Mé rozhovory s hokejovými mistry republiky 7

František Pospíšil

Trojnásobného kapitána reprezentačních mistrů světa z let 1972, 1976 a 1977 si ze všech kladenských hokejistů celé historie vážím nejvíce. Dokonce více než megahvězdu Jaromíra Jágra.

František Pospíšil nemohl v době své největší hráčské formy, kdy patřil k nejlepším hokejovým obráncům na celém světě působit jako hráč v zahraničí. Nevím jestli po tom vůbec toužil. Byl to ryzí  Kladeňák a zarytý kladenský patriot. V žádném jiném českém klubu než na Kladně nikdy nehrál.

Takoví hráči v současném  vrcholovém hokeji už neexistují. Pospíšil mnohokrát reprezentoval někdejší Československo, zúčastnil se množství světových šampionátů i několika olympijských her.

Za Kladno hrál od začátku šedesátých let až do konce let sedmdesátých. Jako hráč vybojoval s kladenským týmem čtyři tituly mistrů republiky v letech 1975-78 a pátý přidal v roce 1980 jako trenér kladenského áčka. Osobně ho považuji za nejlepšího československého obránce všech dob, což ty tři tituly mistra světa jen potvrzují. Býval spíše ofenzivním typem obránce a spoluhráče v útoku podporoval ze zadních řad skvělými přihrávkami. Na obránce nastřílel i vysoký počet branek.

Na Kladně hrával v obranné dvojici nejčastěji s dalším reprezentantem Františkem Kaberlem, ale v reprezentačním týmu nastupoval v první obranné dvojici vedle brněnského Oldřicha Machače.

Opakovaně se objevoval v All stars týmech světových šampionátů.

František Pospíšil zůstal přes všechny mimořádné sportovní úspěchy vždy obyčejným skromným člověkem. To mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Ještě než se mi poštěstilo s ním dělat rozhovor pro noviny, potkával jsem ho jako diváka na hlavní tribuně kladenského fotbalového stadionu. Tam jsem s ním hovořil vůbec poprvé. Požádal jsem ho, zda bych se s ním mohl vyfotit. Samozřejmě že bez sebemenších námitek souhlasil, třebaže tehdy mě ještě vůbec neznal.

Blíže jsme se seznámili až později v Hokejové síni slávy, kterou založil jistý Josef Hošek. Do té mě téměř propašoval jiný bývalý kladenský hokejista a československý reprezentant Václav Frohlich.

Pro mě to znamenalo životní zážitek. Sešli se tam tenkrát bývalí českoslovenští reprezentanti, navíc většinou mistři světa v ledním hokeji a já snad kromě dvou pořádajících tam byl jediný ,,nehokejista“. Tam jsem také s Františkem Pospíšilem i několika dalšími hokejisty udělal krátký rozhovor. Mám odtud i společnou fotku, kde stojím mezi Pospíšilem a Kaberlem. Tu jsem si nechal vytisknout a visí mi doma na zdi. Kromě toho ji mám uloženou i ve svém mobilu. Ta fotka je mojí velkou chloubou dodnes. Později, kdy už František Pospíšil jako divák na kladenský fotbal nechodil jsem ho občas potkával na kladenské hlavní třídě. A představte si: první obvykle dokázal pozdravit on mě. On taková hokejová hvězda a já bezvýznamný novinář! Z gymplu jsem od vidění znal i jeho syna. Je stejně starý jako já, ale chodil o ročník výše, protože na gympl nastoupil z osmičky a já z devítky.

I on hrál svého času hokej za kladenské áčko. Se svým slavným otcem se ale hráčskými úspěchy srovnávat nemohl. František Pospíšil vedl kladenský tým i v nešťastné sezoně 1982-83, kdy Kladno z nejvyšší soutěže sestoupilo. Nebyla to ale určitě Pospíšilova vina. Mužstvo procházelo výraznou hráčskou obměnou, nejlepší hráči odešli a noví mladíci je nedokázali nahradit. S takovou situací by neudělal nic sebelepší trenér. Přesto si tuto skutečnost někteří lidé nepřipustili a na Pospíšila se snesla i kritika. Určitě ale ne ode mě. Budu se opakovat do nekonečna: ,,Pro mě je František Pospíšil nejlepším hokejistou celé kladenské hokejové historie. A nejen po stránce hokejové. I po té ryze lidské.“

 

Luboš Hora -Kladno

Napsat komentář