white

Problematické otázky českých dějin 56

První tereziánské reformy a Sedmiletá válka

Bezprostřední ohrožení habsburské monarchie bylo v samých počátcích vlády Marie Terezie zažehnáno. Ovšem pouze dočasně. Pokus tří sousedů, především Pruska, ale i Bavorska a Saska , násilím zmocnit se zemí koruny české neuspěl. Vlastně jen částečně neuspěl. Slezsko -odvěká část českého království bylo až na zanedbatelné části jeho území/Opavsko, Těšínsko a Krnovsko/ připadlo tehdy mocnému Prusku.

Marie Terezie však nepřestávala doufat, že jde o pouze pomíjivou epizodu a že co nevidět získá ztracené území zpět. Pro začátek aspoň obnovila vlastní panovnickou moc v Čechách. Válka však pokračovala, jen se přesunula na bitevní pole v Itálii, Porýní a Nizozemí. Vlekla se až do roku 1748 , kdy byla v Cáchách uzavřena mírová smlouva. Následovalo devítileté mírové intermezzo, které Marie Terezie využila k prosazení vnitřních reforem v oblasti správy daní a vojenství.

Nezbytná byla po prohrané válce s Pruskem zejména reforma v armádě. Bylo potřebné vytvořit početné a dobře vyzbrojené silné vojsko, které by mělo za hlavní cíl v nové válce získat zpět bohatou oblast Slezska. Na vybudování takové armády bylo potřeba především financí. A těch se v Habsburské monarchii nedostávalo. S vojenskou reformou proto úzce souvisela nová finanční, respektive daňová reforma. V rakouských a českých zemích/nikoli v Uhrách/ se podařilo odblokovat vysokou šlechtu od vybírání daní. Danových operací se na její úkor zmocnili státní úředníci. S daňovou reformou pak úzce souvisela reforma správní . Habsburská monarchie byla tzv. zcentralizována . České země byly administrativně sloučeny se zeměmi rakouskými, čímž definitivně ztratily jakous – takous autonomii. Uhry si však autonomii udržely i nadále. Pro české a rakouské země byly zřízeny nově pouze dva  centrální správní úřady a to tzv. Direktorium pro věci politické a finanční a Nejvyšší soudní dvůr. Pád českých zemí do rakouského područí byl tím dokonán.

Autorem nových reforem byl jistý Haugwitz, který svými reformami dokázal pro Marii Terezii vyždímat částku požadovaných 14 milionů zlatých ročně.  Tím byla posílena především armáda, která vzrostla nejen početně, ale i v dokonalejší výstroji i zbraních a v podstatném zlepšení výcviku mužstva a v převedení nákladů na výživu a výzbroj . Celá rakouská armáda byla na základě nových reforem značně zreorganizována a tím i posílena.

Za této situace se mohla Marie Terezie pustit do nové války o znovuzískání bohatého Slezska.

Ještě bylo třeba získat nové spojence pro válku s Pruskem o Slezsko. Rakouští diplomaté pro tuto válku obratně využily nového celoevropského konfliktu/Jako válka o kolonie mezi Anglií a Francií probíhal konflikt i v severní Americe a Indii/. Pro nastávající tzv. Sedmiletou válku se vytvořili dvě koalice spojeneckých států. Na jedné straně se vytvořila široká proti pruská koalice do které vstoupila kromě rakouských zemí také Francie, Rusko, Švédsko a Sasko. Prusko naopak našlo spojence především  v  mocné Anglii. A v létě 1756 Sedmiletá válka vypukla.

V srpnu 1756 vpadl pruský král Fridrich II. do sousedního Saska, aby si tak vytvořil nástupiště k útoku na Čechy a případně i dál, snad až na samotnou Vídeň. Habsburská armáda čekala vpád Prusů přímo ze Slezska a musela se proto narychlo přesunout z Moravy do severozápadních Čech, zvláště když Friedrich II. mezitím už překročil česko-saské hranice. Na podzim 1756 utrpěli Rakušané těžkou porážku od Prusů v bitvě u Lovosic, ale Prusové se poté stáhli zpět do Saska, aby tam přezimovali. Nová fáze války začala následujícího roku 1757 na jaře. Prusové znovu vtrhli do Čech a dostali se až ku Praze. V květnu 1757 došlo k velké bitvě u Štěrbohol kde byli Rakušané opět poraženi. Část poražené armády ustoupila k Táboru a část se opevnila za hradbami Prahy, kterou začali Prusové dělostřelecky bombardovat. Praha však nakonec dobyta nebyla, protože Rakušané narychlo zformovali na Moravě novou armádu a vyrazili Praze na pomoc.  Prusové se s ní střetli v největším střetnutí Sedmileté války na našem území v bitvě u Kolína v červnu 1757. Tentokrát byla poražena pruská armáda a to tak jednoznačně, že se Prusové začali kvapně stahovat domů do Slezska a Pruska. Tím vojenská střetnutí na českém území prakticky skončila a další boje dvou nepřátelským koalic se přenesly mimo naše území. Takzvaná Sedmiletá válka se pak táhla až do roku 1763. Válečné štěstí obou koalic se nejprve přiklánělo na obě strany, ale postupně se Prusové dostávali do stále větší defenzivy až kritické situace. Rusko -rakouská armáda dokonce svého času obsadila samotný Berlín. Pro pruského krále už se zdálo vše ztraceno. Pak mu ale pomohl ,,zázrak“.

Zemřela ruská carevna Alžběta a její nástupce car Petr III. okamžitě přešel na druhou stranu koalice a stal se spojencem Pruska. To Friedricha II. i jeho Prusko zachránilo. V Sedmileté válce kde například v Severní Americe obrali Angličané Francouze o všechny jejich kolonie i upevnili svůj kolonialismus. S Anglií byl v únoru 1763 uzavřen mír. Ten však pro Marii Terezii a její habsburskou monarchii znamenal jediné: DEFINITIVNÍ ZTRÁTU SLEZKA.

 

Luboš Hora – Kladno

Napsat komentář