Válka česká a zimní král Fridrich Falcký
Druhou pražskou defenestrací v květnu 1618 oficiálně začalo nejen české stavovské povstání, ale i první z pěti fází dosud nevídané Třicetileté války, která je nazývána jako ,,Válka česká“ , která skončila bitvou na Bílé hoře v listopadu 1620.
České stavovské povstání proti Habsburkům a jejich politice absolutismu a rekatolizace trvalo dva a půl roku. Charakteristické pro celé povstání je nezájem na něm ze strany prostého lidu, radikální postoj hrstky urozených vůdců a rozpačitá polovičatost a pasivita většiny ostatních účastníků. Stavovská armáda byla naverbovaná z větší části ze zahraničních žoldnéřů, kteří neměli na české věci žádný větší zájem a navíc pokud byli vůbec placeni, tak velmi špatně. Důležitým faktorem porážky povstání byla i skutečnost, že téměř zcela selhala pomoc evropských protestantů.
Právě na protestantské státy čeští stavové hodně spoléhali. To byl také jeden z důvodů proč si na podzim roku 1619 zvolili za českého krále falckého kurfiřta Fridricha, který byl zetěm anglického krále. A Anglie byla přece protestantská. Ale ta se do česko-habsburského problému vtáhnout nedala. Fridrich Falcký nazývaný jako ,,Zimní král“/vládl v Čechách jedinou zimu/ byl navíc mladý, naprosto nezkušený a asi i málo schopný panovník.
Samotná ,,Válka česká“ však začala již na podzim roku 1618. Její začátek byl pro české stavy poměrně příznivý. V prvních větších bitvách v jižních a západních Čechách stavovská vojska zvítězila a jeden z vrchních velitelů stavovské armády- hrabě Thurn dokonce vnikl do Rakous.
Pak nastala zima 1618-19 a v zimě se tehdy neválčilo. Habsburci však za zimu získali slušné posily, zatímco čeští stavové zůstali téměř osamoceni. Pomoc poskytla pouze Falc a Savojsko. Habsburkové měli naopak největšího spojence v též habsburském a velmi mocném Španělsku. Bylo jen otázkou času, kdy španělská armáda zasáhne do války. V březnu 1619 zemřel český král Matyáš. Ještě za jeho života byl za právoplatného nástupce přijat bez souhlasu českých stavů Ferdinand II.
I v roce 1619 měli návrh zatím ještě čeští stavové. Jejich velitel Thurn dokonce se svou armádou dočasně ohrožoval samotnou habsburskou metropoli Vídeň.
Žel brzy se začala projevovat nespokojenost stavovských žoldnéřů, kteří dostávali žold opožděně, nebo dokonce vůbec. Potom hladoví a nespokojení žoldnéři odmítali bojovat a dávali se na ústup. Za této situace se stal českým králem již zmíněný Fridrich Falcký a vrchním velitelem stavovské armády Kristián z Anhaltu.
Špatně se vyvíjející situaci českých stavů ještě mohl změnit sedmihradský vévoda Gabriel Bethlen. Ten nečekaně zaútočil na habsburské Horní Uhry/dnešní Slovensko/ a v listopadu 1619 též oblehl Vídeň. Bethlen však usiloval pouze o vlastní kořistnické cíle a když se od českých stavů nedočkal mimochodem přemrštěné finanční podpory, vyklidil pole.
Od počátku roku 1620 se situace na frontě začala obracet jednoznačně ve prospěch Habsburků. Důležitými důvody zásadního obratu byl fakt, že koncem jara se na jejich stranu přidal bavorský vévoda Maxmilián a tím i vojska katolické Ligy a když navíc v létě 1620 se knížata protestantské Unie zřekla svého dosavadního krále Fridricha Falckého a odmítla tím českým stavům pomáhat, začal se kruh kolem českých povstalců rychle stahovat.
Luboš Hora-Kladno