Jan Jakub Knýbel

9.3.20219.6.2020 autor: Jan Jakub Knýbel

Jan Jakub Knýbel

Vždy jsem viděl víc než ostatní lidé a když jsem se snažil ono „viděné“ popsat
slovy, připadal jsem si, jako bych mluvil čínsky. Tak jsem se už od dětství učil
kreslit a malovat, abych mohl k ostatním mluvit obrazy – „obraz, přeci, poví víc
než tisíc slov“. To tedy byla má prvotní motivace k tvůrčí práci (i když opravdu
tvůrčí, když šlo jen o „dokumentaci“ neviditelného?). Tak se tedy dálo, dokud
jsem nezjistil, že nejspíš i maluji „čínsky“. Avšak samotný tvůrčí proces mi
začal přinášet takovou svobodu a vnitřní nezávislost, že jsem se na této
nezávislosti stal závislým. Opravdu svobodný a opravdu JSEM, jenom když tvořím –
a toto slovo je důležité, neboť když jen „maluji“, ať už je to zakázka nebo
drobnost jako dárek někomu, jsem spíše jen řemeslník sloužící vezdejšímu světu.
Když však TVOŘÍM, tak opravdu vytvářím své vlastní nové světy – realizuji to, z
čeho pocházím, čím jsem sám tvořen.
Kde nejraději tvořím? Vždy o samotě a vždy za poslechu hudby, která mě povznáší
a která také vždy dokáže z mého vědomí vymést veškerý nepotřebný balast. A
nejčastěji v noci, kdy je mentální prostor kolem mne prázdný, protože lidé
odcházejí do říše Hypnótovy. Tehdy mé obrazy ožívají a samy si postupně určují
svou výslednou podobu. Na mě je pak jim správně porozumět a mém štětci, aby
jejich přáním vyhověl.
Pocházím z Brna, kde jsem svého času docházel na Střední školu umělecký
řemesel. Nyní však žiji a pracuji v malém domku na vsi nedaleko Prostějova. V
Brně jsem měl také svou první výstavu v roce 2003. Zde jsem měl ještě
samostatnou výstavu v Malé královopolské Galerii.
Později jsem vystavoval v Praze v Golem Klubu, tamtéž v Galerii u Zlatého
kohouta a pod montypythonským heslem „teď úplně něco jiného“ také v Praze
začínala loni (2011) putovní výstava Paralelní zkušenosti, která pak pokračovala
v Bratislavě, Vídni a Drážďanech.
V o. s. KOLUMBUS pracuji nejen jako pacientský důvěrník, ale také jako
výtvarník a ilustrátor. Novoročenky, příprava plakátů pro výstavy a charitativní
aukce, kam také propůjčuji svá díla (např. Olomouc – Galerie u Mloka).

Jan Jakub Knýbel

Maluje pastely a jeho stěžejní technikou je olej. Umělecké jméno přijal po sv. Ignáci z Loyoly – Ignatianus. Jeho uměleckým jazykem je surrealismus a jeho do detailu promyšlené a propracované kompozice přinášejí nečekané pohledy na svět. Žije v Přemyslovcích u Prostějova.

Co je Art Brut?

Název Art Brut se někdy překládá jako umění v syrovém stavu. Díla spadající do této „škatulky“ většinou tvoří lidé s duševním onemocněním, ale patří sem i tvorba dalších lidí, u nichž nějaký životní zlom (například úraz, nemoc, atd.) uvolní kreativitu a imaginaci. Autoři Art brut nebývají školení výtvarníci. Vyjadřují spontánně vlastní psychické stavy, tedy to, co prožívají a cítí, bez ohledu na umělecká pravidla a módní vzory.

V naší rubrice Art brut dáváme prostor lidem s jakýmikoli zdravotně-sociálními problémy, pro něž je tvorba cestou k očištění vlastní duše. V mnoha případech mají lidé zápasící třeba s tělesným postižením nebo dlouhodobou nemocí (nejen psychickou) daleko bohatší vnitřní materiál a intenzivnější potřebu jeho vyjádření, než lidé zdraví.

Art Brut Galerie

“Autoři art brut jsou neznámé osoby zcela vzdálené prostředí profesionálních umělců. Tito lidé čerpají náměty, výběr materiálů, slovosled, rytmus, způsob psaní, atd. ze svých vlastních zdrojů, aniž by si brali za vzor klasické umění a nebo umění, které je právě v módě,“ napsal Jean Debuffet, francouzský malíř a sochař, tvůrce označení art brut (syrové umění). V naší rubrice Art Brut dáváme prostor lidem s jakýmikoli zdravotně-sociálními problémy, pro něž je tvorba cestou k očištění vlastní duše. V mnoha případech mají lidé zápasící třeba s tělesným postižením nebo dlouhodobou nemocí (nejen psychickou) daleko bohatší vnitřní materiál a intenzivnější potřebu jeho vyjádření, než lidé zdraví.