Po stopách českých hradů 12

České hrady za pozdně gotické přestavby a konec jejich doby

 

Zhruba 25 let po tragické bitvě u Lipan se českým králem stává Jiří z Poděbrad. S přelomem 15. století do jeho druhé poloviny se palné zbraně dále zdokonalují a brzy už budou znamenat konec významu hradů v českém království.

Nový český král Jiří z Poděbrad /vládl 1458-1471, jako zemský správce však neoficiálně vládl již zhruba o 10 let dříve// zastánce kalicha se brzy dostává do sporů s papežem i vysokou českou šlechtou, zejména katolickou. K těmto  nepřátelům se záhy přidává uherský král Matyáš Korvín, toužící po české královské koruně. Za této nelehké pozice se musí král Jiří pustit do válek s nepřáteli.  Pro české hrady to znamená novou zkoušku odolnosti jejich opevnění. Za nedávných husitských válek došlo k masovému používání palných zbraní, které nyní pokračuje a tyto zbraně jsou navíc stále dokonalejší. To je pro samotné hradní objekty velmi nebezpečné. České hrady se ve druhé polovině 15. století na to snaží reagovat  takzvanými pozdně gotickými přestavbami. Je třeba stále zlepšovat jejich obranyschopnost, zejména proti palným zbraním. Tyto zbraně sice ještě nedokáží vyloženě prostřelit ochranou hradbu kolem hradu, ale zato spolehlivě ničí střechy i ochozy na hradbách. A bez ochozů se hradby nedají bránit. Tomuto smrtelnému nebezpečí se čelilo zřízením řady úzkých štěrbinkových střílen při zemi, I vlastní ochozy hradeb se rychle měnily. Cimbuří na hradbách už neposkytovalo obráncům dostatečnou ochranu a proto se mezery mezi zuby zazdívaly a v této zazdívce byly též štěrbinové střílny. Dřívější cimbuří tak nahradily plné zdi se střílnami a ještě častěji střelecké chodbičky. Ani tyto úpravy hradeb však hradům dlouho nepomohly.  Hradby se brzy začínají rozšiřovat o takzvané dělostřelecké bašty. Na těchto baštách se pak umisťují obranná děla, která ničí palebné prostory útočníků. Je důležité si přitom uvědomit že účinný dostřel tehdejších děl byl zatím velmi malý, přibližně 200-400 metrů. Útočník se tedy může přiblížit k hradnímu objektu jen na tuto krátkou vzdálenost a navíc musí sám čelit ostřelování z hradních dělostřeleckých bašt, pokud je obléhaný hrad vůbec má. Zdaleka ne všechny české hrady se stačily dělostřeleckými baštami ve svém vnějším opevnění vybavit. Naopak bylo jich relativně velmi málo. Jedním z prvních byl jihočeský Choustník/poblíž Tábora/, patřící Rožmberkům. Ten byl vybaven dělostřeleckými baštami ještě před polovinou 15. století. Brzy následovaly další hrady, které byly pozdně goticky přestavovány se  svým na tu dobu typickým dělostřeleckým opevněním. K nejznámějším v polovině 15. století patří například šumavské hrady Rábí, Švihov, Rýzmberk/všechny patřily mocnému rodu Rýzmberků/, Hasištejn /u Chomutova/, nebo Potštejn/v Orlických horách/. Zcela unikátní pozdně gotickou přestavbou prošel další šumavský hrad Velhartice.

Na ostrožně před starým dvou-palácovým jádrem byla vystavěna nová, nepravidelná část hradu. Na nejvyšším bodě této zcela nové části stála mohutná obdélná věž o pěti patrech. S čelním palácem podstatně staršího jádra hradu Velhartic spojuje tuto věž v celých Čechách zcela unikátní mohutný zděný most se čtyřmi oblouky, uvnitř kterého byla krytá chodba se střílnami. Podobný typ mostu nenalezneme na žádném jiném hradě nejen v Čechách, ale ani v celé střední Evropě. Tímto mostem jsou Velhartice naším skutečným hradním unikátem.

Ve druhé polovině 15. století éra středověkých hradů, jako významných obraných sídel začíná pomalu končit. Většinou se jen přestavují staré hrady v pozdně gotickém stylu a doplnují tak o dělostřelecká opevnění. Zcela nových hradů se staví v tomto období už jen velmi málo. Hrady díky prudkému rozvoji palných zbraní začínají ztrácet svou obranou funkci. Ještě v první polovině 15. století byly postaveny například hrady Ronov, Ralsko/oba v Českém středohoří/, nebo Tolštejn/v Lužických horách/. Některé využily též pokročilejšího způsobu flankování/využití částečně předsunutých věží vestavěných do hradby/. Až ve druhé polovině 15. století byly patrně postaveny hrady Pravda a Nový Hrad u Jimlína. Oba tyto hrady jsou z oblasti Lounska a byly postaveny na základech starých v té době už rozbořených objektů.

Zajímavé je že většina pozdně goticky přestavěných i zcela nových hradů z 15. století jsou hrady šlechtické. Královské hrady se v tomto období pozdně goticky přestavovaly jen málo a nové vznikaly zcela výjímečně. Již zmíněný Jiří z Poděbrad sám nechal vybudovat vlastně jediný královský hrad a to ještě využil starší stavby. Jedná se o hrad Litice nad řekou Orlicí ve východních Čechách.

Poslední období vývoje českých hradů končí téměř shodně s koncem 15. století. Je charakterizováno dvěma základními směry. První představuje snaha o pohodlné bydlení, druhý nutnost vyrovnat se s obléhajícím dělostřelectvem a zajistit aktivní obranu. Obytný komfort poskytovala rozsáhlá palácová jádra s mnoha prostorami. Celý vývoj obytné složky pozdně gotických hradů vedl ke vzniku nového typu panského sídla-zámku. Přibližně od začátku 16. století už proto nemluvíme o hradech, ale o zámcích jako hlavních panských sídlech. Zámky jsou však narozdíl od hradů  určeny nikoli k obraně, ale k co nejkomfortnějšímu bydlení. Co se týče obranných objektů, tak v tomto případě, kvůli překotnému rozvoji vojenské techniky i výrazným změnám ve způsobu vedení boje doba středověkých hradů končí a začíná doba úzce specializovaných objektů tzv. pevností.

 

Luboš Hora-Kladno