Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Jsem nekuřák a diskriminují mě

23. 7. 2012 Iva Borak

Nekouřím. Přesněji nekouřím žádné tabákové výrobky a jiné návykové látky. Ne že bych to nezkusila, ale pubertální pokusy s příchutí adrenalinu a měkkých Startek patří do kategorie příběhů začínajících legendární větou: „Nikdy nezapomenu, když jsem poprvé...“ Nikdy jsem nekouřila. Přesto si nedobrovolně plním plíce pravidelnou dávkou dehtu a nikotinu. Je hezké, že vláda a zákony zakázali kouřit na veřejných místech, ale samotný zákaz nic neřeší, dokud prostá slušnost nezvítězí nad namyšlenou bezohledností. Pravidelně dostávám dávku od těch, co kouří na zastávce a poslední natáhnutí před odhozením vajglu pod kola vydechnou až v autobuse. Rozkašlu se a zbytek cesty přemýšlím, jestli doma taky házejí odpadky na zem.

celý článek

Začátek prázdnin aneb jak se učím říkat NE, abych přežila

2. 7. 2012 Hana Korbičková

Tak jsem si říkala, jak v poklidu přejdeme ze školního roku do prázdnin. Starší dcera úspěšně zvládla soutěžní zápolení Takešiho hry ve Vídni. Přijela jen s pár odřeninami. A ta mladší zas prožila dvoudenní školní výlet se spoustou ušlých kilometrů. Vysvědčení měly holky opět vynikající, takže žádné nervy a jinak se celkem nic nedělo. Jsme všichni zdraví a tak už jsem se jen těšila, jak se v nastalém horku budu chodit koupat.

celý článek

Zneužívání státních dotací

28. 6. 2012 Ondřej Souček

Všichni víme, že v dnešní době je těžké si najít zaměstnání. Stěží ho nachází zdraví lidé, natož potom osoby zdravotně znevýhodněné. Stát je v krizi a vláda se snaží šetřit na všem a na všech. A to se bohužel týká i osob s invalidním důchodem. Posudkové komise často přehodnocují stav invalidů k lepšímu a snižují jim stupně invalidity. Z invalidů dělají zdravé lidi. Potom nezbývá než si najít nějakou práci či přivýdělek. Možná se to zdá divné, ale já jsem si vždy našel práci pro osoby se zdravotním postižením (OZP) docela lehce. Převážně to byly domácí práce na počítači nebo výroba reklamních předmětů, což byla také práce vykonávaná z domu.

celý článek

Co s volným časem? Co se životem?

18. 6. 2012 Hana Korbičková

V minulosti měla většina rodin (pokud nebyla vysloveně chudá) nějakou služku, kuchařku, hospodyni nebo pradlenu. V dnešní době si také většina rodin platí nějakou tu pomocnici či pomocníka. Například já. Jsem svým pomocníkům vděčná, že na sebe vezmou část mých povinností. Například pračka mi zrovna pere prádlo, myčka myje nádobí, plynový kotel podle nastaveného termostatu topí a já díky tomu mohu sedět u počítače a psát tenhle článek. I díky těmto vymoženostem máme více volného času a jde o to, jak s ním naložíme. Kdo chodí denně na osm a více hodin do zaměstnání, má vystaráno, ale i tak sem tam nějaký ten čas vyšetří pro sebe či rodinu. Pak je tu ale velká skupina lidí, kteří mají volného času víc než by si přáli z důvodu zdravotního handicapu a tím pádem přiděleného invalidního důchodu. Ti si musí život lépe zorganizovat, aby ho dobře naplnili.

celý článek

Práškaři a duchaři

18. 6. 2012 MUDr. Martin Jarolímek

Obec psychiatrická je v zásadě rozdělena na dva protichůdné tábory: tábor "práškařů" a tábor "duchařů".Naštěstí toto černobílé rozdělení již není tak ostré jako dříve a řada mých kolegů je "podobojí".

celý článek

Hlídání

7. 6. 2012 Hana Korbičková

„Nemohli byste nám pohlídat v pátek večer Aleška?“ zeptala se mě nesměle kamarádka. Měla i s manželem a dcerou koupené lístky na maturitní ples. „Nebyli bychom tam dlouho. Nejpozději do půlnoci. Pokud nemůžete, tak bychom ho odvezli k babičce,“ nabízela i jinou variantu. Babičku mají v několik kilometrů vzdálené vesnici. Zamyslela jsem se nad termínem. „V pátek? Jo, to by šlo, můžeš se spolehnout,“ přisvědčila jsem.

