Nejstarší české mince

Vůbec nejstarším českým mincím se říkalo DENÁRY. Ty se začaly razit za vlády knížete Boleslava I. někdy po roce 950. Někteří historici přitom tvrdí , že denáry nechal razit už ,,patron“ české země kníže svatý Václav./zavražděn roku 935/. Toto tvrzení se však nepodařilo dokázat.

Číst dál

Stará čeština

Stará čeština existovala převážně v mluvené formě. Jako literárního jazyka se jí prakticky nepoužívalo.
Na literární vyjádření se v období ranného středověku užívalo latiny a to prakticky v celé Evropě.

U češtiny však výjimka potvrzuje pravidlo. V Čechách se již ze 12. století tu a tam zachovaly skromné, nepatrné stopy staré spisovné češtiny. Vůbec první dvě česky zapsané věty , o kterých se ví, zněly:

Číst dál

Románský stavební sloh

Románský stavební sloh je prvním univerzitním slohem středověku. Jeho vznik se datuje do období kolem roku 1000. Vznik románského slohu byl však spletitým a hlavně dlouhotrvajícím procesem. Nejdříve se začal uplatnovat v západní Evropě a v českých zemích měl oproti západu téměř stoleté zpoždění. První české stavby označované jako románské -například svatovítská rotunda knížete Václava, nebo svatojiřská bazilika postavená za vlády Boleslava II. /obě z 10. století/ byly ve skutečnosti stavbami raně románskými, nebo ještě lépe předrománskými.

Číst dál

Svědectví přemyslovských hrobů

V padesátých letech minulého století začala velkorysá rekonstrukce Pražského hradu. V rámci tohoto státního projektu probíhal po několik desetiletí i archeologický průzkum dvaadvaceti nejstarších knížecích hrobů náležejících Přemyslovcům z prvních šesti generací počínaje Bořivojem I. a konče Břetislavem I.

Číst dál

O založení Prahy

,,Aj město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat….“

Tak prorokovala kněžna Libuše budoucí slávu našeho hlavního města. Pokud je tomu skutečně tak, vyvstává zásadní otázka: Odkud tato věštecká slova Libuše pronesla? Náš nejstarší kronikář Kosmas hovoří o hradišti, které nese její jméno . Jedná se o prastaré slovanské hradiště Libušín u Kladna. Počínaje dvorním kronikářem Karla IV. Přibíkem Pulkavou z Radenína se věštecké místo mění na pražský Vyšehrad. Od Přibíka Pulkavy uvádějí Vyšehrad i následující kronikáři a ve svých ,,Starých pověstech českých“ o něm v kapitole ,,Libušina proroctví“ hovoří i Alois Jirásek. Jestliže k takovému proroctví přece jen došlo, odkud to tedy vlastně bylo? Z Libušína, nebo z Vyšehradu.? Osobně se přikláním k Libušínu a zdaleka ne jen proto, že toto malé město se nachází v mém rodném kladenském regionu. I moderní archeologové uvádějí v případě hodnověrnosti Libušiných proroctví spíše Libušín, než Vyšehrad.

Číst dál

ČESKÁ KNÍŽATA 18

Konrád II. Ota, první část vlády Přemysla Otakara I. a Jindřich Břetislav

V časech velkého úpadku a rozdělení českého státu vládl Konrád II. Ota , někdy též uváděn s přídomkem Znojemský nejprve na Znojemsku a Brněnsku. Ještě za časů vlády Bedřicha zatoužil ctižádostivý Konrád i po Olomoucku, ale přidělit mu i toto území Bedřich odmítl. Proto se oba muži , dřívější spojenci rozešli ve zlém.

Číst dál

ČESKÁ KNÍŽATA 17

Soběslav II. a Bedřich

A zase úpadek českého státu. Do jeho samotné existence znovu zasahují Němci, konkrétně jejich císař Friedrich Barbarossa, který už zrádně zatočil s druhým českým králem Vladislavem. Ted po jeho abdikaci a následné smrti chce využít nesvárů mezi rodovými větvemi Přemyslovců, dokonce způsobem bezprostřední agrese. A žel v čele českého státu jsou opět slaboši. A Barbarossa se snaží jak jen může. Chce rozdělit český stát na dva , nebo dokonce i tři části. Roku 1182 se mu podaří odtrhnout od Čech tzv. Markrabství moravské. Pro český stát nastávají doposud možná nejtěžší doby. Knížecí stolec ustavičně mění vládce a český stát jen tak tak, že nezanikne. Nejprve po velmi krátkou dobu vládne v Čechách Bedřich. Barbarossa ho však sesadí a nastolí v Čecháchh vládu jiného Přemyslovce Soběslava II. Soběslav, který si v českých dějinách nese přízvisko -kníže selské se dostal zásahem císaře do čela státu kuriozně přímo z vězení.

Číst dál

POSLEDNÍ ČESKÁ KNÍŽATA A DALŠÍ ZAJÍMAVOSTI Z DOBY ČESKÉHO KNÍŽECTVÍ

16. Vladislav II.-druhý doživotní český král

Po smrti schopného Soběslava I. se novým českým knížetem stal v roce 1140 jeho prvorozený syn Vladislav II. Žel se stal knížetem v době, kdy stále více rostla moc české šlechty, v jejíž části měl své nesmiřitelné odpůrce. Někteří šlechtici si přáli za knížete jiného Přemyslovce a z těchto důvodů vypukla v zemi i domácí válka. Vladislav využil příbuzenského vztahu s budoucím německým císařem /byl jeho švagrem/ a s německou pomocí své odpůrce již v první polovině 40. let porazil.

Číst dál