Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Životní sen se mi splnil ve třiapadesáti letech

22. 6. 2017

V mládí jsem vystřídal řadu profesí. Od vychovatele na učilišti, přes některé dělnické profese, pracoval jsem jako sanitář na interně a končil jako učitel. Ve třiceti letech jsem dostal plný invalidní důchod a po několikaleté pauze jsem při něm začal pracovat jako novinář. Nejprve jako externista v různých listech, regionálních, ale i celostátních, a nakonec i na řádnou pracovní smlouvu. Této práci se věnuji již téměř 20 let. Za tu dobu jsem napsal ne tisíce, ale spíš desetitisíce článků. A jsem s tímto zaměstnáním maximálně spokojen, zejména proto, že se jedná o zaměstnání svobodné.

Přesto můj životní sen v mládí byl trochu jiný. Vždy jsem toužil být profesionálním fotbalistou, nejraději českým reprezentantem. Kdysi jsem pro to dělal maximum, ale asi jsem na to opravdu neměl. Ale zázraky se přece dějí. Můj sen se splnil nedávno v mých již třiapadesáti letech. Ne nestal jsem se žádným reprezentantem. Ale v reprezentačním dresu České republiky jsem přece jen nastoupil. Bylo to na mezinárodním fotbalovém turnaji psychicky postižených v německém Mnichově. Samozřejmě, že jsem nereprezentoval Českou republiku, ale jen výběr bohnických pacientů a zaměstnanců. Přesto to byl pro mě nezapomenutelný zážitek. Vůbec poprvé v životě jsem si zahrál proti zahraničním hráčům, a to hned z několika zemí.

Ve svém věku jsem samozřejmě žádnou díru do světa neudělal. Na mnohem mladší protihráče jsem nestačil především rychlostně. Ale alespoň jsem se snažil bojovat a co nejvíce toho oběhat. Běhavost je asi mou největší předností, nejspíš také jedinou. Fyzicky jsem se cítil dobře a myslím, že těch deset odehraných zápasů bych zvládl klidně bez střídání. Bylo ale třeba, aby si zahráli všichni účastníci bohnického výběru, zvláště když někteří určitě předvedli lepší výkon než já. Zahraniční turnaj byl pro mě takovým zážitkem, že jsem moc toužil po jeho skončení si nechat reprezentační dres, ve kterém jsem hrál poprvé v životě. Žel to nebylo možné. Ale přece jen jsem si v něm zahrál.

Životní sen se mi tři roky po padesátce přece jen splnil. A pak že se zázraky nedějí....

Luboš Hora-Kladno
Luboš Hora

Luboš Hora

Poslední články autora

Má zranění ze sportu 831x, 21.7.2016
Moje typy psychoterapie 1087x, 21.7.2016
Seriál o fobiích I 704x, 7.3.2017
Nejsem somaticky nemocný 640x, 9.3.2017
Seriál o fobiích III. 598x, 21.3.2017
V Peer Klubu je mi dobře 557x, 19.4.2017
Jarní příroda je Chrám 503x, 19.4.2017
Tolstoj nebo Gorkij? 555x, 19.4.2017
Kouření z jiného pohledu 492x, 11.7.2017
Musím vydržet 479x, 11.7.2017
Nedostatek pohybu je hrob 339x, 27.7.2017
Mám strach o maminku 372x, 27.7.2017
Můj názor na bezdomovce 391x, 2.8.2017
Z deprese do deprese 389x, 2.8.2017
Zubní protézy 708x, 2.8.2017
Znovu naražená žebra 761x, 5.9.2017
Můj názor na alkoholiky 993x, 1.11.2017
Nevzdávej se 308x, 1.11.2017
Gaučáci 241x, 8.12.2017
Silvestr v Sadské 209x, 4.1.2018
Horečka a její příčiny 249x, 14.2.2018
Nestydatě drahé knihy 125x, 14.2.2018
Nadměrná chuť k jídlu 133x, 14.2.2018
Dezorientace a zmatenost 263x, 5.3.2018
Bolesti v zátylku 284x, 5.3.2018
Bolesti v zádech 115x, 5.3.2018
Bolesti v ramenou 75x, 5.3.2018
Bolesti v krku 98x, 5.3.2018
Josef Bedrna 117x, 5.3.2018
Jsem věřící, ale... 161x, 2.4.2018
Kulhání 102x, 2.4.2018
Mdloby, nebo bezvědomí 81x, 2.4.2018
Nemám rád úředníky 99x, 2.4.2018
Ponížení a uražení 92x, 2.4.2018
Jsem epileptik nebo ne? 91x, 27.5.2018
Na zahradu jsem teď sám 32x, 27.5.2018
ŽÍZEN, SILNÁ 35x, 27.5.2018
Zácpa 31x, 27.5.2018
Výchovný význam her 22x, 19.6.2018
Jsem věřící marxista 31x, 19.6.2018
Odkojen Foglarem 5x, 20.7.2018

    Přidat komentář...

    Naši partneři:

    HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

    Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |