Seriál o toxikomanii 3

Kofeinová a tabáková  toxikomanie

O kofeinové a tabákové toxikomanii mohu psát z vlastních zkušeností, protože na kávě i tabáku jsem sám závislý. I když se jedná o nejnevinnější typ závislosti, přesto do toxikomanické závislosti patří a především závislost na kávě je velmi rozšířená a trpí jí dokonce většina naší dospělé populace.

Kofein, jako látka tuto ,,nevinou“ část toxikomanie způsobující  je obsažen nejen v kávě, ale v kolových limonádách a v trochu jiné podobě i v čaji. Tyto nápoje přitom pije prakticky každý člověk, včetně dětí, aniž by ho vůbec napadlo, že i v tomto případě se jedná o toxikomanii, byt téměř zcela nevinou. Z některých zdrojů lze navíc dokonce zjistit, že kofein snad  příznivě působí i proti vzniku rakoviny.

Rakovinu plic naopak především vyvolává kouření druhé už mnohem méně nevinné drogy tabáku. Tabák se sice dá též žvýkat, nebo šňupat, ale jeho kouření je zdaleka nejrozšířenější způsob používání této drogy.

Sám jsem s kouřením začínal ve svých 22 letech, trochu ironicky ve zdravotnickém zařízení. Pamatuji si to přesně. Psal se rok 1986 a já byl vůbec poprvé hospitalizován v tehdejší Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích. Bylo to tam tenkrát hodně drsné.

Můj psychický stav byl špatný a z těchto důvodů jsem sáhl po cigaretě, kterou mi nabídli spolupacienti. A od té doby kouřím dodnes, plných 34 let. Několikrát jsem zkoušel přestat, ale vydržel jsem nejdéle měsíc. Při abstinenci tabáku jsem se sice nijak neklepal, ale byl jsem stále nervózní, podrážděný a každá maličkost mě rozčilovala. A tak jsem raději zase kouřit začal. K mé poslední abstinenci došlo asi před půldruhým rokem a bylo to opět v psychiatrickém zařízení v Horních Beřkovicích při mé zatím poslední hospitalizaci. Tahle abstinence však nebyla dobrovolná, ale vynucená. Mě totiž hospitalizovali v PN Horní Beřkovice proti mé vůli. U sebe jsem vůbec nic neměl, ani peníze. Žebrat o cigarety, jak to dělali ostatní pacienti, kteří na tom byli podobně jako já, to bylo pod mou úroveň. A tak jsem nekouřil. Kupodivu tak strašné to pro mě nebylo. Hospitalizace ale trvala pouhé 2 týdny a hned po návratu domů jsem zase kouřit začal.

Asi jsem hodně atypický případ. Kouřím 34 let a za tu dobu jsem ohledně toho nikdy neměl žádné zdravotní problémy. Nekašlu a kupodivu se vůbec nezadýchávám.

V téměř sedmapadesáti letech dokážu naráz uběhnout i 20 kilometrů a ujet i stovku na kole. V dětství jsem sice samozřejmě nekouřil, ale zato byl dost obézní a to mi způsobovalo mnohem větší potíže. Často jsem marodil a nedokázal jsem naráz oběhnout ani fotbalové hřiště. Co je tedy horší : obezita, nebo kouření? Tím ovšem nemíním kouření a tedy tabákovou toxikomanii obhajovat, nebo dokonce propagovat. Tabák škodí jako droga určitě. Dopracoval jsem se snad na svůj věk ke slušným výkonům ve fyzické vytrvalosti, ale kdybych nekouřil, mohly by být nejspíš ještě lepší.

Navíc má závislost na kávě a tabáku je zcela evidentní. Každý den totiž po probuzení začínám kávou a cigaretou. Teprve potom cvičím. Kdybych neměl kávu a nezakouřil si, už by snad ani cvičit nešlo.

 

Luboš Hora-Kladno