Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Docela obyčejná neděle….

28. 4. 2014 Simona Breichová

Mám za sebou další neděli. Byl to docela obyčejný, víkendový den. Sama nevím proč, ale byla jsem v něm tak nějak šťastnější než jindy. Snad to bylo sluníčkem, které se sice trochu schovávalo za mraky, ale přece jen občas vykouklo a dalo vědět, že zima je definitivně za námi, nebo krásnými tulipány, které vyrostly i z té letos tak suché země. Vzpomněla jsem si i na můj oblíbený film Na samotě u lesa, protože u nás snad i ty žáby najednou dělali to své kva… kva… tak nějak veseleji. Navíc se mi podařil (jako vždy) dobrý oběd a kupodivu si tohoto tentokrát všimli i ti moji nevděčníci, které jídlo obvykle jenom zdržuje od jejich počítačových her. Odpoledne jsem si udělala další radost a na zahrádce se věnovala svým oblíbeným kytičkám. Večerní vycházka s naším pejskem byla už jen tečkou za pěkným dnem. Možná se divíte, proč tady popisuji svou úplně obyčejnou neděli. Nic zvláštního se přece nestalo. Nevyhrála jsem ve Sportce, nezažila nic opravdu vzrušujícího. Ale mně takový den opravdu stačí ke štěstí. A doufám, že to pochopí právě ti, kteří vědí, jak může být taková neděle i plná chmur a beznaděje. Vím, že všechny jarní a letní dny nebudou tak bezvadné, ale přece jen doufám……

celý článek

Pes cvičitel a masér

28. 4. 2014 Věra Schmidová

Protože jsem už hezkých (???) pár let na vozíku, musím každý den cvičit. Protahovat bolavé svaly, rozhýbávat ztuhlé klouby. Nejvíc mi to vyhovuje v obýváku na zemi. Jakmile se tam skutálím ze svého vozíku a natáhnu se, Kubíček (můj pejsek) si lehne kousek dál a pozorně mě sleduje. Přesnější výraz by byl, že mě bedlivě kontroluje.

celý článek

Kamufláž

28. 4. 2014 Věra Schmidová

Mirka sebrala ze stolku hrnky od kávy a odnášela je do kuchyně. „Půjdu jí pomoct,“ Vítek vstal z křesla a vykročil směrem ke kuchyni. „Ne!“ Řekla Danka rázně. „Sedni si! Musíme si promluvit.“ Tón jejího hlasu ho překvapil: „Co se děje? Potřebuješ něco?“ „Ano,“ přikývla. „Aby ses začal chovat normálně.“ Nechápal. „Chováš se ke mně jako k nesvéprávnému idiotovi.“ Vítek se nadechl. Pohybem ruky ho zarazila: „Mlč! Myslíš, že jsem tak blbá, abych si myslela, že všechno, co děláš, děláš kvůli mně? Že pouze pomáháš chudákovi na vozíku?“ „Ale,“ zkoušel jí skočit do řeči. „Mlč! Nebo se fakt naštvu a bude konec!“ Seděl, hleděl na ni a čekal, co přijde. „Nesnáším, když ze mě děláte blbce! Hned na začátku jste mi měli říct co a jak!“

celý článek

Důstojné místo k životu

18. 4. 2014 Marek Pilař

Když jsem se v roce 2001 přistěhoval na českobudějovické sídliště Máj, dočkal jsem se nepříjemného překvapení v podobě nehostinné, šedivé, betonové džungle. Jeden dům byl jako druhý, zeleně pomálu a zaparkovat auto po páté hodině odpoledne byl téměř neřešitelný problém. Dalším ožehavým problémem je koncentrace občanů romské národnosti na jednom místě, ve dvou ulicích jich bydlí zhruba tři až čtyři stovky. S tím byly spojeny i negativní průvodní jevy, jako je hluk, zvýšená kriminalita a drogy. Pokud někdo šel v noci inkriminovanými ulicemi sám a neozbrojen, dost riskoval.

celý článek

Dlouhověkost a co dál

7. 4. 2014 Věra Schmidová

Už dnešní kluci a holky se budou běžně dožívat sta let. Potkat na ulici dítě se stane pomalu vzácností. Dětí se rodí čím dál tím méně, starých lidí přibývá. Lidé se dožívají stále vyššího věku. Před sto lety jsme žili průměrně 55 let. V dnešní době už žijeme v průměru 79 roků. Naše tělo je prý naprogramováno tak, že by průměrný lidský věk mohl být dokonce 150 roků. Takže vlastně celé lidstvo stárne.

