Problematické otázky českých dějin 29.část

Pokračování husitské revoluce po smrti Jana Žižky

11.října roku 1424 zemřel největší vojevůdce našeho národa nikdy neporažený Jan Žižka.

V katolické Evropě po jeho smrti zavládl optimismus. Husité po smrti svého hlavního vojevůdce už nebudou neporazitelní. Asi takhle se uvažovalo ve většině Evropy. Stalo se však něco naprosto nečekaného. Husitství se v následujícím desetiletí naopak vzepjalo ke svému největšímu rozmachu. Tři další křížové výpravy proti kacířským Čechům na tom nemohly nic změnit. Zvláště ty dvě poslední skončily vyloženou ostudou křižáků.

A husité? Ti naopak přešli z obrany do útoku a válečné vřavy se rozšířily za hranice českého státu.

Velká většina historických laiků se domnívá, že vrchním velitelem husitských, respektive táborsko-sirotčích polních vojsk byl po Žižkově smrti hned vysoce vzdělaný kněz Prokop Holý. Tak jednoduché to ale není. V prvém roce po Žižkově smrti velel Táboritům Bohuslav ze Švamberka/kdysi Žižkův protivník poražený u Nekměře i Sudoměře, který změnil strany/. V čele Orebitů, kteří se po smrti milovaného vojevůdce přejmenovali na Sirotky stál zkušený hejtman Jan Hvězda z Vícemilic, známější pod jménem Bzdinka.

Táborsko -sirotčí vojska se hned pustila do boje s pravicovou Prahou o řadu českých měst. Vše končí smírem mezi levicí a pravicí, protože hrozí další/v pořadí třetí/ křižácká výprava do Čech.  V této kritické situaci umírají vrchní velitelé obou polních vojsk Bohuslav ze Švamberka i Bzdinka. To je teprve okamžik, kdy o sobě dává poprvé vědět Prokop Holý.

Ten za pouhých pár měsíců předvede katolické Evropě, že se Čechy staly líhní vynikajících vojevůdců. Kdo to byl vlastně Prokop Holý, který stanul v čele táborsko-sirotčích vojsk na přelomu let 1425-1426? Ač pocházel z velmi zámožné pražské měšťanské rodiny, stal se od počátků revoluce vyloženým levicovým radikálem. Měl velmi vysoké vzdělání i důležité zkušenosti ze zahraničních obchodních cest. Po zakončení universitních studií byl vysvěcen na kněze. Namísto tučných církevních výsad a výnosných úřadů však dobrovolně zvolil jinou cestu. Od samého začátku revoluce byl horlivým radikálem.

Prokop Holý zastával trochu jinou funkci než Jan Žižka. Nebyl vrchním hejtmanem husitských vojsk, ale měl funkci jakéhosi voleného vrchního správce/dnes bychom řekli ředitele/. Výsledek byl ale stejný. Nepřátelé se o tom přesvědčili hned v červnu roku 1426. To už v Čechách operovala třetí křižácká výprava. Dostala se však jen do nejsevernějších oblastí české země.

  1. června 1426 se křižáci srazili s husitským nepřítelem v bitvě u Ústí nad Labem. Vrchní velitel husitů Prokop Holý dokonale okopíroval Žižkovu válečnou taktiku a v samotné bitvě husité jednoznačně zvítězili.

V následujícím roce 1427 husité poprvé za revoluce vtrhli do zahraničí, konkrétně do Rakous, kde znovu vítězili. Šlo o první výpravu na cizí území a první válečný úspěch v zahraničí. Otevřela se tak nová kapitola v dějinách husitství. Ted husitští Češi už jen nebránili svou vlast, ale naopak přešli k výpravám za hranice /o něco později zvaným ,,spanilé jízdy“./

Nic na tom nemohla změnit ani čtvrtá křižácká výprava do Čech. Křižáci se dostali jen těsně za česko-německé hranice k městu Tachovu. K řádné rozhodující bitvě u Tachova v srpnu 1427 však vlastně ani nedošlo. Ještě před bitvou se totiž křižácké vojsko dalo na útěk za hranice.  Triumf nad čtvrtou výpravou byl tak výrazný a jednoznačný, že vyvolal změnu ve smýšlení katolické Evropy. Někteří církevní představitelé poznali, že těžko porazí husitské Čechy vojensky a raději přešli na mírová jednání.

To bylo velké morální vítězství husitů nad katolickou církví, která až do této doby o všem rozhodovala a vše sama soudila. Ted musela s kališníky jednat jako rovný s rovným.

 

Luboš Hora-Kladno

Napsat komentář