white

O čem pojednává vývojová psychologie?

Vážení čtenáři mého Blogu ráda bych Vás seznámila s předmětem Vývojová psychologie, který přednášela na HTF UK paní PaedDr. Mgr. Hana Žáčková.

Vývojová psychologie zkoumá jaký je vývoj jedince a tělesné a psychické změny v průběhu  jeho života ( např. člověk je počat splynutím mužské spermie a ženského vajíčka a vyvíjí se prenatálně v těle matky, narodí se, postnatálně se vyvíjí a roste, dospívá, stárne a umírá. )

Vývoj člověka tedy probíhá v těchto fázích:
1.Prenatální  období trvá 9 měsíců, kdy je žena těhotná
2.Novorozenecké období trvá 1 měsíc po narození
3. Kojenecké období je od 1 roku života dítěte
4. Batolecí období je do 3 let života dítěte
5. Předškolní období je do 6 let věku dítěte
6. Mladší školní věk jsou první tři roky školní docházky od 6 do 9 let
7. Střední školní věk je od 9 do 12 let věku člověka
8.Starší školní věk ( pubescence ) je od 12 do 15 let věku člověka
9. Adolescence trvá od 15 do 20 let věku člověka
10. Dospělost mladá je od 20 do 40 let, střední je od 40 do 50 let a
starší od 50 do 75 let
11. Stáří je od 60-75 let a více

1.Prenatální období ( do 9.měsíce od početí ) vývoje člověka má tři fáze: oplození po kterém se po třech týdnech vytvoří nervová trubice velikosti žížaly, embryonální trvající 4 až 12 týdnů, fetální trvající 12 až 42 týdnů. Plod je tudíž  aktivní organismus, který reaguje na podněty, učí se, má individuální charakteristické rysy, je spojen s matkou, tudíž dochází k přenosu emočních reakcí jak fyziologických tak smyslových. Období fetální plodu je od 4 do 12 týdne, kdy ještě lze uměle přerušit těhotenství, což má náboženský úsudek, protože člověk se stává člověkem již od období početí a některé orgány pak již u něj fungují. Plod slyší přes plodovou vodu a dítě také rozpozná matku podle čichu, reaguje změnou polohy, dítě také poznává stres, hledá polohu, která mu vyhovuje. To se děje ve třech měsících, ve čtyřech měsících vznikají u plodu jednoduché podmíněné reflexy, ve 4 až 6 měsících se rozvíjí u plodu mozek a dítě reaguje reflexivně. V 7 až 9 měsíci je plod zralý na to, pokud by došlo k předčasnému porodu, dítěti to nevadí, je již vyvinuté. V tomto období také dochází k základu disociálních poruch. 5 měsíc vývoje je riziko pro narození dítěte, ale lékaři jej dokáží zachránit. Těhotenství je zátěž jak psychická tak fyzická.

2.Novorozenecké období ( 1 měsíc po narození ) v prvním měsíci života dítěte  dochází k adaptaci na nové prostředí, ( záleží na péči okolí ) které zraje a učí se. Dochází k určitým biorytmům ke bdění a spánku, reflexním pohybům, biologickému uspokojování potřeb. Na novorozenci jsou patrné reflexivní škleby, vrozené reflexy umožňují adaptaci na prostředí. U smyslového vnímání je základem zrak a sluch. Člověk se učí a jeho smysly získávají informace spojené s okolními objekty, učí se také situací a zkušeností. Když novorozenec nespí, tak bývá přehozený biorytmus spánku, který se do třech týdnů po narození vyrovnává.

