Sarajevský atentát

,,Tak nám zabili Ferdinanda.” Těmito slovy začíná do cizích jazyků patrně nejpřekládanější dílo české literatury -Haškovy ,,Osudy dobrého vojáka Švejka”. Jak vidno z románu, nešlo o Ferdinanda, co byl sluhou u drogisty Průši a vypil mu tam jednou omylem lahvičku nějakého mazání na vlasy , ani o Ferdinanda Kokošku, co sbíral psí hovínka, ale o pana arcivévodu Ferdinanda, toho tlustýho a nábožnýho, co byl následníkem rakousko-uherského trůnu. A práskli ho v Sarajevu.

Jak to tehdy toho 28. června roku 1914 vlastně bylo?

Toho nedělního dopoledne vše začalo nejprve neúspěšným pokusem o atentát. Brzy po 10. hodině projížděl kabriolet, ve kterém seděl následník trůnu arcivévoda František Ferdinand
d´Este s manželkou Žofií ulicemi bosenského města Sarajeva v průvodu dalších automobilů. Průvod nadšeně zdravili přihlížející obyvatelé provinčního hlavního města, stojící po obou stranách ulic. Náhle někdo z davu hodil na vůz s následníkem trůnu bombu. Arcivévoda zvedl ruku, aby Žofii ochránil před letícím předmětem Tím se mu podařilo granát odrazit mimo vůz a ten vybuchl na ulici za nimi. Jeho střepiny lehce zranily několik diváků a pasažéry v následujícím autě. Průvod automobilů však pokračoval dále v jízdě. ,,Myslíte, že přiletí ještě další bomby?” zeptal se rozzlobený František Ferdinand svého hostitele, bosenského hlavního vojenského velitele generála Oskara Potiorka. Generál se snažil incident zlehčit a zeptal se naopak královského hosta:

,,Myslí si snad Vaše Výsost, že ulice jsou plné atentátníků?” Přesto se rozhodli, že původní veřejně oznámenou trasu průjezdu městem změní. O změně plánu však zapomněli informovat řidiče.

,,Co to má být? Tudy je to špatně!” křičel pak generál, když auto s arcivévodou zabočilo podle původního plánu z širokého Appelova nábřeží do ulice Františka Josefa. Řidič zmateně zastavil a chtěl s vozidlem z úzké ulice vycouvat. Zvláštní shodou okolností se právě na tomto místě zrovna nacházel další atentátník jménem Gavrilo Princip s revolverem. Princip tak mohl střílet ze vzdálenosti pouhých několika metrů. Napodruhé už to vyšlo. Vystřelené kulky zasáhly Františka Ferdinanda do krku a jeho manželku Žofii do dutiny břišní. Oba manželé v několika minutách zemřeli. Gavrilo Princip byl na místě zatčen, stejně jako atentátník s bombou o zhruba hodinu dříve jménem Nedeljko Čabrinovič. Oba byli členy revoluční organizace Černá ruka, oba jihoslovanští vlastenci.

Svoje mladé životy zasvětili oba atentátníci za osvobození jihoslovanské Bosny a Hercegoviny z germánské nadvlády Habsburků. Jejich záměr zabít arcivévodu Františka Ferdinanda jako nenáviděný symbol habsburského útlaku se podařil. Důsledek atentátu byl však strašný. O měsíc později vypukla I. světová válka! Co na tom, že hlavní důvod jejího vypuknutí byl jiný. Sarajevský atentát se stal vhodnou záminkou.

Oba dva přímí atentátníci studovali v Bělehradě v sousedním samostaném a  svobodném jihoslovanském státě Srbsku. Oba nenáviděli Habsburky, kteří ovládali rovněž slovanskou Bosnu a Hercegovinu. Za pomoci dalších spiklenců pak naplánovali i provedli sarajevský atentát. Oba se bezprostředně po činu neúspěšně pokusili o sebevraždu a oba byli zatčeni. Soud s atentátníky se konal na podzim téhož roku. Princip, Čabrinovič a další nepřímý atentátník Grabež byli shledáni vinnými z vraždy a velezrady. Nedosáhli však věku tehdejší oficiální plnoletosti tj . 20 let a proto nemohli být odsouzeni k trestu smrti. Místo toho je čekalo dvacet let kriminálu. To byl po trestu smrti tehdejší nejvyšší trest. Ani jeden ze tří hlavních atentátníků ho však nepřežil. Všichni zemřeli ve vězení ještě před koncem války. Princip a Čabrinovič údajně na tuberkulózu, Grabež na pravděpodobnější chronickou podvýživu.

 

Luboš Hora-Kladno