3.2012
    Reforma nebo deforma ? 4858x, 7.5.2012
    Měla jsem zlý sen 2823x, 29.5.2012
    Dívka a muž na zemi 2744x, 29.5.2012
    Hudba, festivaly a bariéry 2598x, 15.8.2012
    Deprese je zákeřná nemoc 2913x, 29.8.2012
    To musíš zvládnout 2143x, 8.9.2012
    Úklid vlastní hlavy 2170x, 8.9.2012
    Pomoc! Nechci sKartu! 5539x, 25.9.2012
    Tančím nejlíp, jak dokážu 2246x, 13.10.2012
    Rovnováha vlastního já 2131x, 28.11.2012
    Chodníky a čistý stůl 1888x, 10.12.2012
    Přání a předsevzetí 1827x, 8.1.2013
    Vánoce v ponožkách 1836x, 8.1.2013
    Jsem neviditelná 2557x, 12.2.2013
    Dotýkejme se 2089x, 6.3.2013
    Zdravěji a pomalu 1896x, 26.6.2013
    Supermarket nebo obchůdky? 1365x, 17.12.2013
    Na hubnutí se musí jinak 1358x, 30.1.2014
    Diskriminace slušnosti 1170x, 10.6.2014
    Byla to bojovnice 989x, 16.1.2016
    Jsem divná 879x, 21.4.2016
    Udělala jsem si radost 766x, 2.6.2016

    Komentáře

    • Kamil S.

      vloženo 15.5.2013 20:19:47

      a po zime z klimatizovaných posiloven vybíháme do parků a lesů.....-)

    • Eva

      vloženo 14.5.2013 22:19:35

      Při čtení tvého článku jsem si vzpoměla na jednu příhodu, kdy jsme diskutovali se dvěma mladými kluky, jak mají v úmyslu se živit a co vlastně by rádi dělali.. Jednoznačný názor byl ten, že až budou velcí, bude jim stačit počítač (ještě nebyly tablety ) a na vše, co se rozhodnou podniknout, použijí jeden jediný prstík a entr. Jo, jo, potvrdil jejich názor můj bratr , který je už v letech a ví, co je život a jako ukázku přímo z budoucnosti je požádal, aby tím prstíkem a entrem přenesli pár kamenů na druhý konec zahrady. Nevím, zda jim to tenkrát došlo, ale určitě dneska už ano, neboť pracují , oba rukama, entr jim jen lehce ulehčuje práci a myslím, že jsou spokojeni. Pro mě je to poučení, že přes všechny dnešní vymoženosti si spousta lidí uvědomí, že zde funguje i normální běžný a zcela obyčejný život, který žili i naši rodiče a prarodiče a rádi se s ním občas ztotožňují, ba co víc, jsou v něm spokojeni a šťastni..

    • Iva Borak

      vloženo 9.5.2013 09:50:31

      pokud Vám nefunguje odkaz, zkuste
      https://www.youtube.com/watch?v=0Gy4frLKdwc

    Přidat komentář...

    Naši partneři:

    HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

    Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |