white

Problematické otázky českých dějin 39

První česká vzpoura proti vládě Habsburků

Roku 1526 začali Habsburkové vládnout v českých zemích. Část Evropy,  zejména Německo se v této době zmítalo v ostrých náboženských sporech mezi katolíky a protestanty. Novými protestanty po husitských kališnících byli i lutheráni, vyznávající učení Martina Luthera. V Německu se ve dvacátých letech 16. století rozhořela nejprve německá selská válka a ve čtyřicátých letech pak i takzvaná Šmalkaldská válka/název podle Šmalkaldského spolku, ve kterém se sdružili protestanti/.

Právě v souvislosti se Šmalkaldskou válkou se poprvé vzbouřili čeští nekatoličtí stavové proti zarytému katolíku Ferdinandovi. Došlo k tomu roku 1547.

Od skončení husitských válek až do čtyřicátých let 16. století hrál v české společnosti prim stavovský element, jehož hlavní politickou silou byla účast a právo rozhodování na zemském sněmu. Ferdinand se naopak snažil ze všech sil uplatňovat vlastní centralistický princip , tedy soustředit většinu výkonné moci v rukou panovníka. Právě z těchto důvodů muselo mezi panovníkem a českými stavy dříve, či později nutně dojít k roztržce. Ferdinand prosazoval po svém zvolení českým králem své mocenské zájmy v českých zemích pozvolna, postupně a hlavně chytře.

Při volbě za českého krále sice slíbil za své sídelní místo i centrum habsburské říše Prahu, ale brzy se jím stala rakouská Vídeň. Ve Vídni pak ustanovil i centrum správy celé monarchie -dvorskou a vojenskou radu, což byly vlastně zárodky pozdějších ministerstev. Tyto byrokratické úřady narušovaly dávnou stavovskou doménu, což vyvolalo v roce 1547 vzpouru proti Ferdinandovi. Vzpoura však byla rozpačitá a nedokončená. Téhož roku zvítězili v již zmíněné Šmalkaldské válce katolíci nad protestanty v bitvě u Muhlberga a toto vítězství znamenalo i prohru českých stavů, jejichž většinu tvořili právě protestanti.

Trest za nedokonanou českou vzpouru byl až nemilosrdně tvrdý. Nejvíce postižena byla města. Zatímco stavům se vyplatily ponížené prosby o milost a jejich trest byl podstatně mírnější, města porážku vzpoury vyloženě odnesla. Dřívější městská práva byla až dramaticky zmenšena a omezena. Na místo dříve volené městské samosprávy byli dosazeni panovníkovy úředníci nazývaní hejtmani. Byla potlačena moc řemeslnických cechů , které se staly pouhými profesními spolky a nemohly si ani sami stanovovat cenu výrobků. Nejvíce však byla města postižena po stránce ekonomické novými vysokými daněmi.

Česká stavovská vzpoura z roku 1547 skončila pro české stavy jasnou porážkou.

Ferdinand I. po ní významně upevnil i rozšířil svou moc. Vládl až do roku 1564 jako král český, uherský i římský a od roku 1556 i jako římský císař.

 

 

Luboš Hora-Kladno

Napsat komentář