white

Spolek Dobré místo má vlastní fotbalový tým

S tím nápadem přišel můj mnohem mladší kolega i kamarád ze spolku Dobré místo Ilja Feofanov. Já mu jen pomáhal při jeho realizaci. A povedlo se. Dobré místo se od začátku července může mimo jiné pochlubit i vlastním fotbalovým týmem. Od zmíněného začátku července tým pravidelně trénoval každou sobotu přibližně od 14:00 do 15:30 hodin na fotbalovém hřišti v areálu Psychiatrické nemocnice v Bohnicích. Pravidelné tréninky dočasně a vynuceně přestaly až v říjnu v souvislosti s koronavirovou pandemií i vyhlášením nouzového stavu.

Jak ale vše začalo? Ilja za mnou někdy v červnu přišel, že by chtěl vyvořit vlastní tým a zda bych mu nepomohl jako hráč. Ještě někdy před rokem jsme spolu trénovali s již zaběhlým týmem CDZ Praha, který tvoří jak současní, tak bývalý psychiatričtí pacienti, tak zaměstnanci Centra duševního zdraví/CDZ/. Byli jsme spolu i na několika turnajích lidí s duševním onemocněním nejen v České republice, ale i v zahraničí. Já pak s fotbalem asi na rok úplně přestal. Přece jen je mi už  více než 55 let a navíc jsem dost časově vytížený. Ilja stále poctivě trénoval s ,,cédézetkem“  i jezdil na turnaje.

Když mě pak v červnu oslovil, dostal jsem nápad. Jako hráč ve svém věku klukům, kteří jsou skoro o 30 let mladší už asi moc nepomůžu. Mám ale přece druhou nejvyšší trenérskou licenci a více než 10 let trenérské praxe u mládeže. A fotbal mě tolik baví.

Tak proč si nezkusit ty kluky trénovat? Pak jsem se šel podívat na jejich první turnaj na hřišti pražské Admiry. A oni ho vyhráli. Na vlastní oči jsem viděl, že někteří kluci jsou slušní fotbalisté. Jen potřebují mít nějaký herní systém. A to rozhodlo.

Budu trénovat tehdy vlastně ještě neexistující tým Dobrého místa.

Zašli jsme s Iljou za šéfem spolku Jožkou Gabrielem a ten nás skvěle podpořil.

Zařídil nám u vedení nemocnice možnost trénovat na bohnickém hřišti každé sobotní odpoledne.
A od té doby také tréninky pravidelně probíhaly až do toho kritického října.

Každé začátky jsou těžké. Platí to i v našem případě. Zatím je nás málo. Někteří kluci, především
z pracovních důvodů nemohou chodit pravidelně. Ale jsou tady bohničtí pacienti, kteří je na trénincích nahrazují. Ti mají to hlavní-bezmezné nadšení pro celou věc. Zakopat si chodí i hráči ,,cédézetka“, nebo někteří bývalí pacienti.

Tým se vlastně stále teprve utváří. Ale do budoucna to vypadá nadějně. Některé hráče máme opravdu dobré. Vždyť třeba Honza Botlík, nebo nová velká posila Martin Mikula hrávali v minulosti nejvyšší dorosteneckou soutěž. Oba jsou velkými oporami: Tou je zejména v útočné fázi i zakladatel týmu Ilja Feofanov. Právě na nich bych chtěl jako trenér stavět. Jiným zase nechybí zápal a nadšení. Když se podaří skloubit fotbalovost některých se zápalem a bojovností jiných může se vytvořit opravdu slušný tým.

Ten už existuje více než čtvrt roku. Začátkem října startoval na svém druhém turnaji. A znovu ho vyhrál. Turnaj se uskutečnil na fotbalovém hřišti v bohnické nemocnici, žel dík koronavirové pandemii jen za účasti tří týmů. Vedle Dobrého místa se ho zúčastnil ještě tým CDZ Praha a BAOBABU Praha. Zápasy byly výsledkově velmi vyrovnané. Vítězné Dobré místo porazilo druhý BAOBAB 1:0  díky šťastnému gólu
z poloviny hřiště a poté  jen remizovalo se třetím ,,Cédézetkem“ 2:2, třebaže v zápase mělo velké množství gólových příležitostí, které z velké části zlikvidoval skvělý brankář CDZ Dominik Hokšár. Remíza však Dobrému místu k vítězství na turnaji stačila. Mužstvo CDZ totiž podlehlo BAOBABU těsně 2:3. V konečném pořadí tak mělo vítězné Dobré místo 4 body, druhý BAOBAB tři a třetí CDZ Praha 1 bod. Týmu CDZ a především jeho vedoucímu Janu Drobnému přesto patří největší dík. Oni totiž celý turnaj dokázali skvěle zorganizovat.

V současné kritické době koronavirové pandemie tým ,,Dobrého místa“ nemůže kvůli protikoronavirovým opatřením trénovat ani startovat na turnajích. Jeho konec to ale určitě neznamená. Všichni členové týmu ted netrpělivě čekají na zlepšení současného kritického stavu i uvolnění protikoronavirových opatření. A pak znovu vyběhnou na bohnické hřiště s nadšením i zápalem jim vlastním…

 

Luboš Hora-Kladno

Napsat komentář