white

Legendy o Divokém Západě 2

Co byl Divoký západ?

Divokým Západem nazýváme osobitý i ostudný úsek dějin Spojených států amerických , která souvisí s kolonizací oblastí západních částí současných USA, kterou známý americký spisovatel Mark Twain označil jako zlatý věk Západu. Jedná se o období, které začalo zhruba dvacet let před americkou občanskou válkou Severu proti Jihu/1861-1865/, pokračovalo během ní a skončilo neoficiálně osudným masakrem Indiánů u Wounded Knee na samém konci roku 1890.

Přibližně od roku 1840 se snaží bílí Američané ovládnout ohromné území na západ od řeky Mississippi ke Skalnatým horám a dál až k Tichmu oceánu, od řeky Rio Grande vzhůru na sever až ke kanadským jezerům.

Při této kolonizaci nových území, původně patřícím výhradně Indiánům čekají na bílé přistěhovalce především četné střety s rudochy. Hlavně zpočátku se jedná o vyrovnaný boj. Oč mají bílí Američané dokonalejší zbraně i výstroj, o to jsou Indiáni houževnatější a statečnější.   Rudí muži neomylně vycítili, že prvním otočením kol osadnických vozů směrem na západ začíná zapadat slunce jejich svrchovanosti a svobody. Stavba transkontinentální železnice napříč celým světadílem je posledním hřebem do jejich rakve. A tak rudí mužové číhají na karavany bílých osadníků, aby zastavili jejich smrtonosný pochod. Jenomže ,,bledé tváře“ se prodírají nezadržitelně dál na západ. Musí překonat četné nesnáze. Ano jsou zabíjeni, ale také a to podstatně více sami zabíjejí. A především zabíjejí obyvatele, kterým tato země od nepaměti patří. Věta: ,,Nejlepší Indián je mrtvý Indián utváří celé jedno pokolení bílých ve druhé polovině 19. století. Na jeho mytologizaci se pak podílí celý ,,bílý americký národ“. Celá skupina amerických historiků se ohání tvrzením, že v onom překotném čase pokroku nebyl na nějaké city a soucit s původními obyvateli prostě čas. A pak, jakoby se dějepisci najednou zastyděli , začali onen čas přelakovávat spoustou překroucených a falešných mýtů. Historická skutečnost tak byla nahrazena legendou.

Toto období  je dobou mužů, kteří vzali zákon do vlastních rukou. Jeden se jmenuje třeba Hickok alias Divoký Bill, druhý Cody alias Buffallo Bill, třetí  Jesse James další třeba Custer, nebo Sundance Kid. Byli to muži rozdílných letor a lidských hodnot. Tvrdí, nelítostní. Ale mýtus ubíhajícího času nám je změnil. Lépe řečeno zidealizoval. Rozhodně nevypadali tak, jak je předváděly ve 20. století filmové hvězdy amerických filmů typu Garryho Coopera, Roberta Redforda či Paula Newmana.

Podívejme se třeba na dobový snímek oslavovaného pistolníka Billy the Kida. I člověk neznalý psychologie a antropologických úvah prohlásí, že před ním stojí patologická osobnost par excellence. Billy the Kid byl těžkým zločincem stejně jako Quantrill, nebo Jesse James.

A přesto je hlavní postavou legend, dodnes se o něm zpívá jako o Jánošíkovi Divokého západu. To je dodnes platná skutečnost v zemi, která má o činech Billy the Kida, Quantrilla, Jesse Jamese, nebo Custera ,,nejlepší a nejpřesnější“ informace.

Legendy o nich jsou ve skutečnosti poněkud svéráznými pohádkami. Jsou to pohádky svého druhu, které nemají nikde obdoby. U nás v Čechách jme donedávna byli zvyklí na to, že děti jsou kojeny příběhy o Bajajovi, Honzovi, pyšné ,nebo šíleně smutné princezně …. Naproti tomu jistý ústav vyšetřil, že více než 80 procent programů americké televize je oslavou násilí, na které se dívají i děti.

O falešných hrdinech Divokého západu byly napsány tisíce falešných příběhů. Naštěstí historické archiválie nám zachovaly zlomky údajů o jejich skutečné povaze. A z těch se dá rekonstruovat historická pravda a skutečnost zbavená umělé svatozáře, falešných pozlátek i všech umělých příkras….

 

Luboš Hora-Kladno

Napsat komentář