Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Budeš mi chybět Andreji

20. 7. 2018 Luboš Hora

Pracovali jsme spolu v bohnickém Peer klubu dva roky. Chodili jsme spolu trénovat fotbal pravidelně každé úterní odpoledne s bohnickým týmem. Spolu jsme se zúčastnili mezinárodního fotbalového turnaje v bavorském Mnichově. Tenkrát jsme spolu bydleli na dvoulůžkovém pokoji v mnichovském hotelu. Tenkrát, když jsme my oba psychicky nemocní vyrazili do centra Mnichova, oboum se nám udělalo špatně. Tenkrát jsme se v této pro nás kritické situaci jeden druhého podporovali. To jsou mé nejdůležitější vzpomínky na kolegu a především skvělého kamaráda ze Zapsaného spolku ,,Dobré místo" Andreje. Za ty dva roky jsme spolu něco prožili.Pamatuji se ještě jak na jiném mezinárodním turnaji, tentokrát v českých Neratovicích jsem dělal svoji reportáž se zahraničními protihráči jen díky Andrejovi, který dokázal mé dotazy i odpovědi skvěle tlumočit. A bylo mu přitom úplně jedno jestli anglicky, nebo německy. Rodilý Kazach Andrej zvládá na rozdíl ode mě hned čtyři jazyky. Já s ním mohl mluvit jen česky, nebo rusky.

celý článek

Cizí jazyky mě nikdy nepřitahovaly,historie a literatura však ano

20. 7. 2018 Luboš Hora

Vzpomínám na dobu svého ranného dětství. Od třetí třídy základní školy jsem přestoupil na výběrovou jazykovou školu. Jaká v tom byla zásadní změna? Tenkrát v první polovině 70. let se vyučovala hlavně ruština. My ji na jazykovce měli o rok dříve, než na klasických základkách. A od páté třídy přibyl další jazyk. V mém případě se jednalo o francouzštinu. Zpočátku mi oba jazyky/hlavně ruština/šly velmi dobře. Z obou jsem měl jedničky. Přesto jsem si nějaký bližší vztah k nim nedokázal vytvořit nikdy. Rusky se dodnes domluvím dobře. S francouzštinou už je to horší. Mnohem více než jazyky mě vždy přitahovaly jiné obory. Byla to historie a literatura. Přitahují mě dodnes. U známého/dnes žel již nežijícího/ českého hradologa profesora Tomáše Durdíka jsem mnohem později/již jako invalidní důchodce/ studoval české hrady a získal titul Mgr.Srašně mě to bavilo a mohl jsem dosáhnout více. S Durdíkem jsme si vyloženě padli do oka.

celý článek

Mám pustit zahradu,nebo ne?

20. 7. 2018 Luboš Hora

V posledních dnech se ustavičně zaobírám polemikou zda si mám zatím ponechat naší zahradu v kladenské zahrádkářské kolonii ,,Pod průhonem", nebo ji prodat. Ještě docela nedávno jsem měl jasno. Zahradu pustím. Během pouhých několika dní se začaly mé názory měnit. Co je hlavní příčinou? Jednak to,že se mi během pouhých dvou dní podařilo dát poustnoucí zahradu do vyhovujícího stavu, dále pak bohatá úroda jahod, angreštu, a červeného rybízu.

