Učednická léta Josefa II. a jeho spolu-vladařství s Marií Terezií
Josef II. jeden z nejzajímavějších českých vladařů z rodu Habsburského/přesněji první z rodu Habsbursko-Lotrinského/ se narodil 13. března roku 1741, tedy v době kdy jeho matka Marie Terezie jen horko těžko hájila své nároky na rakouský trůn a tím i českou a uherskou královskou korunu.
Již v dospívajícím věku byl vášnivým čtenářem osvícenské literatury a právě osvícenské pokrokové názory poznamenaly jeho další život, spoluvládu s matkou Marií Terezií a samozřejmě především jeho samostatnou vládu. Vyrostl z něho idealista překypující plány na velkolepou a komplexní proměnu života v rozsáhlé habsburské říši. Žel své ušlechtilé plány později uskutečňoval jen těžko únosnými absolutistickými metodami.
V Josefovi II. přišel na svět pozdější osvícený despota, který byl stále netrpělivější protože dlouho žil jen v matčině stínu. Matka Marie Terezie byla na rozdíl od Josefa značně konzervativní a pro jeho osvícenské změny neměla pochopení. Díky tomu se názorové rozpory mezi matkou a synem postupem času stále více prohlubovaly.
Osobním problémem Josefa II. byl fakt, že přijal s nadšením osvícenské myšlenky, celoživotně promýšlel ideály občanské rovnosti lidí, náboženské snášenlivosti, program povznesení člověka výchovou, vzděláním, zlepšením jeho hmotné existence. Avšak uskutečňoval tyto odvážné projekty s podivnou zbrklostí a sveřepostí vypjatého individualisty, rozhodnutého vehnat lidi do ráje třeba klackem. Přirovnal bych ho k osamělému běžci dlouhých tratí, bojovníku, který po velkém vzepětí sil a heroickém výkonu nakonec nedoběhl do cíle….
Roku 1765 zemřel Josefův otec císař František a Josef po něm automaticky a bez korunovace převzal říšské císařské žezlo. A matka Marie Terezie poté svého ani ne pětadvacetiletého syna jmenovala svým spoluvladařem v celé rakouské monarchii.
Energií nabitý císař se do spolu-vladařství vrhl s nadšením a touhou uskutečňovat své osvícenské ideály, ale konzervativní matka Marie Terezie mu téměř vzápětí dala jasně najevo že ho do budoucna považuje za svého nanejvýš poradce a o všem bude i nadále rozhodovat sama. Příval Josefových podnětů k zásadním změnám vzbuzoval na panovnickém dvoře nervozitu, napětí i konflikty. Aby synovo věčné naléhání nevyznívalo do prázdna, občas mu matka v nějaké kosmetické drobnosti vyšla vstříc. Jeho zásadní změny a reformy v duchu osvícenství však odmítala a ty si musely počkat až na smrt císařovny v roce 1780. Teprve pak se Josef II. stal jediným plnoprávným vladařem, který mohl začít své reformy uskutečňovat.
Éru spolu-vladařství s matkou Marií Terezií časově vymezenou lety 1765-1780 lze chápat jako dobu postupného uzavírání kompromisu mezi Marií Terezií a synem Josefem i mezi minulostí a budoucností. Také však jako přechodovou fázi mezi dvěma společenskými epochami-přežilým světem feudalismu a ohlašujícím se kapitalismem.
Plných 15 let vládli Marie Terezie a Josef oficiálně společně. Větší díl moci i autority měla však stále císařovna. Stárnoucí žena se svým konzervatismem musela neustále čelit stupňujícímu se nátlaku radikálního syna. Zásadní reformy však byly v době kdy rakouská monarchie díky konzervatismu Marie Terezie začala zaostávat za některými západoevropskými státy nezbytné. Čím méně odvahy k nim měla stárnoucí císařovna, tím více a naléhavěji po nich volal její syn. Jistého úspěchu u konzervativní matky Josef přece jen dosáhl. Jeho snem sice bylo úplné zrušení nevolnictví a tím svým způsobem i jakási občanská rovnost lidí. Toto uskutečnit se však Josefovi za života matky nepodařilo. Císařovna však v něčem nakonec přece jen ustoupila a roku 1775 byl vydán takzvaný robotní patent. Povinná robota poddaných sice patentem nebyla zrušena úplně, ale aspoň do poměrně velké míry zmírněna. Plných patnáct roků vedl Josef II. ten podivný zápas s matkou, se kterou se názorově neshodl a zároveň ji miloval. Mnoho psal, mluvil, polemizoval, kritizoval předkládal návrhy ke změnám, odsuzoval, bouřil se aby se nakonec s přehnanou zdvořilostí matce omlouval, že to myslel dobře, ale udělal špatně, zatímco matka -jako-vždy měla pravdu.
Císařovna Marie Terezie zemřela po dlouhých 40 letech vlády ke konci roku 1780. Zákonným nástupcem se stal její syn Josef II., který měl konečně možnost uvést své zásadní reformy ve skutečnost.
Luboš Hora-Kladno