Problematické otázky českých dějin 34

Jiří z Poděbrad-poslední Čech na královském trůnu

Po smrti Ladislava Pohrobka, který zemřel velmi mladý a bez potomků bylo kandidátů na uprázdněný český trůn hned několik. Ze složitého několikaměsíčního zákulisního boje vyšel nakonec vítězně zámožný i mocný český kališnický šlechtic Jiří z Poděbrad, který dosud úspěšně zastával úřad zemského správce. Jiří nepocházel z královského rodu a byl tedy vůbec prvním/zároveň i posledním/ českým králem, kterého si svobodně zvolila česká šlechta. Volba se konala v Praze na přelomu února a března 1458. K oficiální korunovaci Jiřího došlo v květnu téhož roku. Jiří z Poděbrad se brzy ukázal jako pevný, rozhodný, tvrdý, někdy až nemilosrdný ale hlavně mimořádně schopný panovník. Přesně takového po nedávné husitské revoluci vnitřně rozhárané Čechy potřebovaly. Byl po celou dobu své vlády ,,králem obojího lidu”, tedy kališníků i katolíků. Ač sám kališnického vyznání, dokázal přimět k poslušnosti i katolíky. V letitém sporu mezi dvěma odlišně vyznávajícími směry  volil ,,zlatou střední cestu”. Usilovně se snažil upevnit postavení českého království/v cizině stále označovaného jako kacířské/ v rámci Evropy. Od počátků svého panování narážel Jiří na odpor papeže, který ho jako kališníka považoval za kacíře.  Jiří propagoval mírové soužití všech evropských zemí bez rozdílu vyznání křesťanské víry a jejich společný postup proti nebezpečí postupu osmanských Turků dále do Evropy. Přesto byl nucen se během své vlády pustit do válečných střetnutí. V polovině šedesátých let proti němu ustavila katolická šlechta nepřátelskou takzvanou Zelenohorskou jednotu. Ta byla přímo podporována úhlavním Jiřího nepřítelem-papežem, který dal dokonce Jiřího do církevní klatby. Zelenohorská jednota vedla proti Jiřímu drobnou domácí válku přímo na českém území. Na Jiřího rozhodující porážku však neměla dostatek sil.

Pak se ke konci šedesátých let přihlásil o slovo uherský král Matyáš Korvín/měl za manželku Jiříkovu dceru Kateřinu a byl tedy Jiřího zetěm/. Korvín toužil po rozšíření uherského území na úkor Čech. Korvínovu válku proti Jiřímu posvětil papež a prohlásil ji za křížové tažení proti kacířskému českému králi. Válečné akce začaly v roce 1468. První rok se Češi jen bránili. Jiří z Poděbrad byl sice pevný, obratný i mimořádně schopný politik, ale ve vedení války a vojenské taktice měl více zkušeností Matyáš Korvín, který již dlouhá léta válčil s Turky. Ke Korvínovi se navíc přidali čeští katolíci. Ve druhé polovině roku 1468 se Korvínovi podařilo obsadit téměř celou Moravu.

Začal rok 1469. Hned na jeho počátku dobyl Matyáš Korvín dosud vzdorující Brno, jednu z posledních moravských pevností a chystal vpád do samotných Čech. Jiří se ocitl v téměř zoufalé situaci. Proto se obrátil o pomoc do Polska. Za cenu polské pomoci nabídl českou královskou korunu po své smrti polské královské dynastii Jagellonců. Aniž by zatím Poláci do války zasáhli, vtrhl Korvín trochu zbrkle do Čech. V únoru 1469 se uherské vojsko dostalo až k Čáslavi. Před Čáslaví se Jiřího vojsko dobře opevnilo.

Matyáš Korvín se proti českému opevnění neodvážil zaútočit a raději dal povel k ústupu.

V Železných horách na Českomoravské vysočině však terénu neznalí Uhři se dostali do  neprostupného obklíčení Jiřího vojskem.    Přestože se Korvín dostal do téměř beznadějné situace, Jiří toho nakonec nevyužil a beznadějně obklíčené Korvínovo vojsko nezničil. Místo toho se sešel Jiří s Korvínem v opuštěné chalupě a mezi oběma soky došlo k několikahodinovému rozhovoru o řešení vzniklé situace. Jiří se dopustil osudové chyby. Uvěřil Korvínovým falešným slibům a uherské vojsko, které mohlo být rozdrceno, bez boje propustil z obklíčení. Uhři se stáhli zpět na Moravu a tam se lstivý Matyáš Korvín nechal už v květnu 1469 korunovat za českého krále.

V létě téhož roku tedy vypukla válka mezi Jiřím a Matyášem nanovo. Třebaže Poláci do války nezasáhli měl už Jiří Poděbradský nad Matyášem navrch. V několika bitvách byli Uhři na moravském území poraženi a Jiří už plánoval vpád přímo do Uher. V roce 1470 už tam také Jiřího oddíly několikrát krátkodobě vpadly. Korvín v té době musel navíc bojovat i na druhé frontě proti Turkům a proto ho Jiří tentokrát už téměř porazil. K rozhodující a definitivní bitvě mezi Jiřím a Matyášem Korvínem však už nedošlo.

V nejnadějnějším okamžiku zradilo Poděbrada zdraví. Jiří trpící značnou obezitou začal začátkem roku 1471 otékat na celém těle. Nemohl se pohybovat, museli ho v samém závěru života dokonce nosit. Tělo už nefungovalo, ale Jiřího moudrá hlava pracovala do posledních chvil. Tak zemřel v březnu 1471. Odešel od nedokončeného díla. Nebylo nikoho, kdo by správu českých věcí převzal se stejnou odpovědností i stejným politickým rozhledem. Jeho sen o národním království se náhle a nenávratně rozplynul. Jiříkovi potomci dědičný nárok na český královský trůn neměli. A tak se do čela českého státu místo silné dynastie Poděbradské, dostali slabí polští Jagellonci.

 

Luboš Hora-Kladno

Napsat komentář