celý článek

Proč nemám rád motoristy

20. 7. 2018 Luboš Hora

V poslední době stále přibývá motoristů a s nimi samozřejmě i aut. Aut je už tolik, že je žel často obtížné přejít vozovku na druhou stranu silnice. Alespoň takhle to vypadá u nás na Kladně. Já sám auto nemám a řidičský průkaz jsem nikdy nevlastnil. Oni by mi ho stejně díky mé psychické nemoci stejně nikdy nedali. Já po něm ale také ale vůbec netoužím. Zvláště proto, když vidím ty strašné zácpy na silnicích. Díky autům se u mě vytvořil i jistý druh fobie. Na kole bych na silnici nevyjel ani omylem. Stejně jako drtivá většina cyklistů jezdím zásadně po chodníku. Jednou jsem za to dokonce málem platil pokutu. Jen horko těžko jsem tehdy ,,ukecával" městské policisty, by mi pokutu odpustili. Oni trvali na tom, abych se svým kolem sjel z chodníku na silnici. To jsem zásadně odmítl a raději jsem své kolo po chodníku vedl. Já mám ale z aut a motoristů strach a dá se hovořit i o fobii jako chodec. Jedná se hlavně o případy, když vozovku přecházím na druhou stranu.

celý článek

Na svou novou funkci v Bohnicích se vyloženě těším

20. 7. 2018 Luboš Hora

Jako zaměstnanec Zapsaného spolku ,,Dobré místo" působím v Psychiatrické nemocnici Praha Bohnice asi 4 roky. Zpočátku jsem tam měl pouze jedinou funkci-novináře. Po dvou letech mi v bohnickém Peer-klubu přibyla další funkce-pomocného Peera. ,, Dobré místo" totiž začalo úzce spolupracovat s místním Peer Klubem. Každý člen Dobrého místa má alespoň jednou za týden svou ,,funkci" v Peer Klubu. Někdo učí angličtinu, jedna spolupracovnice dokonce španělštinu, jiní provádějí s místními rukodělné činnosti. Já mám na starosti vedle své už tradiční novinařiny deskové hry. A tato činnost mi vyloženě sedí. Vždy jsem byl ,,hračička". A to už od dětství. Nepustilo mě to nikdy. Co jen radosti mi přináší zahrát si s pacienty karty, nebo třeba jen ,,Člověče nezlob se". V Peer klubu v této funkci působím již dva roky. Jen šachy mi nikdy nešly.

celý článek

Odkojen Foglarem

20. 7. 2018 Luboš Hora

Jen co jsem na ,,základce" zvládl schopnost čtení, začal jsem hodně číst. Pamatuji se, že snad nikdy jsem nečetl pohádky. Začínal jsem hned s dobrodružnými knihami. Karel May, Jules Verne, James Olliver Curvood, Zane Grey to bylo něco pro mě. Tyto knihy jsem četl snad už ve druhé třídě základní školy. Autorem, který na mě zapůsobil nejvíce byl však někdo jiný. Jednalo se o jistého skautského vedoucího Jaroslava Foglara. Jeho knihy byly tenkrát na indexu a nesměly se vydávat. V antikvariátech se sehnat nedaly. Horko těžko jsem je sháněl po kamarádech i za cenu až nekřesťanského přeplácení. Podařilo se mi tímto způsobem sehnat snad všechny tehdy dostupné. Po listopadu roku 1989, kdy už pan Foglar na indexu nebyl a jeho knihy se běžně vydávaly, jsem svou sbírku ,,Foglarovek" zkompletizoval. Dnes mohu klidně napsat, že ji mám zcela kompletní. Jaroslav Foglar na mě dokázal až neuvěřitelně výchovně působit.

celý článek

Ondra Rubeš: Veký odborník na pocítace a notebooky

20. 7. 2018 Luboš Hora

Ondru Rubeše jsem poznal někdy před šesti lety, kdy jsem začínal jako novinář v Zapsaném spolku Dobré míso Ještě v pražském Ondřejově. Hned mi jako velký odborník na počítače a notebooky padl do oka-Už v Ondřejově mi opravil notebook to ochotně a zadarmo.

