V právě uplynulém lednu pokračovala koronavirová pandemie ve stále stejném stylu.
Trvá to tak už někdy od poloviny loňského října, kdy jsem byl naposledy oficiálně v zaměstnání. Ta práce ve spolku ,,Dobré místo“ v areálu Psychiatrické nemocnice v Praze Bohnicích už mi strašně chybí. Zdůrazňuji, že mám psychiatrické onemocnění a pobírám invalidní důchod III. stupně. Právě v Bohnicích mezi podobně postiženými lidmi se cítím vždy nejlépe. A najednou mi vše zhatila další vlna pandemie. Do Bohnic jsem se sice stále snažil dojíždět a stýkat se, když už ne s místními pacienty, tak aspoň se svými kolegy i kamarády ze zaměstnání. Vždy to však nešlo. Nastávaly situace, kdy počet lidí nakažených koronavirem byl až extrémně vysoký. Do Bohnic jsem v takové situaci nemohl. Už jsem se z toho začínal dostávat do psychických depresí. Co dělat v takové situaci? Z minulosti mám zkušenost, že dokáže pomoci fyzická námaha. A tak jsem se
v tomto stylu ,,do toho dal“. Během měsíce ledna jsem se setkal s kamarády z PN-Bohnice asi jen dvakrát, ale o to více jsem se věnoval aktivnímu sportování. Lidé, kteří mě znají už dobře vědí, že si své výkony přesně eviduji. Sčítám si naběhané kilometry i ty najezděné na kole a porovnávám pak s výkony z minulosti. Na kole teď v zimě nejezdím vůbec, ale o to více se snažím běhat. Díky běhání jsem se v uplynulém lednu horko-těžko dostával z depresí. Ale ten letošní leden byl
v tomto ohledu přece jen k něčemu. Běhal jsem prakticky denně. A za leden jsem také překonal své životní rekordy v běhání. Ne ty časové, ale zcela určitě ty objemové. Do začátku letošního roku byl můj rekord naběhaných kilometrů za týden 90 km. Během ledna jsem ho dokázal překonat hned dvakrát. Během celého prvního lednového týdne tj. od 4. do 10. 1. jsem naběhal rovných 100km. A hned další týden aspoň 94 km. A překonal jsem i životní rekord měsíční. Až dosud byl ve výši 323 kilometrů naběhaných za měsíc. V letošním roce jsem se už však dostal těsně nad 350 km naběhaných za jeden měsíc. Že to není nijak vysoký počet? Tak pro srovnání: Lidé, kteří se věnují pravidelně rekreačnímu běhu, si u nás na Kladně založili svou organizaci – takzvanou ,,Ligu stovkařů“. Nejsem sice jejím členem, ale vím, že každý člen organizace musí naběhat aspoň 100 kilometrů za měsíc. A tuhle vzdálenost já dokázal začátkem letošního ledna naběhat za pouhý týden. A za celý měsíc jsem ji překonal více než 3,5 x.
A navíc je mi již 57 let. Většina mých věkových vrstevníků už na jeden zátah neuběhne ani celý jeden kilometr. Že bych byl na tom kondičně lépe než oni? Ale o to mi přece vůbec nejde.
Já potřebuji především kondici psychickou. A té se mi pořád nedostává v takové míře, jakou bych potřeboval. A proto se s tím rvu, jak se dá. Že jsem během koronavirového ledna psychicky nezkolaboval, za to vděčím především těm naběhaným rekordům.
Luboš Hora-Kladno