Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Zážitky s kostivalovou mastí

27. 5. 2017 Kateřina Málková

Nedávno jsme s kamarádem probírali tělesné potíže spojené s prací na počítači. Poradil mi, jak si mám protahovat ruce, střídat levou a pravou při obsluhování touchpadu a kromě toho se zmínil o kostivalové masti. Říkal: „Nechápu, proč lidé používají na bolesti svalů a šlach ibalginovou mast, když kostival zároveň uleví od bolesti a zároveň léčí.“ Po cestě domů jsem se tedy hned stavila v lékárně a za sedmdesát korun si ji koupila. Skončila zapomenutá v lékárničce, ale ne nadlouho. Jednou večer mě od úzkosti strašně bolely záda a hlavou mi probleskla myšlenka, že kdosi mluvil o jakési masti, která zároveň uleví od bolesti a zároveň léčí.

celý článek

Seriál o fobiích 4 díl-Nespavost

21. 5. 2017 Luboš Hora

Moje silné fobické stavy jsou mimo jiné též spojeny s nespavostí. Zažil jsem i stavy, kdy jsem vůbec nespal i celé tři noci po sobě. Poté jsem byl ale zcela vyčerpaný, samozřejmě fyzicky, ale hlavně psychicky. Jsou to těžké noci, když nemůžete vůbec usnout a depresivní myšlenky se vám přitom honí v hlavě jedna za druhou. Když pak třeba v noci slyším zvuk výtahu v domě, kde bydlím, fobie ještě zesílí. Vůbec si neuvědomím, že se třeba jen nějaký nájemník vrací z flámu, ale naopak si hned vsugeruji, že někdo jede ke mně do bytu.

celý článek

Nesmím se dát

21. 5. 2017 {data:autori:0:jmeno}

O tom jak může literatura pomáhat při psychických problémech jsem již jeden článek do rubriky blogu napsal. Přesto si nemohu neodpustit napsat ještě jeden krátký článek. Snad nebude vadit, když tentokrát zmíním, dnes často tolik kritizovanou literaturu sovětskou. Prvním dílem je Ostrovského ,,Jak se kalila ocel“. Jeho hlavní hrdina Pavka Korčagin/jedná se ovšem o jen zčásti upravený osud samotného autora/ je po fyzické stránce naprosto odepsaný člověk. Při až nadlidsky těžké práci při stavbě úzkokolejky a obnovování železniční dílny ve 20.letech minulého století ho náhle srazí těžká nevyléčitelná nemoc, jako následek starého zranění z občanské války i všech prožitých útrap. Nejprve ochrne na celé tělo a stane se bezmocným pacientem.

celý článek

Svého zubního lékaře bych nezměnil

19. 5. 2017 Luboš Hora

Již téměř 10 let je mým zubním lékařem MUDr. Marek Ullrych. Jsem s ním maximálně spokojen a za jiného zubaře bych ho nevyměnil, ikdyž bych takovou možnost asi měl. Na stejném zubním oddělení pracuje totiž jako zubní lékařka moje bývalá spolužačka z gymnázia a předpokládám, že by mě jako svého pacienta přijala. Není to tak dlouho, kdy jsem právě u ní zajistil náročné ošetření zubů i přijetí do evidence svému kamarádovi z mládí.

celý článek

Jak se u mě vytvořila imunita proti žihadlům

19. 5. 2017 Luboš Hora

Kdysi jsem v nějakém časopisu četl příběh o vojákovi, kterého uštkla zmije a na následky tohoto uštknutí přes veškerou snahu lékařů zemřel. Jedná se sice o extrémní případ. Zmijí uštknutí by nemělo zdravého člověka na životě ohrozit a to ani bez pomoci lékaře. Zmije obecná má sice téměř stejně prudký jed jako obávaní exotičtí hadi, ale má ho málo.

celý článek

Proč jezdím do Peer Klubu dvakrát týdně

19. 5. 2017 {data:autori:0:jmeno}

Jsem zaměstnancem zapsaného spolku Dobré místo z.s. a v rámci tohoto zaměstnavatele, který sídlí v Psychiatrické nemocnici Praha-Bohnice dělám též pomocného Peera ve zdejším Peer – Klubu. Toto pracovní zařazení mi maximálně vyhovuje. V Peer -Klubu se cítím opravdu dobře. Oficiálně pracuji jako pomocný Peer jen každé úterý odpoledne od 13 do 16 hodin, ale v tento den jezdím už na dopolední program klubu, který začíná v 10 hodin.

celý článek

Literatura u mě též ovlivňuje psychiku

19. 4. 2017 Luboš Hora

Už od dětství jsem byl vždy vášnivým čtenářem. Jen jsem se v první třídě základní školy naučil číst, začal jsem si čtení vyloženě užívat. To mi vydrželo po celý život. Dnes mám bez přehánění zhruba 2000knih. Do mě maličké garsonky se mi ani nevejdou a část jich musím mít u rodičů. Jako kluk jsem samozřejmě začínal s dobrodružnými knížkami, tzv. Mayovkami, nebo Verneovkami, Knihami Ernesta Thompsona Setona, Eduarda Štorcha a dalších. Jednoho spisovatele jsem si ale obvzláště oblíbil. Byl to jistý Jaroslav Foglar, který mě v dětství opravdově vychovával.Dodnes mám nejen úplně všechny jeho knížky, ale dokonce celé ročníky kdysi tolik oblíbených časopisů, jako byly Mladý Hlasatel, Junák a Vpřed. S panem Foglarem jsem kdysi osobně mluvil a některé jeho knížky mám od něj podepsané s věnováním.

celý článek

V Peer Klubu je mi dobře

19. 4. 2017 Luboš Hora

Vždy mi bylo dobře mezi psychiatrickými pacienty. Nechat se hospitalizovat v různých psychiatrických zařízeních mi vždy maximálně vyhovovalo. Chodil jsem tam proto,i když můj zdravotní stav nebyl pro takovou hospitalizaci vyloženě akutní. Pohyboval jsem se mezi pacienty a cítil se jako rovný mezi rovnými. Tak se rozhodně necítím mezi běžnými zdravými lidmi. Z těchto důvodů jsem se kdysi nechával hospitalizovat třeba i v Horních Beřkovicích, třebaže pobyt tam byl docela drsný. Již před více než 10 lety jsem objevil malou léčebnu v Sadské u Nymburka. A tam se mi zalíbilo dvojnásob. Na rozdíl od Beřkovic neměla žádný tvrdý režim a já se tam cítil svobodný. Navíc tam byli hospitalizováni jen samí lehčí pacienti a tím lépe pro mě. Za těch více než deset let jsem si v Sadské našel velké množství kamarádů i kamarádek. S některými z nich jsem v pravidelném telefonickém kontaktu. Před 5 lety jsem začal pracovat v Dobrém místě znovu mezi psychicky postiženými lidmi. A tam mi bylo ještě lépe. Znovu jsem byl mezi sobě rovnými a navíc jsem se proto nemusel tak často nechat hospitalizovat po léčebnách. Zažil jsem s Dobrým místem celkem 3 stěhování. Nakonec jsme skončili na pavilonu 19 v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích. A Bohnická anabáze vyvrcholila tím, že jsem před více než půl rokem poznal její Peer Klub a začal tam pravidelně docházet. Právě bohnický Peer Klub je to nejlepší co mou psychiku mohlo potkat. Za tu dobu jsem poznal celou řadu pacientů a zase třebaže já pacient Bohnic nebyl jsem byl mezi svými. Na své jedno týdenní návštěvy se vždy vyloženě těším. Sice mi vadilo období, kdy jsem musel dělat novinářského lektora, ale to naštěstí trvalo jen krátce. Když jsem v Peer Klubu a s pacienty si mohu povídat a hrát společenské hry, je mi snad vyloženě nejlépe. Je jen škoda, že v současné době se musím doma věnovat starým a nemocným rodičům a z těchto důvodů musím návštěvu Peer Klubu občas vynechat. Doma mi zdaleka tak dobře není a to i přes fakt, že mám velké množství zájmů a zálib, které mě již dlouhou dobu drží takříkajíc psychicky nad vodou. Ale doma jsem sám, zatímco v bohnickém Peer Klubu ve skvělém kolektivu lidí, kteří jsou na tom zdravotně podobně, nebo ještě hůře než já. Tedy zase rovný mezi rovnými.

