Tomáš Vítek

9.3.202116.6.2020 autor: Tomáš Vítek

Tomáš Vítek

Jmenuji se Tomáš Vítek, jsem ročník 1983 a v roce 2011 jsem ukončil VOŠ, obor sociální práce. Od svých zhruba 24 let se celkem vážně zabývám filozofií (Martina Heideggera, Edmunda Husserla a jiných). Ta je mou velkou vášní, líbí se mi třeba fenomenologická redukce. Začal jsem se zajímat také o poruchu F55, kterou trpím, a myslím že mám vcelku dobré znalosti o jejím fungování, potažmo funkcích mozkového aparátu… ale to sem nepatří. 🙂
Maluju od roku 2014 a básně píšu od 2018. Novým zájmem je také fotografie. Bydlím na vesnici, máme tu s rodiči malé hospodářství.
Se vztahy k ženám a tak je to spíš špatné, většinou jsem doma nebo pracuji na kousku lesa, který mi otec koupil, abych měl něco na starost.

Art Brut Galerie

“Autoři art brut jsou neznámé osoby zcela vzdálené prostředí profesionálních umělců. Tito lidé čerpají náměty, výběr materiálů, slovosled, rytmus, způsob psaní, atd. ze svých vlastních zdrojů, aniž by si brali za vzor klasické umění a nebo umění, které je právě v módě,“ napsal Jean Debuffet, francouzský malíř a sochař, tvůrce označení art brut (syrové umění). V naší rubrice Art Brut dáváme prostor lidem s jakýmikoli zdravotně-sociálními problémy, pro něž je tvorba cestou k očištění vlastní duše. V mnoha případech mají lidé zápasící třeba s tělesným postižením nebo dlouhodobou nemocí (nejen psychickou) daleko bohatší vnitřní materiál a intenzivnější potřebu jeho vyjádření, než lidé zdraví.

Co je Art Brut?

Název Art Brut se někdy překládá jako umění v syrovém stavu. Díla spadající do této „škatulky“ většinou tvoří lidé s duševním onemocněním, ale patří sem i tvorba dalších lidí, u nichž nějaký životní zlom (například úraz, nemoc, atd.) uvolní kreativitu a imaginaci. Autoři Art brut nebývají školení výtvarníci. Vyjadřují spontánně vlastní psychické stavy, tedy to, co prožívají a cítí, bez ohledu na umělecká pravidla a módní vzory.

V naší rubrice Art brut dáváme prostor lidem s jakýmikoli zdravotně-sociálními problémy, pro něž je tvorba cestou k očištění vlastní duše. V mnoha případech mají lidé zápasící třeba s tělesným postižením nebo dlouhodobou nemocí (nejen psychickou) daleko bohatší vnitřní materiál a intenzivnější potřebu jeho vyjádření, než lidé zdraví.