P a v o u č í s í t ě Daniel Král Až ti pavoučí sítě vrásek rozryjí obličej Až tvé kosti budou jen křídla motýlí v kalendáři duše zbude pár listů jako v pozdní listopad. Litovat budeš všeho co ti proklouzlo mezi prsty jako písky všech pouští světa….
Tobias Mauer se snažil udržet letadlo ve vzduchu, leč bylo to nad jeho síly. A tak mu nezbylo nic jiného nežli si nasadit padák a zavčas z letadla vyskočit. Jenže tím muž zdaleka neměl vyhráno, neboť se po dopadu ocitl osamocen v poušti. Nebo tomu snad tak nebylo? Tobias právě studoval plánek, aby zjistil, kde … Číst dál
Pana Jaroslava Duška si hodně vážím pro to, co dělá a jak myslí, i pro jeho příkladný vztah k nemocným i postiženým lidem. Sleduji jeho aktivity v televizi (např. dokument Když kámen promluví) anebo na Youtube (např. besedy s MUDr. Janem Hnízdilem). K jeho stylu myšlení a nazírání na okolní svět mám hodně blízko. Musím … Číst dál
Byl to jeden z největších výtvarných samouků všech dob. Snažil se malovat realisticky, nešlo mu to, ale svou urputností a houževnatostí vytvořil geniální dílo. Finančně a morálně ho podporoval bratr Theo (přežil ho o necelý rok). Za celý život prodal jediný obraz za 400 franků. Dnes se jeho obrazy draží za desítky či stovky miliónů … Číst dál
Ačkoli vně svého románu Venda Hrdý žije v Poděbradech, zas tak úplně vně nežije nikdy. Jeho život a život jeho postav jsou provázané. Postavy románu City Means se dostaly na papír v podstatě tak, že už nemohly vydržet ve Vendově hlavě. „Začal jsem se intenzivně věnovat psaní, abych osvobodil nakupené náměty ze své paměti,“ doplňuje mě. Postavy … Číst dál
Hodiny jsou nástrojem smrti, houslemi kvílícími náš zmar. Jejich ručičky jsou kosami nelítostně sklízejícími náš život. Náš útulný domov je zkažen tímto nemilosrdným křížem naší duše, tímto mementem mori. Jsme tak duchovní nebo tak prokletí, že si ji stále chceme připomínat? Stále nosit na vědomí tento ohyzdný rozsudek, toto parte vystavené zaživa? Tento bič ženoucí … Číst dál
V Hloubětíně existuje cesta, z které cítím archetypální strach, jakoby tušení nějaké zlé budoucnosti nebo snad symbolický obraz cesty peklem duše. Všechny kočky této cesty jsou černé, všechny zvuky jsou hrozbou, každý člověk je zbojníkem a každý pes vlkodlakem. Rostou zde jablka a hrušky, hojný kraj, ale jsou to nedomrlá pláňata, jakoby uškrcená, když chtěla … Číst dál
Nedávno jsem v učebnici italštiny narazila na zajímavé cvičení založené na porovnávání obrázků. Zadání znělo: „Popište a porovnejte obě rodiny.“ Na první pohled bylo znát, že obrázek nalevo má představovat rodinu tradiční a ten napravo rodinu současnou, postmoderní. Zatímco rodina nalevo měla šest členů a u stolu tam posedávali i babička s dědou, rodina napravo … Číst dál
Chtěla bych svým slabým hlasem, neslyšitelném v tom řevu nadávek, vyjádřit vděk politikům všech dob za to, že se pouští do kormidlování tak velké věci jako je naše země. Já myslím, že si zaslouží astronomické platy, protože dělají astronomickou práci. A my jako jejich šéf bychom neměli být tak tvrdí na své zaměstnance. Měli bychom být … Číst dál
Ano, upadla jsem… Ne fyzicky , nýbrž psychicky… Já, ta silná, všemi profesně respektovaná, uznávaná… Své syny jsem dovedla k přesvědčení, že jejich matka všechno zvládne. Pracovala jsem v manažerské pozici. Čas neměl rozměr …. Trvalo to několik let. Byla jsem jako Pendolíno … Mimo synů, neexistovalo nic, co by mne limitovalo. Ta limitace byla … Číst dál