celý článek

Jarní příroda je Chrám

19. 4. 2017 Luboš Hora

Tak zase máme jaro.Upřímně řečeno, já se na něj těšil už někdy od listopadu.Pozdní podzim a zimu nemám vůbec rád. Dokonce ani Vánoce ne.Působí na mě spíše depresivně. Dvoje Vánoce, jsem kdysi strávil v Horních Beřkovicích a to bylo docela kruté. Snad právě proto na mě od té doby působí depresivně. A navíc o Vánocích zima teprve začíná a do jara je ještě hodně daleko. Mnohem raději mám svátky jara-Velikonoce. Miluji přírodu, zvláště když je v plném jarním květu. Před naším panelákem máme sakuru a její květy to je něco nádherného.

celý článek

Pouhá návštěva Sadské mi psychicky pomohla

19. 4. 2017 Luboš Hora

V posledních dnech jsem neprožíval zrovna šťastné období. Mám problémy se zdravotním stavem svých rodičů. Otec má Alzeheimerovu chorobu a je v takovém stavu, že se již nedokáže sám o sebe postarat. Mamince, která se o něho především stará již byl přiznán příspěvek na péči. Ona má ale zase těžkou artrozu v kolenou a v posledních dnech se pohybovala i s pomocí hole jen s potížemi.Řada byla tedy na mě, jako jejich jediném dítěti. Bylo krátce před velikonocemi a tak jsem myl u rodičů všechna okna, nakupoval, pracoval na naší zahradě v zahrádkářské kolonii. Ani do Bohnic, kde pomáhám v tamějším Peer Klubu a je mi tam dobře jsem se proto nedostal. Moje nálada byla proto špatná až depresivní. K mým tradičním fobiím zbýval jen krůček. Bylo mi ale jasné, že teď, kdy rodiče potřebují pomoc, odpadnout prostě nemohu. Musel jsem však vyhledat pomoc svého ambulantního psychiatra MUDr. Petráčka. Byly ale zrovna velikonoční svátky a celé 4 dny volna, kdy lékaři normálně neordinují. Naštěstí pan doktor Petráček po celé toto období sloužil, jako žurnální lékař v léčebně v Sadské, kde bývám jinak hospitalizován. Moje rozhodování bylo rychlé. Zavolal jsem do Sadské a vyžádal si po telefonu pana doktora. Že jeho přístup k pacientům je vstřícný a vyloženě lidský, vím dávno. A nezklamal jsem se ani tentokrát. Po telefonickém rozhovoru mě MUDr. Petráček pozval do Sadské, třebaže normálně má svou psychiatrickou ambulanci v Rakovníku, kam z Kladna dojíždím.

celý článek
<novější články1,2,3,4,5,6,7,8,9,10,11,12,13,14,15,16,17,18,19,20,21,22,23,24,25,26,27,28,29,30,31,32,33,34,35,36,37,38,39,40,41starší články>

Blogujte na lidémezilidmi.cz!

Je to jednoduché, přihlašte se jako uživatel našeho portálu a v uživatelském menu si zvolte Založit blog.

Pak už pouze posílejte své příspěvky, které vám do jednoho dne autorizujeme

Prezentujte své práce

Doporučit dál:

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |