Přeskočit na obsah 
Ani se ve mně pořádně nestihlo usadit zklámání z toho, že Ann nešla pofellit a přišla nehorázná radost, když mi Nikča napsala, jestli nejdu ven. Bylo to, jako bych se stal bezdomovcem a pět minut na to pro mě přiletěla vesmírná loď. Zkuřka jako já si toho moc nepamatuje a tak v příběhu přeskočím k … Číst dál
Kdysi jsem nosil na břiše něco kolem padesáti kil tuku, ale v srdci jsem byl čistý jak pneumatika zevnitř. Pak jsem zhubnul a ošukal manželce sekretářku, ze samé blbosti jsem zcvoknul a skončil v náručí maminky, na invalidním důchodě jsem profitoval asi tolik, co nenažraný sibiřský vlk na vycpaném zajíci z královského chovu. Ego Evžen … Číst dál
okvětní lístky uvadají na tvou duši dopadají těžknou křídla ptáčeti nahlas budu mlčeti tráva usychá svou bolest šeptám do ticha
Krajina posmutněla přispěchal déšť na slunce zapomněla mlhou nechala se svést ptáčci létají nízko smutek k tobě krajino má blízko listí barví se ti lísko barví se i tobě buku letní i tobě břízo bílá spanilá pod sněhem jsi uhynula
Poupě rozkvétá v růži voňavou pyšní se tou krásou prolhanou slunce svítá mezi mraky do očí pálí ten žár on přiznal pravdu za rohem kat se smál smál se té pravdě smál se dlouho a rád o té pravdě teď bude ti lhát
V opravně dámských a pánských hodinek si říkáme, že pojedeme na víkend k moři, dnešek měl spousty trhlinek, ale nic nehoří. Těším se, že jednou najdu jednu velkou lasturu velkou jako jedno velké lidské hoře, abych ti připomněl to tvoje věčné cože. Vybočení Vybočení z cesty, překročení rychlosti, jiné nazírání na kulturní chování u stolu, … Číst dál
Však Ty víš, i když neznáme se, co všechno bych ti chtěla říct. Však Ty víš, pokud potkáme se – nastane-li ten okamžik – že rozzáří se svíce plamen: plamen, co uvnitř plápolá, že slůvka, která šeptá srdce, najednou nahlas zavolá. Slůvka o kráse, touze, něze, přijímání a dávání, o naději a odevzdání, o radosti … Číst dál
Existoval prázdný prostor, někomu se zalíbil. Nabral hlínu keramickou, tou ten prostor obkroužil. Obklopil ji barvičkama, přimaloval ornament, přidal ouško na držení, vznikl pěkný instrument. Instrument na pití čaje, královského nápoje, pro rozhovor dobrých přátel, pro pár chvilek pokoje. Bohnice, 11.11.2004 Tyto texty vznikly v rámci „Terapie tvůrčím psaním“ během mé první hospitalizace v bohnické … Číst dál
Svítící slunce na obloze Nebo i temné mraky Splnění našich tajných přání Možná kus zklamání taky. Pokoj a radost naší duši Aspoň na malou chvíli Stíny v nás jsou naši braši Rádi by nás polapili. Však naše setkání s lidmi kolem Chceme-li pozorně naslouchat Může být vzájemně ztišeným bolem Roztočit radosti kolovrat. Umíme-li být pokorně … Číst dál
Znám tisíc léků proti stresu; když požádáš mě, z nebe ti je snesu. První je dotyk křídel motýlích, lehkých jak vánek zjara na polích. Druhý je křehký dětský smích, koulení z kopce, jízda na saních. Třetí je vnímat, jak se den rozednívá, oponu ze tmy slunce rozevírá. Čtvrtý jsou barvy všeho kolem nás, kvítí a … Číst dál