white

Pohnuté životní osudy romantických autorů 3

Percy Byshhe Shelley /1792- 1822/

I jeden z největších anglických romantických básníků Percy Bysshe Shelley se nemohl těšit z dlouhého života. Zemřel tragicky v pouhých třiceti letech.

Shelley se narodil roku 1792 jako syn baroneta. Když nastal čas, poslal ho otec na studia do elitní koleje v Etonu. Chlapci tam byli vedeni k nadstandardnímu způsobu myšlení: měli se naučit ctít bezvýhradně ty náboženské a politické zásady, na nichž spočívala moc anglického impéria.

Vztahy mezi spolužáky byly řízeny nepsaným zákonem,podle něhož museli malí sloužit velkým.

Do tohoto světa přišel Shelley, chlapec s jemnou dívčí pletí a velkýma, zářícíma očima. Dráždil již tím, že nosil příliš dlouhé vlasy a chodil v rozhalené košili,neliboval si v chlapeckých hrách a příliš mnoho četl. Tím, že odmítl ponižující sloužení starším spolužákům, postavil se jaksi mimo zákon.

Kolektivní honby na malého rebela patřily v koleji k oblíbeným zábavám. Jenže ten něžný chlapec se dovedl zuřivě bránit.

Na oxfordské universitě měl Shelley vlastní pokoj, svobodu volby přednášek a nikdo mu nebránil žít vlastním životním stylem. Ale onen duch nesnášenlivosti, který poznal v Etonu, ho zasáhl daleko citlivěji.

Vydal vlastním nákladem brožuru s titulem ,,O nutnosti ateismu“ a rozeslal ji všem biskupům a oxfordským profesorům. Byl povolán před universitní soud , a když odmítl odpovídat na inkvizitorské otázky, byl okamžitě propuštěn. Možnost návratu domů vázal otec na podmínky, které byly pro Shelleyho nepřijatelné. Žil tedy po několik let ve stálé peněžní tísni , než se přátelům podařilo vztah otce se synem poněkud normalizovat.

Životní zkušenosti, četba filozofů a vlastní přemýšlení udělaly ze Shellyeho nenávistníka proti každé tyranii, vášnivého vyznavače svobody a lidskosti. Byl přímo fanatikem lidumilnosti , s apoštolským zápalem se vrhal do podniků, při nichž ideální záměr nebyl vždy doprovázen smyslem pro reálné možnosti. Přes všechny omyly to byl jeden z nejopravdovějších , charakterově nejryzejších a názorově nejpokrokovějších lidí své doby. Pro svou svobodomyslnost , zejména v náboženských otázkách , se stal terčem útoků pokrytecké veřejnosti. Když mu byly po smrti první manželky úředně odňaty obě děti, opustil navždy Anglii.

Se svou druhou manželkou odjel přes Švýcarsko do Itálie. Tam se stýkal s druhým dobrovolným vyhnancem z Anglie , lordem Byronem.

Miloval moře a vášnivě rád plachtil. Při jedné výjížďce byl překvapen nečekanou bouří.

Po řadě dnů vyvrhlo moře na břeh neidentifikovatelnou mrtvolu. Jen podle svazečku Keatsových veršů v kapse v ní byl poznán Shelley.

Jeho přítel Byron využil zdravotního předpisu , že mrtvola vyvržená mořem musí být spálena uspořádal pohřeb v helénském stylu , s jakým by Shelley určitě nadšeně souhlasil. Hranice byla posypána solí a kadidlem, skropena vínem a olejem. Na břehu moře tentokrát zcela klidného , strávil čistý oheň tělo velkého básníka, kterému bylo sotva třicet let.

Luboš Hora-Kladno

Napsat komentář