Jaké jsou potřeby tělesně postižených klientů služeb v cestovním ruchu – seriál: Část 9

ČÁST 9: DEFINICE MENTÁLNÍHO POSTIŽENÍ
Pojem mentální retardace (z latinského mentis = mysl a retardare = zdržet, zaostávat) zavedla Americká společnost pro mentální deficienci ve třicátých letech 20. století.

ODDÍL A: KLASIFIKACE MENTÁLNÍHO POSTIŽENÍ

1. Vrozené mentální postižení (dříve oligofrenie) – do této skupiny spadají postižení, která vznikla v období prenatálním, perinatálním nebo postnatálním zhruba do dvou let života dítěte. Setkáváme se tu s anomáliemi ve vnějším vzhledu, se stereotypními pohyby, s poruchami pozornosti a paměti, s vadami řeči. Nejčastější příčiny jsou odchylky ve skladbě chromozómů (Downův syndrom, Klinefeltrův syndrom2, Turnerův syndrom3), hormonální poruchy (endemický kretenismus4), vrozené metabolické poruchy (fenylketonurie5, galaktosémie6, Wilsonova choroba7), onemocnění či úraz matky v průběhu těhotenství, ozáření budoucí matky rentgenovými, radiovými či jinými paprsky apod. Zvláštní kapitolou je pseudooligofrenie neboli sociální oligofrenie, která je zapříčiněna nedostatečně podnětným prostředím. Projevuje se především v logickém a abstraktním myšlení a někdy i poruchami v oblasti chování. Nejedná se tu o neměnný stav, neboť při změně prostředí a vhodnou stimulací lze dosáhnout zlepšení stavu.

2.Získané mentální postižení (demence) – rozdíl mezi oligofrenií a demencí spočívá především v tom, že demence zasahuje celou mozkovou kůru člověka. Demence vzniká kdykoliv po druhém roce života člověka, a tudíž neovlivňuje vnější vzhled postiženého. Jejími příznaky jsou poruchy paměti a myšlení a občas i afázie8, alexie9, agrafie10 a akalkulie11, dále zvýšená dráždivost, únava a emocionální labilita. Jejími příčinami mohou být meningitidy, encefalitidy, mozková nádorová onemocnění, nedostatek kyslíku při operaci, krvácení do mozku či nedostatečné prokrvení mozku při mozkové embolii a úraz hlavy, jehož následkem je kontuze mozku. Demence může a nemusí mít progresivní tendenci.

3.Stařecká demence – jedná se o patologickou poruchu postihující stárnoucího člověka. Příčinou může být vrozená dispozice, degenerativní změny vedoucí k atrofii mozku (ty bývají vyvolané životem v nevhodném prostředí), nedostatečné léčení duševní choroby. Projevuje se úbytkem intelektu, poruchami paměti a zvýrazněním nepříjemných povahových vlastností.

ODDÍL B: PRAVIDLA PRO JEDNÁNÍ S OSOBAMI S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM
1. Dospělým osobám s mentálním postižením zásadně vykáme. Ve společnosti někdy převládá názor, že ve své podstatě zůstávají neustále malými dětmi. Je sice pravda, že v některých oblastech mohou dosahovat výsledků, které vývojově odpovídají dětem v raném či předškolním věku. Nicméně musíme mít neustále na paměti, že se jedná o osoby se zkušenostmi dospělého člověka. Jsou to lidé s životními zkušenostmi, které přináší věk a životní okolnosti. Vykání je projevem úcty a tito lidé si jej bezesporu zaslouží.

2.Při jednání s těmito lidmi se prvotně obracíme přímo na ně a nikoliv na jejich doprovod (rodiče, prarodiče, asistenty). V případě, že jedinec s mentálním postižením z jakéhokoliv důvodu nereaguje, jeho doprovod nám zajisté pomůže.

3.Stane-li se, že nám jedinec s mentálním postižením nerozumí, je vhodné dotaz či komentář přeformulovat, zjednodušit.

4.Může se stát, že Váš komentář či otázku bude zapotřebí zopakovat. Prosím, čiňte tak s respektem a bez ironie.

5.Dáváme-li člověku s mentálním postižením na výběr z více možností, je vhodné podpořit možnost volby i vizuálně – tedy obrázky, piktogramy, fotografiemi, reálnými předměty.

6.U osob s mentálním postižením se často setkáváme se znanou bezprostředností. Jejich chování bývá velmi bezprostřední. Jsou většinou dětsky přímí, upřímní, bezelstně naivní. To však neznamená, že jsou dětinští.

7.Lidé s mentálním postižením často postrádají sebekontrolu ohledně většinově přijatých norem. I způsob sebevyjadřování je nastaven jinak než u majoritní společnosti. Jsou většinou důvěřiví a není obtížné je zmanipulovat či jim něco vsugerovat. Upřímnost v projevech těchto lidí spočívá především v nedomýšlení důsledků jejich jednání. To však neznamená, že tito lidé nejsou schopni jednat účelově. Přitom si musíme přiznat, že mnohé myšlenky, které se lidé s mentálním postižením snaží uskutečnit, napadají i nás samé. Rozdíl je v tom, že my většinou tyto myšlenky po zvážení všech důsledků neuskutečníme.

8.Nápisy je vhodné uvádět přehledně, čitelně v heslech. Je-li to možné, je ideální je doprovázet obrázky/ piktogramy.

9.Mezi ostatními klienty poskytovaných služeb se můžeme setkat s posměchem, předsudky či dokonce s neochotou sdílet poskytované služby společně s osobami s mentálním postižením. Zde je zajisté v zájmu zachování profesionality s ostatními klienty pohovořit, situaci jim vysvětlit. Od věci nejsou ani osvětové aktivity ve formě brožurek, letáků, atd. Po vstupu do EU jsme přijali i platné normy pro ostatní evropské státy ohledně přístupu k lidem s mentálním postižením i jiným typem zdravotního postižení a znevýhodnění.