3. Kojenecké období má velmi rychlý vývoj, při kterém dochází k motorice řeči, poznávání a socializaci. Také se projeví individuální rozdíly ve vývoji, chování a prožívání. Pro další vývoj jedince je důležitá raná zkušenost a je nutná stimulace kojence. Důležitá je frekvence a způsob přívodu podnětů. Dochází k rozvoji poznávacích procesů jako je senzomotorické období, rozvoj zrakového vnímání a motoriky, od třetího měsíce se zlepšuje vidění, od šestého až sedmého měsíce dochází k sezení a ke klíšťkovému úchopu, v desátém až dvanáctém měsíci dochází k samostatnému pohybu – lokomoci, od osmnáctého měsíce vzniká senzomotorická inteligence, jde o záměrnost pohybů, kruhovým reakcím, dítě opakuje pohyby nebo věci, které dělají dospělí, dochází k opakování řeči stále dokola, krmí se lžičkou. Do tří let věku se musí zůstat s dítětem doma. V šestém měsíci dítě „pase koníčky“ a do osmého měsíce by se měly všechny děti rozlézt. Ve dvanáctém až třináctém měsíci již dítě chodí. Musí docházet k záměrnému jednání aneb co dítě chce a co nechce.
Dochází k rozvoji řeči, kdy se preferuje lidská řeč před jinými podněty. Základem rozvoje řeči je také sluchové vnímání. Ve čtvrtém až šestém měsíci věku dochází k nápodobě zvuků, v šestém až osmém měsíci ke žvatlání a v prvním roce věku dítě vyslovuje jednoduchá slova s významem.
Když děti nerozumí lidské řeči, tak jdou do agrese. Může také docházet k netradičnímu vývoji řeči a opožděnému vývoji řeči což řeší logopedie.
Dítě je socializováno má vrozené předpoklady reagovat na sociální podněty u matky. V autistické fázi v prvním až druhém měsíci věku se dítě soustředí pouze samo na sebe, ve druhém až třetím měsíci se rozšiřuje na vnější svět, ve třetím až šestém měsíci hraje jednoduché hry tzv. zrcadlení, v šestém až devátém měsíci odlišuje známé od neznámého, v sedmém až osmém měsíci má strach z cizích lidí. K rozvoji identity kojence dochází mezi šestým a dvanáctým měsícem. Raná fáze ovlivňuje rozvoj postoje k sobě samému. Může se vyskytnout citová deprivace tzn. emoční strádání, které se stává příčinou vývojových poruch osobnosti.

4. Batolecí období. Ve věku jednoho až třetího roku dochází u batolete k rozvoji motoriky a poznávacích funkcí a řeči. Ve věku 1,5 až tří let věku může mít ještě dítě plenky, ale nemělo by je mít. Pohybem lokomocí poznává pravidla světa ve kterém se začíná orientovat a chápat realitu, učí se nápodobou což je počátkem symbolické hry. Dochází k rozvoji osobnosti a potřebě osamostatňování ale i stability, jistoty a bezpečí. Odpoutává se od matky což může způsobit separační úzkost. Poté se sebeprosazuje a dochází  k rozvoji vlastní identity vědomí v sebe sama, já a moje role.

5. Předškolní období. V tomto období dochází k socializaci, sebeprosazování se, orientaci ve světě, rozvoji účelné aktivity, chápání a rozvíjení norem chování. V citové oblasti dítě začíná rozlišovat co je dobré od špatného. Dítě vnímá své tělo a dochází u něj k rozvoji sociálního chování podle žádoucích vzorů a k empatii. Dochází k rozvoji sociálních vztahů, což vede ale také k základům agresivity. Začíná emancipace z rodiny. Dítě se také učí vnímat autoritu. Dochází k rozvoji poznávacích funkcí a řeči.
Dítě mívá fantazijní myšlení a představy, připravuje se na budoucí roli školáka. Dochází k zralosti centrálního  nervového systému  lateralizaci ruky, zrakovému a sluchovému vnímání. Myšlení je na úrovni konkrétních logických operací a schopnosti respektování povinnosti – autoregulace. Dochází ke školní zralosti fyzické, psychické a psychosociální. Dítě by mělo nastupovat do školy bez vady řeči, přičemž 60 až 80 % dětí má vadu řeči. Děti vědí co je den, týden, měsíc.
Fyzická zralost je vyspělost po stránce fyzické, patří sem nemocnost a třeba i potřeba dát odklad školní docházky a posilovat imunitu. Psychickou zralostí je soustředění a psychosociální zralost je ta, když děti tykají.

