Slaný od počátku I. světové války do ukončení nacistické okupace v květnu 1945
Během I. světové války bojovala v rakousko- uherské armádě i řada občanů města Slaného. Někteří z nich přešli na stranu nepřátel Rakousko-uherské monarchie a působili v československých legiích.
Po skončení války i vzniku samostatného Československa bylo Slaný stále okresním městem, i když sousední Kladno již mělo několikanásobně větší počet obyvatel a bylo též střediskem okresu.
Koncem roku 1920 proběhl i ve Slaném pokus o levicovou revoluci, ale vyhlášením stanného práva československou vládou a nasazením vojska proti levici byly tyto pokusy zmařeny.
Na samém konci dvacátých let minulého století začala celosvětová hospodářská krize, jejíž následky doznívaly ještě v polovině třicátých let. Krize se samozřejmě dotkla i samotného města Slaného, kde se zvyšovala nezaměstnanost a rostla bída slánských obyvatel.
Od poloviny třicátých let začala rychle rostoucí zbrojní výroba znovu roztáčet kola továren a zejména díky tomu krize skončila. Objevilo se však jiné nebezpečí-ohrožení mladé Československé republiky německým fašismem. Obojí se projevilo i v životě města Slaného, byt ostudná Mnichovská zrada /září 1938/ se města přímo nedotkla, protože Slaný nepatřilo do oblasti násilně zabraného sudetského území.
Následná již značně zfašizovaná takzvaná Druhá republika trvala jen velmi krátce/necelý půlrok/ a poté došlo k obsazení zbytku republiky německými fašisty a vytvoření takzvaného Protektorátu Čechy a Morava. /15. března 1939/. Krátce nato 1.9. 1939 napadlo fašistické Německo sousední Polsko a začala oficiálně II.světová válka. Odbojové činnosti proti fašistům se zúčastnila i řada občanů města Slaného a někteří z nich byli za okupace popraveni, nebo skončili v koncentračních táborech. V samotném městě byla důležitými středisky protifašistického odboje zejména slánská Dělnická pekárna a družstvo Vzájemnost.
Atentátem na Reinharda Heydricha /27.5 1942/ odbojová činnost vyvrcholila. Jako tvrdý následek atentátu/období tzv. heydrichiády/ však bylo nejen vyhlazení obce Lidice u Kladna /10.6. 1942/, ale dosud i nevídané počty popravených i uvězněných občanů, poté co bylo v Čechách vyhlášeno stanné právo. Ani tato krutá skutečnost však dalšímu odboji proti německým fašistům nezabránila a ten pokračoval. Odboj byl z třídního hlediska dvojího druhu- komunistický a nekomunistický. V nekomunistickém odboji byli organizováni především příslušníci bývalé československé armády, Sokolové, nebo členové hasičských sborů. Zhruba od roku 1943 se na území okupovaného Československa začínají formovat i první partyzánské oddíly. V období okupace přes oblast Slánska procházely pochody zajatých válečných zajatců, které pokračovaly směrem na Louny. Přes přísné zákazy podporovali tyto ubožáky i občané Slaného nejen potravinami, ale i kuřivem, šatstvem a obuví.
Květnové povstání v roce 1945 proběhlo i v samotném městě Slaném. Nejprve zde velitel místní posádky Rakušan major Reinhardt rozhodl o nezasahování Němců do povstání, ale bezprostředně nato se do čela slánské posádky dostali příslušníci SS a Němci měli ve Slaném převahu až do 8.5. 1945. Poté již příslušníci německé armády začali prchat před rychle se blížící sovětskou armádou.
Následující den 9.května již dorazila sovětská armáda do Prahy a republika byla osvobozena.
Luboš Hora-Kladno