white

Legendy o Divokém západě 4

Jim Bridger

,,Jo říkal to Jim Bridger: Já měl zlé noci sen,
pod Sedmou kavalérií, jak krví rudne zem.
Kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná,
proč Custer neposlouchá ta slova varovná.“

Refrén ze znám trampské písničky ,,Tam kde leží Little Big Horn“ jako by měl připomínat, že Jim Bridger doprovázel generála Custera a byl účastníkem jeho porážky u řeky Little Big Hornu. To ovšem není pravda. Už jenom proto, že žádný běloch osudnou bitvu nepřežil, zatímco stopař Bridger zemřel pokojnou smrtí. Navíc  v době kdy došlo k bitvě mezi Sedmou kavalerií a spojenými Indiány, kteří si říkali Dakotové, byl už Jim Bridger starým mužem pomalu ztrácejícím zrak a proto se Custerova tažení těžko mohl zúčastnit.

Přesto patří  Jim Bridger ke skutečným legendám Divokého západu a není legendou falešnou, jako třeba právě Custer, nebo vyložení bandité typu Jesse Jamese, či Billy the Kida.

Jim Bridger se narodil roku 1804 a ze všech v seriálu Legendy o Divokém západě je jasně nejstarší. On však byl skutečnou legendou a narozdíl od dalších zde uvedených skutečným objevitelem řady nových cest i dvou velkých jezer v době kdy kraj Divokého západu ještě nebyl ani zdaleka prozkoumán.

Jim Bridger v pouhých čtrnácti letech  osiřel a musel se v drsném prostředí Divokého západu starat nejen sám o sebe, ale i o svou mladší sestřičku. Zprvu pracoval na farmách, provozoval kovářské řemeslo a nakonec se stal převozníkem přes řeku Mississippi a převážel dobrodruhy, kteří chtěli v dosud neprobádané krajině západně od Mississippi rychle zbohatnout. Když pak slýchal vyprávění těch, kterým se podařilo z neprobádaných krajin Divokého západu  vrátit rostla v něm objevitelská touha. Když mu bylo v roce 1822 osmnáct, připojil se k výpravě , jejímž úkolem bylo proniknout po Mississippi až k jejím pramenům a na jejích březích zřizovat sklady kožišin. Výprava urazila proti proudu Mississippi po extrémně namáhavé plavbě asi 1 200kilometrů. Pak byla nucena v těžkých podmínkách drsné přírody přezimovat. K přezimování si muži, mezi nimiž byl i  mladičký Bridger postavili pevnůstku a z ní pak odráželi často opakován útoky Indiánů a kromě toho museli lovit v drsné přírodě a tak si zajistit nejen stravu, ale i cenné kožišiny.

Jim Bridger při tom na sebe výrazně upozornil nejen svou statečností, ale i mimořádnou obratností. Byl ctižádostivý a začal pracovat na vlastní pěst. Shromáždil asi patnáct mužů a s nimi se vydal do dosud neprobádaných končin. Jim však často lovil také sám i sám zkoumal okolní terén. Jeho zásluhou byly vytyčeny nejlepší trasy, po nichž se pak vydávali noví osadníci v těžkých vozech krytých plachtami. Při střetech s Indiány byl těžce raněn jejich šípy, rány se zanítily a Bridger jen tak tak unikl smrti. Nedlouho poté se oženil s mladou Indiánkou a založil rodinu. V roce 1824 objevil ve věku pouhých dvaceti let Jim Bridger Velké solné jezero.

Jim Bridger se mimořádně proslavil nejen jako výtečný lovec a traper, ale především jako objevitel. Po unikátním objevu Velkého solného jezera objevil jako první běloch dále v letech 1825- 1834 Jižní průsmyk, Yellowstonské jezero i Yellowstonskou kotlinu. / V této době byly všichni další hrdinové i falešné legendy Divokého západu ještě ,,na houbách/.

V roce 1835 byl průvodcem slavného armádního badatele a topografa generála Frémonta při jeho topografické výpravě. Bridger se při tom velikou měrou zasloužil o záchranu této výpravy poté co ta uvízla ve Skalistých horách.

Později v době kdy už bylo Bridgerovi přes padesát let a měl jako průvodce i objevitel již velkou autoritu doprovázel četné vojenské výpravy. Největších již vyloženě protiindiánských výprav se však už nezúčastnil. Stárnul a pomalu ztrácel zrak. Z těchto důvodů se už nemohl zkušený stopař jako zvěd účastnit tažení generála Custera proti sjednoceným Indiánům. Nakone Jim Bridger oslepl docela a v roce 1881 Jim Bridger umírá.

Jeho jméno není tak známé jako jména pozdějších legend z tohoto seriálu. Svým významem ty ostatní však předčil a hlavně byl prvním z nich kdo se vydal do drsných krajů Divokého západu.

 

Luboš Hora-Kladno

 

Napsat komentář