Mé rozhovory s hokejovými mistry republiky 9

Václav Slánský

Václav Slánský má v mé sérii článků ,,rozhovory s hokejovými mistry republiky” trochu zvláštní postavení. Jako hráč mistrovského Kladna nikdy titul nezískal. Vlastně se ani nikdy nedokázal prosadit do sestavy doslova přeplněné výtečnými hokejisty/mimo jiné všichni byli kladenskými odchovanci/, kteří ve druhé polovině sedmdesátých let minulého století získávali jeden mistrovský titul za druhým. Přesto patří v kladenském hokeji k lidem, kterých si vážím nejvíce. Jako hokejista byl snad Slánský v konkurenci hokejistů z nejslavnějšího kladenského období jen průměrným hráčem. Počítalo se s ním spíše pro kladenské béčko, které ale tehdy válelo ve druhé nejvyšší soutěži. Kladenský hokej mu ale nakonec přisoudil jinou pozici. Václav Slánský úspěšně vystudoval vysokou školu -institut tělesné výchovy a sportu a protože tu neměl ani jeden z tehdejších hlavních trenérů slavného týmu, zastával Václav Slánský funkci jejich asistenta. V této roli získal tři tituly mistra republiky i vítězství v Poháru mistrů evropských zemí. Mezi hokejovými hvězdami působil tehdy spíše nenápadně a skromně.

A takovým zůstal už pořád a stejný je v současné době i v důchodovém věku.

S Václavem Slánským jsem dělal rozhovor jen jednou, ale znali jsme se od vidění už před ním. Bydlí totiž na našem nevelkém sídlišti. Já ho znal od klukovských let, kdy jsem ke každému, kdo měl něco společného s velkými úspěchy kladenského hokeje v sedmdesátých letech, vzhlížel téměř se zbožnou úctou. Mně samozřejmě Slánský znát nemohl. Proto mě o mnoho let později překvapilo, když mě tenhle muž začal najednou z ničeho nic při potkání na sídlišti sám od sebe zdravit, třebaže je o dost starší než já. On měl jako vícenásobný mistr republiky slavnou minulost/co na tom, že v roli asistenta hlavního trenéra/ a já byl proti němu nula.

Že by znal moje články z Kladenského deníku? Vždyť s ním jsem ale přece nikdy rozhovor nedělal. Až pak k němu skutečně došlo. To už byl ale ve starobním důchodu.

Nemluvili jsme tenkrát spolu ani tak o jeho hokejové minulosti, kdy jako asistent trenéra stál u několika kladenských titulů, ale spíše o jeho současném životě. A tady mě Slánský překvapil ještě víc. Už byl v důchodu, ale přesto stále aktivně sportoval na rekreační úrovni. Přitom měl zároveň dost závažné pohybové problémy. Je to už několik let, co jsme spolu hovořili a ten rozhovor, který pak vyšel, žel ani nemám schovaný a tak jen matně vzpomínám, co mi tenkrát říkal. Ptal jsem se ho na jeho rekreační sportování.

Pamatuji si jen, že řadu sportů, dokonce ani jednotlivých pohybů nemohl ze zdravotních důvodů provozovat. Myslím, že měl něco s páteří. Nemohl proto třeba běhat ani jezdit na kole, ale přesto i s těmi všemi handicapy dělal aktivně aspoň to co mu jeho zdravotní stav dovolil. Posiloval pravidelně ruce cviky, které při svém omezení dělat mohl. Ani všechna ta pohybová omezení mu nedokázala zabránit v pravidelném aktivním sportování. Václav Slánský nikdy jako hráč nepatřil k největším hvězdám kladenského hokeje. Přesto ani v důchodovém věku nepřestal být sportovcem s velikým ,,S”. V poslední době jsem ho nějaký čas neviděl, ale myslím si že jím je pořád. V jeho případě to snad ani jinak nejde….

 

Luboš Hora-Kladno

Napsat komentář