Skončil jsem svůj seriál a je mi tak nějak smutno. Období radikální husitské revoluce považuji za jedno nejslavnějších v celých českých dějinách. Tenkrát v té první polovině 15. století se opravdu jak napsal dobový kronikář ,,před Čechy třásla celá Evropa”. Husitství nebylo jen revolucí po stránce církevní, ale také národnostní a sociální. Čechové v mnoha … Číst dál

Bitva u Lipan je jednou z nejtragičtějších v celé české historii. Nejhorší na ní je že u Lipan bojovali Češi proti Čechům. Táborsko-sirotčí vojska, největší opora radikálního levicového křídla po ní prakticky přestala existovat. S nimi zmizela rozhodující síla důsledné revoluce. Husitství jako takové do budoucna sice ještě nějaký čas přetrvalo, ale jen ve své … Číst dál

Ještě před tím než došlo k osudné bitvě u Lipan, zmocnilo se vojsko pravicového vysokého šlechtice Menharta z Hradce Prahy, když dobylo středisko pražské chudiny Nové Město pražské. Radikální husité musí po tři čtvrtě ročním marném obléhání Plzně odstoupit. Prokop Holý který se vrátil do čela radikálního táborsko-sirotčího vojska mobilizuje na všech stranách. Ale ani … Číst dál

Slavnostní pražské uvítání českého poselstva po návratu z Basileje v květnu 1433 nemohlo kompenzovat rozmrzení mezi radikály. Vždyť k žádnému výsledku jednání nevedlo a přineslo nakonec jen zklamání. Zato umírnění kališníci z řad vysoké šlechty, bohatého měšťanstva I universitních mistrů jásali. Jejich sen o smíření s katolickou církví I okolní cizinou za cenu jen drobných … Číst dál

Po ostudě u Domažlic musela konečně katolická církev jednat s kališnickými husity jako rovný s rovnými. To bylo velké morální vítězství husitů, protože katolíci dosud své odpůrce jen soudili. Teď je museli uznat jako rovnocenného partnera. V části Evropy totiž silně hrozilo, že se chudina na zámožné pány I církevní hodnostáře vrhne ,,po husitsku” se … Číst dál

Nastal rok 1431. V tomto roce se měl konečně sejít v Basileji církevní koncil a jednat tam s představiteli husitů jako rovný s rovnými. Ještě dříve však ze strany protihusitské Evropy však znovu měly promluvit zbraně. Teď už opravdu naposled. Hned v únoru 1431 rozhodl norimberský říšský sněm o nové kruciátě/křížové výpravě/ proti husitům. Ta … Číst dál

Po mimořádných úspěších spanilých jízdách za hranice se odpůrci husitů ocitli v tísni. Obávali se především toho, aby se I za hranicemi Čech poddaní nevzbouřili a nevrhli se na představitele vysoké šlechty I představitele katolické církve po husitsku. I samotný Zikmund, který měl jako uherský král stále větší problémy s nájezdy Turků si uvědomil , … Číst dál

Po porážce čtvrté křížové výpravy u Tachova přešly husitské ozbrojené síly do ofenzívy. Přenesly válku na nepřátelské území. Při svých ,,rejsách” tj. spanilých jízdách za hranice Českého království dosáhla husitská revoluce svého vrcholu. Počínaje rokem 1428 se břemeno takřka nepřetržité války přesunulo z Čech do sousedních zemí. Tyto výpady za hranice měly hlavní cíl v … Číst dál

Přesně rok po porážce třetí křížové výpravy u Ústí nad Labem se v červenci roku 1427 na západních a jihozápadních hranicích Českého království začalo formovat ohromné křižácké vojsko, které mělo brzy vyrazit na už čtvrtou křížovou výpravu do Českého království. Křižáci tentokrát změnili poněkud taktiku a místo pouze těžké jízdy vyrazili na přelomu července a … Číst dál

Husitství v další etapě pod vrchním vedením Prokopa Holého místo dřívější obrany přešlo naopak do útoku a přeneslo svá bojiště na území cizích států. Nejprve to bylo do Rakous. Zikmundův zet Albrecht Rakouský nejprve zaútočil na husitskou pevnost Břeclav. Tu se mu však dobýt nepodařilo, naopak na konci roku 1426 jí přispěchali na pomoc husité … Číst dál

Husité původně obléhali Ústí, ale když v červnu 1426 vtrhla v těchto místech největší vlna křižáků do Čech , od tohoto obléhání upustili a opevnili se hned dvojitou vozovou hradbou poblíž Ústí na návrší, které kronikáři nazývají ,,Na běhání” /nevíme přesně kde/. Tady došlo dne 16. června 1426 v tropickém vedru k rozhodující řeži. Ještě … Číst dál

V době kdy byla vyhlášena a začala se formovat třetí křížová výprava proti Čechům stanul v čele husitských vojsk mimořádně vzdělaný kněz Prokop Holý. /někdy též zvaný Veliký/. Prokop se objevil v čele vojsk v trochu odlišné funkci než jakou měl Jan Žižka. Nebyl jako Žižka vrchním hejtmanem , ale jakýmsi správcem či ,,ředitelem” vojsk. … Číst dál

Jan Žižka byl mrtev. Jeho nepřátelé jásali. Zdálo se , že Žižkova smrt je znamením konce , že ve svých důsledcích povede k rychlému rozpadu radikálních husitských vojsk , kterými zůstali stále Táboři a Orebité-nyní na Žižkovu počest přejmenovaní na Sirotky. Zdálo se že Žižkova smrt bude koncem radikální husitské revoluce. Stalo se však něco … Číst dál

Ač se celá desetiletí zabývám historií, podobný případ jakým byl vojevůdce Jan Žižka jsem ve světových dějinách nenašel. Tenhle husitský hejtman nebyl během své vojevůdcovské kariéry patrně jako jediný nikdy poražen. Ze scény dějin zmizela Janem Žižkou osobnost dodnes patřící k největším. Odešel geniální novátor vojenství, který dokázal porážet mnohem početnější I mnohem lépe vyzbrojená … Číst dál

Začátkem října 1424 dorazila spojená výprava k hradu Přibyslavi na česko-moravském pomezí. A právě v této době jako by sjel blesk z čistého nebe. Právě pod hradem Přibyslaví nepřemožitelný hejtman Jan Žižka dne 11. října 1424 náhle zemřel. Roznemohl se v prvních říjnových dnech, právě v době kdy se spojené vojsko položilo pod Přibyslaví a … Číst dál

Začal rok 1424. To ještě neporazitelný hejtman Jan Žižka netušil, že to pro něho bude rok osudný. Krátce před tím uzavřeli zrádní Pražané koalici s kališnickými I katolickými pány a vytvořili tzv. Panskou jednotu. Chystali se dokonce přijmout nenáviděného Zikmunda za českého krále a Žižku označili za zemského škůdce, kterého je třeba odstranit. Právem rozzuřený … Číst dál