celý článek

Měla jsem zlý sen

29. 5. 2012 Iva Borak

Posunula jsem se v čase o čtvrt století dopředu. Byla jsem důchodkyně a právě jsem otevírala své ranní internetové noviny. Vyskočily na mě palcové titulky zpráv: Bez zvýšení daní a snížení důchodů se neobejdeme, Studenti stávkují proti zvyšování školného, Penzijní fondy krachují, Ceny léků a energií porostou. Znechuceně zprávy zavírám. Volá mi dcera, ale z obrazovky se na mě culí vnoučata. „Babi, mamka říká, že máš přijít na oběd, bude koprovka.“ „Přijdu, sluníčko, a co byste chtěli?“ „Budeš nám zase povídat pohádky?“ „Ráda a co je u vás nového?“ Následuje záplava slov, zážitků a strkanic, jak mluví všichni najednou. „Stačí, stačí, dopovíte mi to u oběda“, usmívám se, „a běžte pomoct mamce, ať nepoplete talíře.“

celý článek

Dívka a muž na zemi

29. 5. 2012 Iva Borak

Bylo jaro, svítilo slunce, byla taková líná hezká sobota. Po chodníku kráčel mírně nahrbený muž a s jistou dávkou důstojnosti vedl na vodítku psa. Vedle něj hopsala asi sedmiletá dívenka a něco ustavičně povídala, chvílemi se obracela na muže, který rozvážně pokyvoval hlavou, a chvílemi na psa, který vděčně vrtěl ocasem. Její hlas zněl zvonivě a bezstarostně. Náhle muž upadl, dívka se na pár vteřin zarazila, přestala povídat a vyškubla bezmocnému muži z ruky vodítko, aby se pes neuškrtil. S vypětím všech sil poposunula hlavu muže zmítajícího se v křečích z obrubníku na trávník. Prozatím moc nevnímala pokřikování stavebních dělníků z protějšího chodníku. „Hele vole, tak brzo a už je vožralej!“ „Vykašli se na kreténa, pojď se starat o nás, holčičko!“ Některým výrazům by ani nerozuměla.

celý článek

Bohatství, které si neuvědomujeme

20. 5. 2012 Jana Ptáčková
Vandry a tramping jsou láska mnoha lidi, které znám. A i přes zatím nedlouhou dobu mého života zabíraly po hodně let řadu mých víkendu a tehdy i prázdnin. Prošla jsem si obdobím frajeřeni, spala jen na tenké podložce, jezdila jen s malou usárnou, jen abych oslnila kamarády. Déšť nebýval překážkou pátečního odjezdu a výšlapy kopců s dvacetikilovým batohem byly způsobem, jak okolí dokázat, že zvládnu cokoliv. Z dnešního pohledu jsem přepínala své sily a nechovala se moc racionálně. Koneckonců, výrazné zhoršení potíží po několikakilometrovém běhu na vlak s plnou polní, jsou toho důkazem.
celý článek

Jak jsem málem vypustila duši

10. 5. 2012 Hana Korbičková

Jasně, že ne tu od auta či bicyklu, ale tu moji duši. Vlastní. Lidskou. Mladší dcera by ráda chodila někam cvičit, ale pořád se nemohla rozhodnout kam. Až teď. „Mami, chtěla bych zkusit pilates, ale chtěla bych tam chodit s tebou.“
„Jen jestli to zvládnu, víš, že jsem pořád unavená,“ obávala jsem se.
„Prý je to pomalé, aspoň zkusit bychom to mohly,“ žadonila dcera.
Objednala jsem nás do fitka na úterý v 18.00 hodin. Koupila jsem si nové sportovní tričko s nápisem, sportovní kalhoty, doma jsem měla botasky. Všechno mi to pěkně ladilo. Nechci dceři udělat ostudu. Stojím před zrcadlem a jsem sama se sebou spokojená.

celý článek
<novější články1,2,3,4,5,6,7,8,9,10,11,12,13,14,15,16,17,18,19,20,21,22,23,24,25,26,27,28,29,30,31,32,33,34starší články>

Blogujte na lidémezilidmi.cz!

Je to jednoduché, přihlašte se jako uživatel našeho portálu a v uživatelském menu si zvolte Založit blog.

Pak už pouze posílejte své příspěvky, které vám do jednoho dne autorizujeme

Prezentujte své práce

Naši partneři:

Helpnet Green Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |