Athény 2004

Tátův nápad navštívit olympiádu v Athénách jsem uvítal, ale to jsem netušil, že budem přespávat v hodinovém hotelu. Levné hotely byly zaplněné a za drahé táta nechtěl vyhazovat peníze a jediné, co zbylo, byla tato varianta. Brácha to nesl snad ještě hůř než já a myslím, že říkal něco jako: „Co si o tom asi myslí recepční?“ Takhle tedy dopadla naše první noc v Athénách. Ani na druhou noc jsme nesehnali levný hotel a došlo k vyhrocené hádce mezi mnou, bráchou a tátou. Brácha řekl něco ve smyslu, že táta za svůj život utratil nemalé peníze za prostitutky. Schytal za to kopanec do zadnice a řekl, že je to evidentně pravda, když to tvrzení tátu tak dopálilo. Pak řekl, že táta zabil člověka, ten nechápavě civěl a brácha to komentoval: „Vidiš, tahle hloupá lež ti nevadí.“ a pak ze zoufalství přišel další kopanec. Táta tu noc přespal v autě, zatímco já s bráchou jsme se až do rána toulali po městě v podstatě bez peněz. Neustále jsem vyhlížel krásné holky, ale nezmohl jsem se na víc než na oční kontakt. V té době jsem si to neuvědomoval, ale právě v očním kontaktu jsem snad byl docela dobrý, protože jsem si aspoň trochu věřil. Dnes už nezvládám ani oční kontakt, to už spíš nějakou ulovím na svoji pseudofilosofii.

A co se týče sportu, tak jsme byli na ping pongu, baseballu a tenise a bylo to fajn, snad jenom tenistky mohly být odvážněji oblečené.