Péče o pocestné a chudé.

Hranice starověku a středověku. Chudými byli poutníci, sirotci, vdovy, vysloužilí vojáci, chudí Kristovi

V době karolínské bylo zahrnování chudých do vztahu chráněném panovníkem a církví. Kdy nemajetní jsou chudí jako lazar a jsou vrátnými nebe.
Alan z Live říká: „Kde bude Kristus u kristových chudých?“
Teologická suma Tomáše Akvinského sděluje, že je potřeba opatřovat živobytí, odstraňovat zahálku, umrtvovat tělo a dávat almužnu.
V 2.polovině 8.století je ekonomický ideál pana Teodulfe zmiňuje desátky a almužny. Pamatovat na ty, kdo se věnují obchodu a práce se zbožím. Musejí
odevzdávat desátek a dávat almužnu, čerpat posilu pro svou duši. Mění se vlivem křesťanství  přístup k práci. Charita a církev je ve městech a na venkově.
Docházelo  k rozdávání almužen, péči o chudé, nemocné a handicapované.
Církev jednu třetinu půdy vlastnila ve Francii. Jedna čtvrtina statků byla zákonem určena pro chudé, nemocné, sirotky, vdovy a malomocné.
Merovejci se setkávali  s případy okrádání církve, s ochuzením obyvatelstva,
zabíráním církevního zboží světskou mocí. Všeobecná nejistota rozšiřovala bídu, každý den ztrácíme desítky dětí.
Karel Veliký nařídil placení poplatků a rozděloval majetek různým kategoriím chudých. Zajišťoval pohostinnost vůči pocestným a žebrajícím a potlačoval všeobecné tuláctví. Byly to almužny a nařízení císaře co věřící sami od sebe dají církvi pro potřeby chudiny ( klerus chudých ).
V Anglii podobně platil příkaz posvátných knih a modliteb a že nečinnost  je nepřítelem duše, že nemají sil, aby mohli pracovat. Bernard z Clairvaux vybízel duchovní k podobnému jednání. Sloužíš-li dobře tak sloužíš oltářem a není to svatokrádež. V Galii nařizovali církevní předpisy, což byl jakýsi odkaz pro chudé,
byly to zástupy pro svou duši.
U biskupských chrámů se pečovalo o chudé a klientela chudých obléhala katedrálu. Biskup zřizoval a budoval hospic pro chudé a nemocné, jednalo se o duchovní osoby. Kanovnická kapitula se týkala těch, co žili s biskupem. Byla to např. kapitola biskupství Gótů ve Francii. Roku 1437 se rozdával chléb všem, kteří přišli.
Ve Francii byl značný počet biskupů. Byl to případ Sv.Martina na přelomu 8. a 9.století, Žermé, Cesarius, Gepaj, Adahald, Vilehelm, Oldřich z Augšpurku.
Touha vidět v charitativní práci úkol biskupského povstání. Po smrti Karla Velikého v 9.století nastal v celé šíři chaos. Hledala  se politicko-společenská rovnováha. Lidé se požírali jako ryby v moři.
Centra sociální existence pro potřebné. Věřící platili desátek z výdělku na podporu chudých. Svědectví kronik a legend 11.století  utrpení Sv.Vojtěcha.
Byla sepsána kronika města Prahy panem Tomkem. Almužny konali biskupové a arcibiskupové pražští. Došlo k vyznamenání zvláštní dobročinnosti, jednalo se o almužník, který obdarovával chudé a denně krmil dvanáct chudých, odíval je suknem, vyhledával citlivé chudé a poskytoval přiměřených podpor. Vykonávali to jeden nebo dva důvěrní knězi.
Arnošt z Pardubic se zmiňuje o moravském biskupovi Brunovi ze 13.století, který byl pomocník sirotků a vdov a laskavý těšitel. Středověk byla doba tvrdá a drsná. Charitativní dílo si zaslouží náš velký obdiv.
V Kristiánově legendě je zmínka o Ludmile a Václavovi, kdy můžeme číst slova:
„Chudým hojně v jejich nedostatku pomáhala, pocestné a mezní odívajíc modlitbě nábožná a v lásce věrná.“ „Okem byl jsem slepému  a nohou chromému.“ Ve všech skutcích dokonalostí. Zřídil v národě pravé zákonodárství, jak pro chudé tak pro bohaté. Projevoval obrovskou přízeň.
Francouzský král Robert II. V 11.století Eduard, skotská královna Markéta v 11.století, Alžběta Durynská byla manželka markraběte Durynského a Ludvíka.
Wartburk byl hrad v Německu a Elisabeth konala skutky milosrdenství, jejíž muž zemřel na výpravě a byla prohlášena za svatou. Byla to krásná středověká postava pro níž byl vystavěn kostel svaté Elizabethy.
Kronika nese s sebou svědectví ze 13.století, kdy almužna chuďasovi nepostačovala, kdy v sobotu umýval nohy třem chudým a na Zelený čtvrtek umýval nohy třinácti chudým. Něco podobného se dělo v mnoha sídlech panstva, byla to účast na církevní struktuře. Hledali tam pomoc poutníci a modláři. Bohaté kláštery tvořily do 19.století města. Pokoušejí se potraviny dovážet, dochází k rozvoji společnosti.
Kronikář vypráví jak ve 12.století se snažil bojovat proti hladu. Zakázal výrobu obilního piva, ale doporučil péci z mouky. Byla to tehdy potrava pro 113 chudáků. Vládl strach, že se bude opakovat špatná úroda, byly nízké výnosy a nevalná technika skladování obilí. Katastrofické bylo opakování neúrody dva nebo tři roky po sobě. O přebytky jej vydíral jejich pán. Chudí byli bez peněz.
Žádná konzervace nebyla.
Flanderský Karel Drobný v roce 1125 poskytoval almužnu v podobě potravy.
Kupci z jihu přivezli obilí. Bratr Dahomert se to dozvěděl a obilí skoupil. Sýpky byly plné obilím různého druhu. Chudí si jej nemohli koupit a proto trvali na tom, aby rozdával chudým a nemocným.
V době prvního roku byli chudí rytíři, kteří neměli zdroje jak zaopatřit své rodiny. Neúroda byla v Itálii, Galii, Anglii. Lupičství se muselo zastavit před nouzí.
Alžběta Durynská ( 1207-1231 ) byla dcerou uherského krále Ondřeje II.
Kostel sv.Alžběty v Marburku umývá nohy vlevo, vpravo krmí slepé.
Rok 1226 byl rok neúrody, ve kterém rozdala Alžběta chudým. Ludmila rozlomila marnotratnost ženy, kdy v koši byly růže.
Klášter aby existoval musel mít nadání rozdávat chudým. Raný středověk obsahoval místa, kde se uchovávala kultura.
Byly tisíce opisovačů, bylo rozvinuté mnišské klášterní lékařství. Přednášelo se o medicíně. Benedikt z Nursy vyučoval ve škole v jihoitalském Salermu v oblasti zdravovědy. Tvořila se tehdy klášterní lékařská literatura, zahrádky, spisy obsahující popisy bylinných příprav léků, jednalo se o lékařské studie ve městech Chartres v Anglii, Toulouse ve Francii, Fuldě v Německu.
Hildegarda z Bindesi ze 12.století sepsala dvě díla věnovaná medicíně, byly to případy o léčení, fyzika, dovedla vrátit zdraví mnoha chorým, byl to pohled na člověka zasazeného do životního prostředí. Bylinky byly přírodní medicínou.
V Evropě v Itálii vzkvétá lékařství laiků. Tato forma středověkého lékařství se objevovala citem a pověrami, že mohou dotykem vyléčit člověka. Lékařství bylo v úctě. Bamberský kodex koncem 8. a začátkem 9.století vyzdvihoval povinnost zabývat se lékařským studiem, je třeba číst Hipokrata a Galéna. Bylo to odborné lékařské povolání ale úroveň středověkého lékařství byla nízká. Roger Bacon byl filosof ze 13.století sepsal spis, kde popisoval zástupy doktorů, zbytečné argumenty a medicína vycházela spíš z praxe. Osobnosti se snažili vyhledat dobré chirurgy v okolí králů a papežů na universitách.
Jindřich z Mondevilu, Guy z Šoliachu na Universitě v Montpelie napsal chirurgii v 19.století. Galén zavedl boj proti nemoci a bolesti, vynalezl uspávací houbu z indického konopí a v 19. století se rozvinula celková anestezie. Středověká medicína hledala cesty, jak bolest utišit. Medicína se stává intelektuální činností. Je to přelom 11. a 12.století  ji chce odvrhnout do temnot šarlatánství, kdy se získává praxe ve zkoumání tepu a moči. Dění v těle odpovídá postavení nebeských těles. Lékařství je lékařstvím duše, které léčí tělo a nikdy se neomezuje jen na ně. Léčba těla si přivlastnila léčbu duševní.
Trepanace, reponování zlomenin, operace hemeroidů, vytahování kovu pomocí magnetu, farmakologie, objev alkoholu a rtuti. Alkohol je středověký a arabský objev, zjištění že první fáze alkoholu je fáze léčebná, je to doba tmářství.
Vykopávání mrtvol, narušování hrobů, rozsekání a vyvážení mrtvol byla praxe z křižáckých výprav. Ostatky měly být přeneseny do rodné země. Galén pitval autority. Pitva se začala provádět veřejně a byla součástí výuky. Byly to i lékařské nedostatky ve veřejné péči, rozvíjely se špitály, vzkvétala charitas láska k bližnímu a slabost infirmitas souvisí s lidským bratrstvým. Infirmitas byla tělesná slabost a závislost.
Řehoř Veliký a sv.Benedikt podporovali zrození středověkého špitálu.
Ve špitálech se rozlišují skuteční nemocní od falešných nemocných a skutečně chudí od falešných chudých. Mohla se mobilizovat dobročinná víra. Docházelo k mohutnému rozvoji nemocí a špitálů. Bylo to dílem všeho obyvatelstva.
Umělci mohli přispět k tomu, aby byla památná města. Stavěly se domy, kláštery a špitály. Laici se sdružují, aby podporovali charitatívní zařízení, leprosária pro choromyslné, od 12.století se zlepšuje hygiena. Budují se první lázně. Lidé se dožívali nízkého věku, protože strava byla jednostranná a chudá.
Měli málo vitamínů a živin. Vznikala bratrstva a mnohé iniciativy. První byly korporace a bratrská pomoc pro všechny. Ve 13.století Svatý Bonaventura vznesl podnět bratrstva pro vybudování špitálů a jejich vydržování, bratrstvo pro ošetřování nemocných, idea a duch lásky a hluboké víry. Duch evangelia byl laický ve městech a na vesnicích. Docházelo k znovuobjevování kristova  lidství.
František z Assissi ve 13.století  prováděl skutky milosrdenství a lásky. Nepodařilo se pokrýt společenskou potřebu, protože nebyl žádný klášter na venkově. Proč později nastupuje reformní hnutí. Morové rány ve středověku.
Epidemie roku 1347 na Sicílii půl milionu lidí zemřelo. V roce 1349 jedna třetina 11 000 obyvatel města Prahy zemřela. Mnozí životy položili podle dohadu historiků ve 13.století  kdy Evropu obývalo 1,5 milionu lidí. Lazarety sloužily k izolaci pacientů, aby se zabránilo šíření nemoci, byly lazarety v Benátkách, vodní příkop v Miláně, kde řádily mor, tyfus, malárie, neštovice, záškrt a malomocenství. Vyhotovily se přísné předpisy na ochranu společnosti.
V Evropě bylo 20 000 leprosárií, řád 1100 v Jeruzalémě, 3000 špitálů pro malomocné, ve kterých se k malomocným přistupovalo přísně. V 16.století malomocenství začíná mizet.

Zdroj: Přednáška pana profesora Láška z HTF UK v předmětu Křesťanství

Napsat komentář