Za Kladno hrál Kloz. ČÁST 12

ČÁST 12
Život za svobodu

5.května 1945 se zejména v Praze, ale i řadě dalších míst Čech rozhořelo rozsáhlé povstání proti nenáviděným fašistickým okupantům. František Kloz ač sám nevoják se jako jeden z prvních dobrovolníků postavil se zbraní v ruce proti fašistům. S dalšími dobrovolníky odjíždí na korbě nákladního auta do Hříškova na Lounsku, kde mají Němci muniční sklad se spoustou zbraní.Právě těch je zejména v Praze v rušných květnových dnech tolik potřeba. U Hříškova se povstalci střetnou s oddílem nepřítele.Rozpoutává se přestřelka.František Kloz je při ní raněn střelou z německého kulometu do pravé nohy. Do té nohy, která celá desetiletí tolik děsila všechny fotbalové brankáře. Posléze je převezen do nemocnice v Lounech.Diagnoza zní: rozdrcení stehenní kosti i svalstva. Mezitím ztrácejí Němci v Čechách poslední pozice a vlast je zcela osvobozena.Všude plno slávy a radostného opojení.Klozovi ale nastávají zcela jiné starosti. Vážné zranění komplikuje plynatá sněť. František vyloženě trpí. I když lounští lékaři dělají co mohou, stav končetiny se nelepší.Nakonec se ukáže jedinou možností amputace pravé nohy. Obávanému kanonýrovi by nejspíš zachránila život. Jenže….Na skoncování se sportem a hlavně s fotbalem nemůže člověk, který tolik miluje pohyb i kulatý nesmysl ani pomyslet. Nedokáže si vůbec představit,že by se v dalším životě měl trmácet světem bez nohy. Marně ho lékaři přemlouvají aby na zákrok přistoupil. Vždyť je to pravděpodobně jediná možnost záchrany jeho života.Bolestmi těžce sužovaný Kloz ale stále touží pokračovat v milovaném fotbale a dál rozvlňovat sítě za soupeřovými brankáři třebas na té nejnižší úrovni. Těžko dnes říci, co se mu v těch kritických dnech honilo v hlavě. Jisté je, že na amputaci nohy nepřistoupil a především proto 13.června 1945 v době, kdy se v osvobozené republice začínají hrát znovu fotbalové soutěže v lounské nemocnici umírá. Přitom před necelým měsícem mu bylo teprve čtyřicet let. Ostatky jsou posléze převezeny do města, které mu dodnes vděčí za mnohé-do Kladna, ve kterém se sice nenarodil, ale ve kterém strávil velkou část svého života i své nejkrásnější chvíle a ve kterém nalezl svůj nový domov.