Rádoby frajer

V dětství jsem v Bravu objevil článek, kde dívkám radili, že ideálním partnerem je pro ně skejťák. Vzal jsem si to k srdci a ve čtrnácti jsem si koupil svůj první skate s cílem stát se frajerem. Rychle jsem se naučil docela vysoké ollie, za což jsem získal obdiv mladších skejťáků a pomalinku jsem zjišťoval, co všechno tato nová role obnáší.

Jednou z nejnáročnějších věcí bylo podávání ruky – existovalo mnoho efektních způsobů a já se často obával, že nezvolím ten správný. Také bylo povinností kouřit trávu, ani ne tak kvůli účinku drogy, ale protože to bylo cool. Po nějaké době jsem se dokonce naučil trávu šlukovat a první zhulenost mě těžce uzemnila.

Na plácku, kde jsem jezdil, jsme měli dobrou partu, ve které byli jak malé děti, tak mí vrstevníci a občas mezi nás zavítali i dva opravdičtí frajeři – majitel skatového sekáče Kamil a jeho bratr Aleš. A také v této partě byla osudová žena Kamila. Semtam mi připadalo, že jsem si získal její přízeň a zažíval jsem pak stavy nesmírné blaženosti.

Po pár měsících tréninku jsem se naučil i kickflipa a heelflipa, ale také mě začínaly bolet kolena, což byl jeden z důvodů, proč jsem s ježděním nakonec přestal. A to je velká škoda, protože k pochopení pravé podstaty frajerství mi už chyběl jenom krůček.