6. Mladší školní věk ( Raný školní věk ) a jeho poznávací procesy
Poznávací procesy se týkají konkrétních logických operací, respektování zákonitostí logiky, která se váže na realitu, posloupnosti, klasifikace a třídění, pojmu čísla, a chápání změny ( reverzibility ) a chápání času. Dochází ke strategii uvažování, k učení pokusem nebo omylem, nápodobou. Dochází k rozvoji komunikačních dovedností.
Dítě předškolního věku nechápe termín smrti a jeho nezměnnost. Život je o hledání vícero řešení. Od známého k neznámému. Dochází k rozvoji komunikačních dovedností, na kterou se odpovídá celou větou. V roli žáka dochází k emancipaci od rodiny, kdy je významná autorita učitele. Žák se osamostatňuje a motivuje se k plnění norem chování. Potřebuje se akceptovat a ověřit si svoje schopnosti a možnosti. Ve školní třídě musí zvládat roli spolužáka a srovnávat se v referenční skupině.
Dochází k rozlišení  a hierarchizaci rolí, uspokojení potřeby jistoty, bezpečí a seberealizace.
Rodina je součást identity školáka a stále má význam posílení role identifikace s rodičem, kde hraje význam úplnost rodiny a sourozenectví. Rodina se stává referenční skupinou, kterou jsme si sami nevybrali. Žák, který neprospívá, může být v kolektivu oblíbený.

7. Střední školní věk. Je v průměru od osmi do dvanácti let věku dítěte, od třetí třídy do ukončení prvního stupně Základní školy. Jde o období relativní stability a přípravy na bouřlivější období puberty tzv. prepuberty. Myšlení  je v relativní době klidu a mění se vztah ke škole, postoj k učiteli a větší autonomii. Vrstevnická skupina získává na významu. A identita je to, za co se dítě považuje.

8. Starší školní věk ( Pubescence ) je přechod mezi dospíváním a dospělostí. Její počátek je od jedenácti, dvanácti let až do věku patnácti let. Je to nejdynamičtější  a nejkomplexnější proměna v životě jedince. Dochází k tělesnému zrání, emancipaci od rodiny, k volbě povolání, k emočním změnám jako jsou ztráta jistoty a citové lability. Dochází k proměnám tělesným, k citovému prožívání, k rozvoji poznávacích procesů, k rozvoji vlastní identity v oblasti socializace. Dochází k problémovému prožívání pubertálního období a závislosti na plnění funkce rodiny.

9. Adolescence je dospělost mezi lety patnáct až dvacet let.

10: Mladá dospělost mezi lety 20 až 40.
Jde o období intimity, stabilnějšího profesního uplatnění a postavení, období partnerství, manželství a plození dětí. Dochází k rozvoji kognitivních funkcí tzv. postformálnímu uvažování, metakognici, k rozvoji praktické inteligence. Dochází k postupné stabilizaci emocionality, harmonizaci, racionalizaci a lepší regulaci. Socializace je zaměřená na stabilizaci vztahu k normám, rozvoji morálních vlastností, partnerství, manželství, rodičovství pod vlivem očekávání role tzv. genderu.
Dříve byla plnoletost ve 21 letech a nyní je už v 18-ti.  ( Zajímavostí v Americe se nesmí pít alkohol do 21 let věku, ale automobil se smí řídit již od 16-ti let ).
Dochází k odpoutávání od rodiny. Partneři mají větší váhu než rodiče. Pro rodiče jde o tzv. syndrom prázdného hnízda a syndrom prázdné kolébky. Větší váhu má kariérové poradenství a rekvalifikace. Před uzavíráním partnerství chybí fáze chození.
50% dětí se rodí mimo manželství, jde o trend spíše uzavírat partnerství. Dítě do 18 let věku stojí stát milión 800 000 korun. Ze zdravotního biologického hlediska je vhodné mít děti po dvacátém roku věku. Z psychické stránky je přijmutí role rodiče mezi 25 a 30 rokem věku. Nad 30 let věku není ze zdravotního hlediska mít děti vhodné. Syndrom přetržené přehrady je označení pro vícečetná těhotenství.
Rodinu je nutné zachovat jako tradici a pracovat se má na posílení osobnosti rodičů.
Z hlediska profesní role je součástí identity profesní start, kariéra v rodičovství, manželka versus matka, reálný vztah je romantická láska, adaptace na soužití s partnerem a stabilizace rodičovské role.
Singles je název pro nesezdaná partnerství, manželství a rodičovství. Jde také o bezdětnost, rodičovství bez partnera, rozvody a krizi manželství. Po třech letech partnerství dochází ke krizi. První velká krize manželství je okolo pěti let.
Lidský život se prodlužuje, společenský vliv je nemít jednoho partnera, 50% manželství se rozvádí.

Střední dospělost 40-50 let
Jde o vrchol zralosti s obdobím protikladů a existencionálních krizí což znamená hledání smyslu existence a života, dochází k bilancování a krizi středního věku. K první krizi dochází ve 40-ti letech.
Člověk se snaží o změnu stereotypů, přičemž kognitivní funkce se výrazně nemění. Jde o rozvoj schopností podmíněných zkušenostmi. Narůstají schopnosti regulovat emoce. Profesní role se proměňují do partnerského rodičovského vztahu.
Druhá krize je ve věku 50-ti let, dochází k dospívání dětí a k bilancování vztahu s partnerem a dětmi.
Jde o poslední možnost zplodit dítě a uzavřít nové partnerství. Dochází k starým láskám.

Starší dospělost 50-60 let
Jde o změnu postoje k vlastnímu životu, splnění životních úkolů, odchod dětí z rodiny, stárnutí a odchody vlastních rodičů, tělesné funkce se zhoršují, u žen dochází k menopauze a u mužů jde o andropauzu. Jde o počátek změn kognitivních funkcí, moudrost stáří a předávání zkušeností.
Jde také o emoční nejstabilnější zralost a schopnost udržet si stabilní emoční ladění.
Jde o vrchol profesní kariéry a změnu ve vnímání profese. Jde také o syndrom opuštěného hnízda a hledání nového smyslu v partnerském životě, sdílení zátěží, úmrtí rodičů. Důležité jsou přátelské vztahy.

11.Stáří
Rané stáří je ve věku 60-75 let
Dochází k dosažení integrity v pojetí vlastního života, k procesu individualizace, k vrcholu osobnostního rozvoje. Kognitivní funkce se zhoršují a nejsou rovnoměrné. Dochází ke zpomalení kvality psychických funkcí, obzvláště percepčních funkcí jako je paměť a pozornost. Odolnost je dána biologicky a psychosociálně. Emocionalita se zklidňuje, ale dochází k postupnému nástupu dráždivosti. Lidé odcházejí do důchodu, jde o spokojenost v partnerských vztazích, jde o vztahy s partnery dětí, vnuky. Nemoci zatěžují období stáří. Jsou obavy z eliminace člověka na okraj společnosti.

Pravé stáří je od 75 let a více
Dochází k zvládání potíží s úbytkem psychických a fyzických sil, vyskytují se nemoci.
Jde o gerotranscendenci tzn. úniku od reality života, jsou zdravotní problémy provázené úbytkem soběstačnosti, závislostí na rodině nebo okolí. Změny života jsou vynucené. Starý člověk má strach ze smrti a utrpení. Hledání smyslu smrti je stejně tak těžké jako hledání smyslu života. Život člověka končí smrtí.

Napsat komentář