Společně jsme pak prožili několik stěhování po Praze - Nejprve do Modřan, pak do Bulharské ulice a nakonec skončili v Psychiatrické nemocnici Praha Bohnice. Tam jsme ale s Ondrou pracovali společně jen krátce. Ondra Rubeš totiž na čas přesídlil i se svou přítelkyní do středočeské Příbrami. I na toto období mám však hezké vzpomínky. Zaviroval se mi tenkrát totiž notebook. Jak tuto situaci řešit? Stačilo zavolat Ondrovi a ten mi na dálku přes program Team Veaver můj počítač odviroval. A opět zcela zadarmo. Jaká byla moje radost, když se Ondra po krátké příbamské anabázi do Prahy vrátil?

celý článek

Přes den makám, po nocích píšu

20. 7. 2018 Luboš Hora

Je to jistě náročný životní styl. Já již si na něj ale zvykl a už mi to ani nepřijde. Mám zvláštní životní styl. Přes den běhám mámě po nákupech, nebo na zahradu. Po nocích píšu své články pro náš web www.lidemezilidmi.cz. Naštěstí mám časté problémy se spánkem, takže to takhle jde dělat. Vůbec jsem nespal asi tři dny po sobě. Pamatuji se, že za jedinou noc jsem napsal i sedm článků. A další dvě noci jsem pokračoval ve stejném stylu, i když článků už bylo méně. Po těch třech nocích nespavosti a ustavičného psaní jsem pak totálně psychicky odpadl a dá se říci, že i nervově zhroutil. Poté jsem usínal i ve dne a byl totálně vyčerpán. I takhle jde žít. Mrzí mě jen jedno. Pak jsem se na zahradě třeba dva týdny neobjevil, zahrada začínala pustnout. Zahrádkáři mi to vyčítali, aniž by věděli co mám za sebou. Tenhle problém by měl teď odpadnout, protože zahrady se chci za každou cenu zbavit. Mám si ji nechat sebrat bez jakékoli finanční náhrady? Jediným řešením je ji co nejrychleji prodat.

celý článek

Jak jsem dal zahradu do ,,kupy“

20. 7. 2018 Luboš Hora

V poslední době jsem měl problémy se zahradou v kladenské zahrádkářské kolonii ,,Pod Průhonem". Její údržba je náročná. Zahrada je veliká a jsem na ní sám. Nebyl jsem tam asi 14 dní. Když jsem tam pak po těch dvou týdnech přišel, sám jsem se zhrozil, co tam za tu relativně krátkou dobu narostlo plevele. Ještě větším problémem se ukázaly mandelinky. Ty mají sice všichni zahrádkáři, kteří pěstují brambory na zahradě všichni, ale nejvíc jsem jich tam měl snad já. Také jsem si za to musel vyslechnout kritiku od představenstva zahrádkářské kolonie. Co dělat? Ostatní zahrádkáři mandelinky alespoň obden sbírají a já se na to za ty dva týdny ,,vykašlal". Vyřešil jsem problém po svém. Všechny brambory jsem okamžitě vyryl. A to za cenu velkých ztrát. Brambory se normálně sklízejí v září a já sklízel už v červnu. Sklidil jsem asi 10 kg ještě malých brambor. Mandelinky mají tendenci přelétávat z jednoho záhonu na druhý. A zahrádkáři mě osočovali, že přelétávají především ode mě k nim.

celý článek

Moje studium cizích jazyků

17. 7. 2018 Bc. Lenka Nováková

Chodila jsem do druhé třídy, když se moje maminka rozhodla, že bych se měla učit cizí jazyk. Složila jsem přijímací zkoušky a od třetí třídy jsem navštěvovala základní školu s rozšířenou výukou cizích jazyků, kde jsem se učila rusky, a od páté třídy pak francouzsky. Tento jazyk nás učila paní Delišová, na kterou ráda vzpomínám, protože nás toho naučila opravdu hodně.

celý článek
starší články

Blogujte na lidémezilidmi.cz!

Je to jednoduché, přihlašte se jako uživatel našeho portálu a v uživatelském menu si zvolte Založit blog.

Pak už pouze posílejte své příspěvky, které vám do jednoho dne autorizujeme

Prezentujte své práce

Doporučit dál:

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |