Je středověký císař Karel Veliký opravdu světcem?

Z internetu jsem si stáhl německý dvoudílný velkofilm Karel Veliký. Zajímavý historický film z období ranného středověku se zabývá životem franského krále a posléze i  římského císaře Karla Velikého. Film je doplněn o dokumentární komentáře předních zahraničních historiků a to ho dělá ještě zajímavějším.

Karel Veliký se stal po smrti svého otce Pipina Krátkého roku 768 nejprve králem Franské říše. Jen zpočátku se musel dělit o vládu nad mocnou a rozsáhlou říší se svým mladším bratrem Karlomanem. Karloman však po pouhých dvou letech společné vlády za záhadných okolností náhle zemřel./Že by na tom měl podíl jeho bratr Karel? Možná, snad. Je to jen hypotéza, spolehlivě  dokázaného na Karlově účasti při smrti nepohodlného bratra není nic./ Od roku 770 je tedy Karel králem všech Franků i národů jim porobených. To mu však zdaleka nestačí. Touží po co největší slávě, bohatsví a moci. Poprvé se naskýtá otázka: ,,Jsou tohle vlastnosti upřímně věřícího křesťana, tím spíše když byl později prohlášen za svatého?”

Karel si s tím ale neláme hlavu. Pouští se do četných a téměř ustavičných válek a počíná si v nich až neobyčejně krutě. Za cenu velikého krveprolití si podrobuje Sasy a Langobardy. Jeho vojáci plení a vraždí. Ani ve svém soukromém životě Karel nežije rozhodně podle zásad upřímného křesťana. Zapuzuje hned několik svých řádných manželek. Smilní a všechny zákonité manželky podvádí s nesčetnými milenkami.

Rád pořádá slavnosti, na kterých se opilý na mol dopouští nejen smilstev, ale i četných ukrutností.

Přes to všechno ho tehdejší papež uznává a všemožně podporuje. Dokonce ho dává jako příklad opravdového křesťana. Na územích, která dobyl, šíří Karel křesťanskou víru. Co na tom, že ji šíří doslova ohněm a mečem za cenu vraždění, drancování, vypalování. Při tažení do dnešního Španělska se mu nepříčí krvavě vyplenit křesťanské město Pamplonu. Roku 800 ho tehdejší papež Lev III. tituluje císařem obnovené Říše západořímské. O 14 let později Karel zvaný Veliký umírá.

Jeho nástupci na římském trůně prosazovali jeho uctívání jako světce. To se jim po čase opravdu podařilo. Protože za svatého ho ale prohlásil vzdoropapež, není často v seznamech světců uváděn. Ale už jen ta snaha o svatořečení Karla stojí za to.

Považte masový vrah, intrikán, smilník a těžký zločinný hříšník má být světcem.

Kam jsi to dospěla katolická církvi?

 

Luboš Hora-Kladno