celý článek

Co všechno se můžete v nemocnici naučit

7. 4. 2014 Věra Schmidová

Každá generace může tu jinou něco naučit. Stejně tak člověk – jeden umí to, druhý ono, vždy je čemu se naučit. V každém věku. A v nemocnici je hodně času, dlouhé večery… Bylo nás na pokoji osm, někdy někdo vyprávěl o sobě, nějaké zajímavé zážitky, příběhy. Když došly vzpomínky, přišla na řadu přítomnost, znalosti, zkušenosti. Nejstarší z nás, které jsme říkaly babička, nás učila péct, vařit dobrá a levná jídla. Druhá vysvětlovala, co všechno se dá usušit a k čemu, kdy a jak to použít, kdy jaký čaj navařit, komu jakou koupel nachystat.

celý článek

Hubnutí začíná v hlavě

7. 4. 2014 Marek Pilař

Neznám snad jediného člověka, který by se nepokoušel zhubnout. Většinou ale pracně shozená kila opět nabrali a ještě něco navíc. Existuje nepřeberné množství „zaručených“ redukčních diet, které zaručeně nefungují. Lidé v zoufalé touze zbavit se přebytečného tuku vyzkoušejí úplně všechno. Existuje vůbec způsob, jak efektivně a trvale zhubnout?

celý článek

Mozek taky potřebuje potravu

7. 4. 2014 Iva Borak

Vždycky jsem si dobře pamatovala čísla, obrázky a obličeje, ale jména k nim mi poněkud unikala. Připadám si jako mimozemšťan, když se mi na položenou otázku v hlavě objevují obrázky, scénky, příběhy, lidé, obličeje, ale žádná jména, názvy nebo slova. Ráda bych použila telepatii, ale zase mi to nejde. Ve snaze opsat to, co vidím ve své hlavě, ale nemohu si vzpomenout na slova a jen ztěžka dávám dohromady smysluplné věty, udělám dotyčnému ve všem dokonalý zmatek. Většinou se rozesměju já nebo ten nebožák, který se ze mě snaží dostat nějakou informaci.

celý článek

Upadám do deprese

1. 4. 2014 Věra Schmidová

Strašná deprese se potichu plíží okolo, objímá mě, omotává mě, sedá na mě, proniká do mě a ty se ptáš: „No co je zas?“ Do očí se mi tlačí slzy. Nechci před tebou plakat. Počkám, až budeš ve dveřích. Déle ten strašný tlak nevydržím. Nevrátíš se, vím to, proto dávám volnost svým citům.

„Jsem kráva!“ vykřiknu a v té chvíli přichází velká úleva – slzy proudem tečou po mých tvářích. Už se je nesnažím skrývat, ani utírat. Nemám důvod. Ty je už nevidíš a já ani nechci, abys je viděl. Proč taky? Stejně by to k ničemu nebylo.

celý článek

Kóma a umělý spánek

1. 4. 2014 Věra Schmidová

Občas se o nich mluví, ale mluví se málo. Možná proto, že bývají spojovány s možnou blízkostí smrti a o té nikdo mluvit nechce. A přitom je to běžná součást každého života. Pouhý přechod z jednoho života do života druhého. A možná se o kómatu nemluví proto, že se o něm moc neví a možná vědět ani nechce. Lidé, kteří kóma a umělý spánek prožili a přežili, taky o nich moc nemluví. Někdy proto, že narážejí na nepochopení a často až výsměch ze strany doktorů, sester, někdy i rodinných příslušníků a přátel. A to bolí. Někdy o tom nemluví proto, že vzpomínat na to nebývá moc příjemné. Vím to, prožila jsem to a když jsem o tom všem, o zážitcích začala mluvit, pohrozili mi, že mě přeloží na psychiatrii, ale já jsem nutně potřebovala lázně a rehabilitaci, tak jsem raději zbaběle zmlkla.

celý článek
<novější články1,2,3,4,5,6,7,8,9,10,11,12,13,14,15,16,17,18,19,20,21,22,23,24,25,26,27,28,29,30,31,32,33,34,35,36,37,38,39,40,41,42,43starší články>

Blogujte na lidémezilidmi.cz!

Je to jednoduché, přihlašte se jako uživatel našeho portálu a v uživatelském menu si zvolte Založit blog.

Pak už pouze posílejte své příspěvky, které vám do jednoho dne autorizujeme

Prezentujte své práce

Doporučit dál:

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |